JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 67/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. září 2008 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H., proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. 4 T 404/2004 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. 4 T 404/2004 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 31 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. H.

Napadený rozsudek a část řízení, která mu předcházela po podání obžaloby, s e z r u š u j í .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v České Lípě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

V trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 404/2004 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě JUDr. M. N. dne 5. 11. 2004 obžalobu na obviněného J. H. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.

Věc byla po nápadu přidělena k vyřízení samosoudci JUDr. V. N., který je manželem uvedené státní zástupkyně. JUDr. N. následně přípisem (č. l. 41) předložil věc předsedkyni okresního soudu k přidělení jinému soudci s odůvodněním, že je ve věci vyloučen. Věc byla následně přidělena k vyřízení jinému samosoudci, Mgr. M. V.

Mgr. M. V. jako samosoudce dne 12. 9. 2006 rozsudkem č. j. 4 T 404/2004-50 uznal obviněného J. H. vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za tento trestný čin uložil obviněnému J. H. podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 24.000,- Kč a podle ustanovení § 53 odst. 4 tr. zák. stanovil, že obviněný trest zaplatí v měsíčních splátkách po 2.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. obviněnému stanovil pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Uvedený rozsudek nabyl právní moci téhož dne, tj. 12. 9. 2006.

Následně pak usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 1. 2007 č. j. 4 T 404/2004-53 bylo podle § 344 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl obviněný J. H. podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Na uvedeném usnesení je uveden jako rozhodující samosoudce JUDr. V. N., avšak toto jméno je přeškrtnuto a doplněno je jméno samosoudce Mgr. M. V. Z úředního záznamu na č. l. 54 se pak podává, že Mgr. M. V. uvedeným usnesením na č. l. 53 nerozhodl.

Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 9. 2006 č. j. 4 T 404/2004-50 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Podle jeho názoru byl napadený rozsudek učiněn na podkladě vadného postupu v řízení a tímto rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále rovněž v ustanoveních § 30 odst. 1 a § 31 tr. ř. V návaznosti na tento rozsudek je pak vadné i usnesení téhož soudu ze dne 12. 1. 2007 č. j. 4 T 404/2004-53.

V odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona stěžovatel nejprve poukázal na obsah výše zmíněných právních ustanovení a konstatoval, že se jimi Okresní soud v České Lípě při projednávání trestní věci obviněného J. H. důsledně neřídil.

Samosoudce senátu 4 T Okresního soudu v České Lípě JUDr. V. N. totiž pochybil, když po zjištění, že uvedenou věc v přípravném řízení vyřizovala jako státní zástupkyně jeho manželka, na tuto skutečnost nezareagoval procesně relevantním způsobem, ale pouze věc neformálně předložil předsedkyni soudu. Tímto postupem samosoudce nerespektoval ustanovení § 31 odst. 1 tr. ř., které ukládá příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, aby otázku své podjatosti vyřešil rozhodnutím, proti němuž je přípustná stížnost, tedy procesně formálním způsobem. Následně pochybila i předsedkyně okresního soudu, když svým administrativním postupem přidělila věc jinému soudci, aniž bylo ve věci pravomocným usnesením rozhodnuto o tom, že dosavadní samosoudce je ve věci soudcem vyloučeným. Tímto postupem bylo nejen zasaženo do ústavně zaručeného práva obviněného na zákonného soudce, ale zároveň byla stranám trestního řízení odňata možnost napadnout rozhodnutí soudce o vyloučení opravným prostředkem. V návaznosti na tento vadný procesní postup vznikla situace, kdy o vině obviněného J. H. rozhodl samosoudce Mgr. M. V., jenž nebyl ve smyslu ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zákonným soudcem.

Vadný procesní postup okresního soudu byl završen poté, co napadený rozsudek nabyl právní moci. Jak totiž vyplývá ze spisového materiálu, ve věci učinil dne 12. 1. 2007 původní samosoudce JUDr. V. N. rozhodnutí o nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody, a to přesto, že se původně cítil ve věci vyloučen. Následně však bylo uvedené usnesení nepřípustným způsobem „upraveno“ tak, že byl přepsán podpis rozhodujícího soudce na jméno Mgr. M. V., ačkoli ten uvedené rozhodnutí neučinil.

Uvedený postup okresního soudu v případě obou rozhodnutí podle stěžovatele svědčí o neúctě k ústavně zakotvenému zákazu odnětí zákonnému soudci. Jak napadený rozsudek, tak i posledně uvedené usnesení okresního soudu proto nemůže pro podstatnou vadu v řízení obstát.

Ministr spravedlnosti proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 9. 2006 č. j. 4 T 404/2004-50 byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanoveních čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanoveních § 30 odst. 1 a § 31 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak, aby napadený rozsudek zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení o nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody ze dne 12. 1. 2007 č. j. 4 T 404/2004-53. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnosti pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, byť ne úplně v tom rozsahu, jak je v ní namítáno.

