JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 76/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. září 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr

spravedlnosti ve prospěch obviněného D. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. 5 To 178/2008, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. 5 To 178/2008, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b), § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného D. S.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ústí nad Labem s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Děčíně rozhodl ve veřejném zasedání dne 29. 1. 2008 usnesením sp. zn. 2 T 34/2006, tak, že obviněný D. S. podle § 60 odst. 1 tr. zákona a § 330 odst. 1 tr. řádu vykoná trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který mu byl uložen pravomocným trestním příkazem tohoto soudu ze dne 29. 8. 2006 sp. zn. 2 T 34/2006. Pro výkon trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.

Stížnost, kterou obviněný proti tomuto rozhodnutí podal, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. 5 To 178/2008, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou.

Proti tomuto pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. S. Upozornil v ní na skutečnost, že obviněný po doručení napadeného usnesení Krajskému soudu v Ústí nad Labem doložil, že stížnost proti usnesení soudu prvního stupně podal prostřednictvím ředitele Věznice ve V., ve které vykonává trest odnětí svobody. Podle razítka podatelny věznice je na poštovním podacím lístku vyznačeno datum 11. 2. 2008, a opravný prostředek tudíž byl podán v zákonné lhůtě. Tento doklad neměl Krajský soud v Ústí nad Labem v době rozhodování o stížnosti obviněného k dispozici, proto vycházel pouze z data uvedeného na obálce podání, jež vyznačila pošta svým podacím razítkem dne 12. 2. 2008. Protože však tomuto soudu byla známa skutečnost, že obviněný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a obálka s podáním obviněného nebyla razítkem věznice opatřena, bylo jeho povinností ověřit, zda a kdy obviněný učinil podání prostřednictvím ředitele věznice, resp. zda tak učinil v zákonem stanovené lhůtě. Pokud stížnostní soud výše uvedenou skutečnost neprověřil, porušil zákon v neprospěch obviněného, když stížnost obviněného bez věcného projednání zamítl jako opožděně podanou.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, rovněž v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. řádu postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.

Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 60 odst. 4 písm. d) tr. řádu je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu.

Podle § 147 odst. 1 tr. řádu při rozhodování o stížnosti nadřízený orgán přezkoumá

správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost a řízení předcházející napadenému usnesení.

Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu nadřízený orgán m.j. zamítne stížnost byla-li podána opožděně.

Nejvyšší soud konstatuje, že se Krajský soud v Ústí nad Labem se v posuzované trestní věci těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Děčíně vydal dne 29. 8. 2006 pod sp. zn. 2 T 34/2006, trestní příkaz, jímž obviněného uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona. Vytýkaného jednání se dopustil tím, že dne 27. 12. 2004 ve Š., okres D. při uzavírání úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru se společností H. C. F., a.s. B. ( nyní H. C., a.s.) ve výši 15.000,- Kč, uvedl na poště nepravdivé údaje o svém zaměstnání u společnosti H.K.H., v.o.s. se sídlem Š., R., a výši čistého příjmu 10.130,- Kč, ač věděl, že není zaměstnán, a společnosti H. C., a.s. B. způsobil škodu ve výši 15.000,- Kč. Za to byl obviněnému uložen v sazbě § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 1. 2006 sp. zn. 2 T 4/2006, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 15. 9. 2006, přičemž konec zkušební lhůty byl vyznačen datem 23. 3. 2009.

Vzhledem k údajům o dalším pravomocném odsouzení obviněného D. S. pro úmyslný trestný čin, jehož se dopustil v době citovaného podmíněného odsouzení, rozhodl samosoudce Okresního soudu v Děčíně dne 29. 1. 2008 usnesením sp. zn. 2 T 34/2006, že obviněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců vykoná a pro jeho výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona do věznice s dozorem.

Obviněný byl o tomto veřejném zasedání vyrozuměn z Věznice ve V., kde v současné době vykonává trest odnětí svobody, a protože projevil vůli se osobně tohoto veřejného zasedání nezúčastnit, bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Usnesení mu oznámeno dle § 137 odst. 1 tr. řádu doručením opisu usnesení do věznice dne 8. 2. 2008.

