JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 64/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 20. srpna 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. N., proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 1951 sp. zn. Vt 199/51-II, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 1951 sp. zn. Vt 199/51-II, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného J. N.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný J. N., se podle § 226 písm. b) tr. řádu

z p r o š ť u j e o b ž a l o b y

podané prokurátorem bývalé Nižší vojenské prokuratury v Mladé Boleslavi pro skutek spočívající v tom,

že dne 6. 5. 1951 u svého útvaru v L. odmítl složit vojenskou přísahu s tím, že víra v boha mu zakazuje přísahat,

který byl právně kvalifikován jako trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb.

Odůvodnění:

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 1951 sp. zn. Vt 199/51-II byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 6. 5. 1951 u svého útvaru v L. odmítl složit vojenskou přísahu s tím, že víra v boha mu zakazuje přísahat. Za tento trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 31. 8. 1951. Uložený trest J. N. vykonal po započtení vazby dne 21. 5. 1952.

Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 1951 sp. zn. Vt 199/51-II podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. N. Podle jeho názoru byl napadeným rozsudkem v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr. řádu č. 87/1950 Sb.

Podstatu porušení zákona spatřuje stěžovatel v tom, že v případě obviněného J. N. se jednalo o čin směřující k uplatnění základního práva občana zaručeného mu ustanovením § 15 odst. 1 a § 16 odst. 1 Ústavy Československé republiky z roku 1948 a dále článkem 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Stěžovatel uvádí, že jednání, za které byl J. N. odsouzen, bylo prohlášeno za trestný čin v rozporu s mezinárodním právem a Ústavou.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud jednak podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu byl napadený rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 1951 sp. zn. Vt 199/51-II zrušen, stejně tak i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Nejvyšší soud dále postupoval podle § 270 odst. 1, popřípadě § 271 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky, vycházeje z dostupných listinných materiálů předložených k předmětné stížnosti pro porušení zákona, přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 se trestného činu vyhýbání se služební povinnosti dopustil ten, kdo se úmyslně vyhýbal plnění služebních povinností nebo služebního úkonu mimo jiné tím, že se odvolával na své náboženské nebo jiné přesvědčení.

Podle § 15 odst. 1 Ústavy Československé republiky z roku 1948 se svoboda svědomí zaručuje.

Podle § 16 odst. 1 Ústavy Československé republiky z roku 1948 má každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání.

Nejvyšší soud konstatuje, že těmito ustanoveními se bývalý Nižší vojenský soud v Mladé Boleslavi důsledně neřídil.

Nejvyšší soud je nucen poukázat na právní názor a závěry nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. Pl ÚS 42/02, a navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 15 Tz 67/2003, v jiné obdobné trestní věci, že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejší Ústavou 9. května z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoliv tato ústava deklarovala v článku 15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezovala již v odstavci 2 citovaného článku, podle něhož víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí negovala ale i v článku 34 odst. 2 tak, že stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu vojenské základní služby pro případy, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především článku 15 Listiny základních práv a svobod, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1951 za trestný čin.“

Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je zřejmé, že pokud bývalý Nižší vojenský soud v Mladé Boleslavi uznal obviněného J. N. za výše uvedených skutkových okolností vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 tr. zákona č. 86/1950 Sb., porušil tak zákon v citovaném ustanovení v neprospěch obviněného. Tento závěr učinil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu poté Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 1951 sp. zn. Vt 199/51-II, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vzhledem k výše citovaným právním názorům, které v totožných kauzách zaujal Ústavní soud a Nejvyšší soud, že totiž odmítnutí vojenské služby, jejíž výkon by byl v rozporu se svědomím obviněného a v rozporu s realizací jeho náboženských a osobních svobod, nenese znaky protiprávnosti, mohl v této trestní věci Nejvyšší soud podle § 271 odst. 1 tr. řádu rozhodnout sám, když v dalším řízení není nutno provádět dokazování a Nejvyšší soud mohl vycházet ze skutkového stavu, který byl správně zjištěn. Nejvyšší soud podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného J. N. obžaloby pro výše uvedený skutek, spočívající v tom, že dne 6. 5. 1951 u svého útvaru v L. odmítl složit vojenskou přísahu s tím, že víra v boha mu zakazuje přísahat, neboť skutek není trestným činem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná

Vydáno: 20. August 2008