JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 72/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. října 2008 v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. P., proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 7. 2007 sp. zn. 2 T 153/2004, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 7. 2007, sp. zn. 2 T 153/2004 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 123 tr. ř. v neprospěch obviněného M. P.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o vině a trestu za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. P. společně s obviněným R. P. byli rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 2. 2006 sp. zn. 2 T 153/2004 (č.l. 164) zproštěni podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 15. 6. 2004 č.j. Zt 202/2004, kterou jim bylo kladeno za vinu, že v D., okres Z., si ve dnech 9. 9. 2002 a 4. 11. 2002 společně zapůjčili od A. Č., po dohodě s jejím manželem M. Č., nejprve každý 100.000,- Kč a poté každý 150.000,- Kč, aniž by při půjčení peněz uvedli, že mají v úmyslu společně tyto peníze bez jakéhokoli zajištění půjčit R. G., přičemž manžele Č. ujišťovali o tom, že mají dostatek prostředků, ze kterých půjčky nejpozději do 9. 10. 2002 a poté do 20. 12. 2002 vrátí, stanovené termíny však nedodrželi a půjčky do dnešního dne nesplatili, čímž měli spáchat trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., protože v obžalobě označený skutek není trestným činem. Poškozená A. Č. byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tímto rozsudkem byl zároveň obviněný M. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že v O., okr. Z., dne 20. 1. 2005 v 15.40 hod řídil na ulici K. H. M. osobní automobil značky Audi a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 6. 2004 č. j. 1 T 217/2003-82, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2004, uložen mj. trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.

Za to byl obviněný P. podle § 171 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.

Proti uvedenému rozsudku podala odvolání v neprospěch obou obviněných státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Zlíně (č.l. 177) a to proti té části rozsudku, v níž byli obvinění zproštěni obžaloby (tj. ohledně trestného činu podvodu). Proti druhé části rozsudku týkající se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným výhradně obviněný P., odvolání podáno nebylo.

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, coby soud odvolací, usnesením ze dne 13. 3. 2007 sp. zn. 6 To 79/2007 (č.l. 191) rozhodl tak, že za splnění podmínek uvedených v § 263 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil ve zprošťující části. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. pak věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Okresní soud ve Zlíně v novém hlavním líčení dne 16. 7. 2007 rozhodl ve věci znovu rozsudkem (č.l. 215) tak, že opětovně podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněné R. P. a M. P. obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Zlíně sp. zn. Zt 202/2004 ohledně skutku, kterým měli společně spáchat trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a taktéž znovu uznal obviněného M. P. vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněnému P. pak podle § 171 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Oba obvinění se po vynesení rozhodnutí vzdali práva na odvolání do protokolu o hlavním líčení (č.l. 213).

Dne 7. 4. 2008 však obviněný P. i přesto podal proti posledně citovanému rozsudku odvolání (č.l. 229), jímž napadl v předmětném rozsudku výrok, jímž byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 29. 5. 2008 sp. zn. 6 To 254/2008 podané odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl (č.l. 234).

Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 7. 2007 nabyl ve vztahu k obviněnému R. P. právní moci dne 26. 1. 2008, ve vztahu k obviněnému M. P. ve zprošťujícím výroku z trestného činu podvodu dne 11. 4. 2008. U odsuzujícího výroku ohledně trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí je na rozhodnutí chybně vyznačena právní moc dnem 29. 5. 2008, ve skutečnosti i tato část rozsudku ve vztahu k obviněnému P. nabyla právní moci dne 11. 4. 2008, (viz P. Š. a kol. Trestní řád komentář I. díl, 5. vydání, r. 2005, str. 1007 marg. 14).

Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. P. proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 7. 2007 č.j. 2 T 153/2004-215. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanovení čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. v neprospěch tohoto obviněného.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel uvedl, že odsuzující výrok z rozsudku ze dne 1. 2. 2006 č. j. 2 T 153/2004-164 ohledně trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. nebyl žádnou z oprávněných osob napaden opravným prostředkem a nabyl tedy právní moci dne 23. 11. 2006. Tento odsuzující výrok nebyl dotčen ani usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 13. 3. 2007 č. j. 6 To 79/2007-191, kdy tento rozhodl pouze o zrušení zprošťující části rozsudku. Tím, že Okresní soud ve Zlíně o totožném skutku, ohledně kterého již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne 1. 2. 2006 č. j. 2 T 153/2004-164, opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 16. 7. 2007 č. j. 2 T 153/2004-215, porušil ústavně zaručený princip ne bis in idem.