Stížnost, kterou obviněný proti usnesení podal, krajský soud podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou s argumentací, že běh třídenní zákonné lhůty k podání opravného prostředku začal běžet dne 9. 2. 2008 a skončil dne 11. 2. 2008. Pokud z podacího razítka pošty plyne, že podání obviněného bylo podáno až dne 12. 2. 2008, jde o stížnost podanou opožděně. Krajský soud v tomto usnesení uvedl, že je mu známa okolnost, že obviněný je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, ale protože obálka neobsahuje žádné razítko věznice, z něhož by bylo možno dovodit, že stížnost byla podána prostřednictvím věznice, vycházel ze zjištění, že opravný prostředek byl podán prostřednictvím pošty a nestalo se tak v zákonné třídenní lhůtě.

Obviněný uvedl (viz obsah spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 50 Nt 1252/2008), že dne 8. 2. 2008 předal sepsanou stížnost pro usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 2 T 34/2006, službu konajícímu vychovateli se zdůrazněním, že jde o opravný prostředek. Ten zásilku od něj převzal s tím, že bude podána dne 11. 2. 2008, a tohoto dne také obviněnému vrátil podací lístek s podacím číslem 5505 a vyznačeným datem 11. 2. 2008. Podle jeho názoru tak stížnost podal v zákonné lhůtě a nikoli opožděně, jak konstatoval stížnostní soud.

Právní názor, který vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. 5 To 178/2008, že totiž neexistence razítka věznice na obálce podání zpochybňuje závěr, že takovéto podání bylo učiněno prostřednictvím věznice, Nejvyšší soud nesdílí a pokládá jej za nesprávný.

Výše citované ustanovení § 60 odst. 4 písm. d) tr. řádu stanoví, že lhůta je zachována, učiní-li osoba nacházející se ve vazbě či výkonu trestu podání u ředitele tohoto zařízení. Pokud měl krajský soud pochybnosti o tom, zda obviněný podání učinil prostřednictvím ředitele věznice či nikoli, bylo jeho povinností tuto okolnost ověřit dotazem na ředitele Věznice ve V., a opatřit si tak nezbytné skutkové podklady pro úvahu, zda lhůta k podání stížnosti byla či nebyla zachována. Namísto toho se spokojil se spekulací, že obviněný zřejmě podání prostřednictvím věznice neučinil, aniž však pro tuto úvahu měl ověřeno, že by obviněný kupříkladu v době běhu stížnostní lhůty měl přerušen výkon trestu nebo se ocitl na svobodě z jiných důvodů, a mohl tak volně disponovat svým podáním. Krajský soud také neověřoval, zda místo ředitele věznice měl oprávnění převzít podání jiný funkcionář věznice (srov. R 67/1978), což vyplývá z možnosti úpravy těchto oprávnění dle vnitřního řádu věznice podle § 14 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a změně některých souvisejících zákonů, v platném znění. Nedostatek těchto zjištění vedl krajský soud i k nesprávnému hodnocení důkazů, jež se vázaly k závěru, zda stížnost byla podána v zákonné lhůtě či nikoli a k porušení zákonných ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Důsledkem těchto primárních pochybení bylo nesprávné rozhodnutí, jímž byla stížnost obviněného zamítnuta bez věcného projednání jako stížnost podaná opožděně, ačkoli zákonné podmínky pro takové rozhodnutí nebyly dány a stížnostní soud o nesplnění těchto podmínek měl a mohl vědět.

Z tohoto důvodu Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2008 sp. zn. 5 To 178/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného D. S.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.

Krajský soud v Ústí nad Labem provede dokazování zaměřené na zjištění, zda obviněný D. S. podal stížnost včas v intencích výše prezentovaných závěrů Nejvyššího soudu, a teprve na základě řádně zjištěného skutkového stavu o této stížnosti rozhodne. Bude při svém rozhodování podle § 270 odst. 4 tr. řádu vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 30. September 2008