Lze plně souhlasit se stěžovatelem, že soudce Okresního soudu v České Lípě JUDr. V. N. nepostupoval v souladu s trestním řádem poté, co zjistil, že ve věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 4 T 404/2004, která mu byla podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení, byla v předchozím řízení jako státní zástupkyně činná jeho manželka JUDr. M. N. (ve věci podala obžalobu, viz č. l. 39 – 40). Jmenovaný soudce si zcela opodstatněně uvědomoval, že z tohoto důvodu je z rozhodnutí vyloučen, neboť podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení mj. vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Takovéto případy nejsou v soudní praxi ojedinělé a při rozhodování je zcela běžné, že pokud jde o manželské nebo obdobné příbuzenské svazky mezi osobami vystupujícími v téže věci jako orgány činné v trestním řízení v jednotlivých stadiích, jsou zde splněny podmínky pro vyloučení z dalšího rozhodování té osoby, která by v ní měla vést řízení a rozhodovat později.

Z tohoto pohledu se tedy nazírání na věc ze strany JUDr. N. jevilo zcela správným a důvodným, ale jeho další postup se neřídil ustanovením § 31 odst. 1 tr. ř., které pro takové případy stanoví odpovídající procesní proceduru. Podle něj rozhodne o vyloučení z důvodů uvedených v § 30 orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Podle odst. 2 téhož ustanovení tr. ř. je proti takovému rozhodnutí přípustná stížnost.

Samosoudce JUDr. V. N. tudíž byl povinen vydat usnesení, jímž by se z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného J. H. vyloučil. Namísto toho předsedkyni soudu zaslal pouhý přípis s tím, že je vyloučen z rozhodování. Předsedkyně okresního soudu se s tímto postupem spokojila a věc přidělila k vyřízení samosoudci Mgr. M. V. Ten pak na den 12. 9. 2006 nařídil hlavní líčení a ve věci rozhodl odsuzujícím rozsudkem, který byl ihned po jeho vyhlášení s ohledem na vyjádření obviněného a státní zástupkyně (JUDr. M. N.), pravomocný.

Protože k vyloučení z projednávání a rozhodování předmětné trestní věci samosoudce JUDr. N. došlo neprocesním a tudíž nezákonným způsobem, (který obviněného též zbavil práva podat proti takovému rozhodnutí opravný prostředek), důsledkem toho pak zejména bylo, že pokud v dalším řízení v této věci jednal a rozhodoval samosoudce Mgr. V., jednalo se o soudce, jehož nelze označit za zákonného a tudíž i celé řízení, které jím bylo vedeno, včetně vydaného rozsudku, jsou úkony a akty, jež jsou zatíženy zmíněnou podstatnou vadou řízení, která je též činí rozpornými se zákonem.

S ohledem na toto pochybení, které činí odsuzující rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. 4 T 404/2004 nezákonným, je třeba označit za nezákonná i všechna další rozhodnutí, obsahově navazující na předmětný rozsudek, zejména pak usnesení téhož soudu ze dne 12. 1. 2007 sp. zn. 4 T 404/2004, jímž bylo rozhodnuto, že obviněný J. H. vykoná náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku ve věznici s ostrahou. Tento závěr platí bez ohledu na to, zda takové rozhodnutí učinil samosoudce JUDr. V. N. nebo samosoudce Mgr. M. V. Je ale neoddiskutovatelnou skutečností, že machinace s podpisy samosoudce, který zmíněné usnesení vydal, resp. měl vydat a nevydal, příkře odporují nejenom existujícím předpisům, ale i standartnímu postupu, který by měl být u všech justičních orgánů nepsanou samozřejmostí. V důsledku takových excesů pak dochází ve veřejnosti ke snížení důvěry v tyto orgány.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. 4 T 404/2004, i tímto samotným rozsudkem byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanoveních § 31 odst. 1, 2 tr. ř. V ostatních stěžovatelem navrhovaných ustanoveních Nejvyšší soud porušení zákona nevyslovil, neboť ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. podle jeho mínění porušeno nebylo, vzhledem k tomu, že k vyloučení samosoudce JUDr. N. zákonné podmínky splněny fakticky byly, a on předmětnou věc projednávat a rozhodovat z pohledu zákona nemohl. Pokud jde o čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci, tak lze konstatovat, že v konkrétním případě zákonného soudce nelze označit. JUDr. N. jím být totiž nemohl, neboť u něj existovaly zákonné důvody k jeho vyloučení. Mgr. V. se jím vzhledem ke zvolené procesní proceduře vyloučení JUDr. N. stát nemohl a nestal. Nelze tedy určit, kterému soudci byl obviněný protizákonně odňat.

Protože byl ale výše uvedeným způsobem zákon porušen v neprospěch obviněného a bylo konstatováno, že napadený rozsudek Okresního soudu v České Lípě v důsledku nastalého procesního pochybení nemůže obstát, Nejvyšší soud jej podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu, jakož i tu část řízení, která jeho vydání po podání obžaloby předcházela. Dále zrušil i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která v důsledku tohoto zrušení pozbyla svého podkladu. Jde zejména o usnesení téhož soudu ze dne 12. 1. 2007 č. j. 4 T 404/2004-53.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak byla věc přikázána Okresnímu soudu v České Lípě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. To znamená, že nejprve bude procesně bezvadným způsobem vyřešena otázka zákonného soudce a teprve poté bude rozhodnuto o dalším postupu. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že J. H. byl mezitím odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 6. 6. 2008 sp. zn. 3 T 68/2008 pro pokračující trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři roky do věznice s ostrahou.

Bude tak na rozhodnutí okresního soudu, zda ve věci nařídí hlavní líčení a po provedeném dokazování rozhodne o vině obviněného a uložení případného trestu, nebo rozhodne jiným procesním způsobem.

Jelikož bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v souladu s ustanovením § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec

Vydáno: 16. September 2008