V závěru stížnosti pro porušení zákona stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 7. 2007 č. j. 2 T 153/2004-215 byl v cit. ustanoveních porušen zákon v neprospěch obviněného M. P. Dále navrhl, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a o trestu za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Z obsahu spisu plynou následující skutečnosti.

Poté, co Okresní soud ve Zlíně vydal dne 1. 2. 2006 rozsudek č.j. 2 T 153/2004-164, v němž rozhodl v prvé části o zproštění obžaloby obviněného P. (spolu s obviněným P.) a ve druhé části uznal obviněného P. vinným trestným činem podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., podala státní zástupkyně odvolání pouze proti zprošťující části předmětného rozsudku. Nikoli již proti části rozsudku, v níž byl obviněný P. uznán vinným. Tato odsuzující část rozsudku nebyla stání zástupkyní ani jinou oprávněnou osobou opravným prostředkem napadena a tak nabyla právní moci uplynutím osmého dne od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (vzhledem k osobám oprávněným podle § 247 odst. 2 tr. ř.), tj. dne 23. 11. 2006.

V návaznosti na to odvolací soud na podkladě podaného odvolání zrušil svým usnesením napadený rozsudek nikoli celý, nýbrž výhradně v části, v níž byli obvinění P. a P. obžaloby zproštěni.

Následně po vrácení věci odvolacím soudem nalézacímu soudu, tento provedl ve věci hlavní líčení (č.l. 207), přičemž v novém rozsudku ze dne 16. 7. 2007 č. j. 2 T 153/2004-215 rozhodl ohledně obou obviněných nejen o skutku, v němž byl spatřován obžalobou trestný čin podvodu, nýbrž i o skutku, v němž byl ve vztahu k obviněnému P. obžalobou spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, tj. v části, v níž byl tento obviněný již rozsudkem ze dne 1. 2. 2006 pravomocně uznán vinným.

Jak se podává z poslední strany protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 7. 2007, obviněný P. se po vysvětlení významu rozsudku a poučení o opravných prostředcích do protokolu práva odvolání vzdal a v zákonné lhůtě nepodala v jeho prospěch odvolání ani žádná z oprávněných osob.

Podle § 123 tr. ř. soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu zrušen jen částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran nichž věc znovu rozhodne. Na souvislost těchto výroků s výroky, v nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen, přitom poukáže.

Z výše uvedeného je zjevné, že Okresní soud ve Zlíně při rozhodování po uskutečněném hlavním líčení dne 16. 7. 2007 opominul skutečnost, že předchozí odsouzení obviněného P. za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí rozsudkem téhož soudu ze dne 1. 2. 2006 je již v právní moci, neboť zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 13. 3. 2007 sp. zn. 6 To 79/2007 se týkalo pouze zprošťující části vydaného rozsudku soudu prvního stupně a tudíž ohledně pravomocné odsuzující části uvedeného rozsudku týkající se obviněného P. již nebylo možné ani důvodné znovu rozhodovat. Okresní soud ve Zlíně tak touto částí svého rozsudku napadenou stížností pro porušení zákona nerespektoval ustanovení § 123 tr. ř. a svým procesním postupem je porušil. Sekundárním důsledkem pak bylo, že pokud okresní soud vyslovil znovu výrok o vině a trestu ohledně totožného skutku obviněného P., rozhodl v rozporu se zásadou ne bis in idem, která je vyjádřena v ustanovení čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 7. 2007 sp. zn. 2 T 153/2004 byl porušen zákon v ustanovení § 123 tr. ř. v neprospěch obviněného M. P. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v napadeném rozsudku zrušil část, v níž byl obviněný P. odsouzen a potrestán za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože tímto výrokem došlo k nápravě vzniklého nezákonného stavu, nebylo již nutné postupem podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikazovat Okresnímu soudu ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c

Vydáno: 21. October 2008