JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 63/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. října 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. S. S. S., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 36 tr. zák. a § 57 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného M. S. S. S.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Benešově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, byl obviněný M. S. S. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že ačkoli mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 1 T 231/99, v právní moci dne 26. 8. 2003, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 7 To 349/2003, uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let a dále mu bylo uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti do 8. 1. 2014 i rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství Služby cizinecké a pohraniční policie O., odborem pátrání a kontroly pobytu F.-M., ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. SCPP-9/OV-OPK-PŘ-2004, v právní moci dne 16. 2. 2004, s dobou k vycestování z území ČR do 26. 2. 2004, minimálně do 21. 3. 2007, kdy byl v 17:35 hod. zadržen hlídkou Policie ČR, Obvodního oddělení Č., v obci P. n. S., okr. B., se zdržoval na území České republiky neoprávněně. Za uvedené jednání byl podle § 171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 57 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k trestu vyhoštění z území republiky na dobu pěti let. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 3. 2007.

Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. S. S. S. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 36 tr. zák. a § 57 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného M. S. S. S.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že obviněnému M. S. S. S. byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 1 T 231/1999, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 7 To 349/2003 a poté mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, uložen další trest vyhoštění ve výměře 5 let. Dle názoru ministra spravedlnosti je za této situaci zřejmé, že později uložený trest vyhoštění přesahoval nejvyšší výměru dovolenou zákonem pro tento druh trestu, která je v rámci jeho ukládání na dobu určitou stanovena na dobu 10 let.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. S. S. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon porušen byl.

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný M. S. S. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 1 T 231/99, uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl obviněnému podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Současně byl obviněnému uložen podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění z území republiky na dobu 10 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný dále zavázán uhradit poškozenému N. Z. částku 3.000,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se svým zbývajícím nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 1 T 231/99, podali obviněný a zmocněnec poškozeného odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 7 To 349/2003, kterým k odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody, jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání zmocněnce poškozeného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Následně byl obviněný M. S. S. S. trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., za což byl podle § 171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 57 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k dalšímu trestu vyhoštění z území republiky na dobu pěti let. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 3. 2007.

Skutečnost o předchozím odsouzení obviněného a trestu vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let (z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 1 T 231/99, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 7 To 349/2003) byla Okresnímu soudu v Benešově známa z obsahu spisu, neboť obě uvedená rozhodnutí jsou v předmětném spisu Okresního soudu v Benešově, sp. zn. 2 T 56/2007, založena, stejně tak je ve spisu založen opis z rejstříku trestů obviněného (č. l. 36 spisu) obsahující záznam o tomto dříve uloženém trestu. Tato skutečnost je navíc obsažena přímo v samotné skutkové větě výroku stížností pro porušení zákona napadeného trestního příkazu. Rovněž je nutno podotknout, že dle protokolu o výslechu obviněného ze dne 22. 3. 2007 (č. l. 5 spisu) tento s výkonem dříve uloženého trestu vyhoštění prakticky nezapočal.

Podle § 57 odst. 1 tr. zák. soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky nebo není osobou, jíž bylo přiznáno postavení uprchlíka, trest vyhoštění z území republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.

Podle § 57 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.

Trest vyhoštění z území České republiky do ciziny na dobu určitou, tj. v zákonem stanoveném rozpětí od 1 roku do 10 let, je mírnější alternativou tohoto druhu trestu a výměra tohoto trestu spolu s dosud nevykonanou částí takového trestu uloženého dřívějším rozsudkem nesmí být překročena. V rozsudku (trestním příkazu), jímž soud ukládá trest vyhoštění podle § 57 tr. zák., musí být uvedeno, kterou z jeho alternativ rozhodující soud co do výměry zvolil, a pokud je to trest v sazbě od 1 roku do 10 let, též přesnou výměru v rámci ní. V předchozím i posuzovaném případě příslušné soudy (Obvodní soud pro Prahu 1 a Okresní soud v Benešově) zvolily vždy mírnější alternativu trestu vyhoštění s pevným stanovením spodní a horní hranice trestní sazby (nikoli na dobu neurčitou), bylo proto nutno při stanovování výměry trestu vyhoštění respektovat nejen hlediska uvedená v ustanovení § 57 odst. 2 tr. zák., ale také ustanovení § 36 tr. zák.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

V posuzovaném případě byl obviněnému M. S. S. S. nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 1 T 231/1999, v právní moci dne 26. 8. 2003, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 7 To 349/2003, uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let a poté pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, v právní moci dne 22. 3. 2007, trest vyhoštění ve výměře 5 let. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že v době rozhodování Okresního soudu v Benešově neměl obviněný vykonán trest vyhoštění z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 1 T 231/1999.

Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že uložením dalšího trestu vyhoštění ve výměře 5 let trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, došlo k překročení horní hranice zákonné trestní sazby stanovené pro zvolenou alternativu tohoto druhu trestu na 10 let.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Benešově trestním příkazem ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, porušil zákon v ustanoveních § 36 a § 57 odst. 2 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu vyhoštění v neprospěch obviněného M. S. S. S.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 56/2007 vyplývá, že Okresní soud v Benešově v této trestní věci neučinil potřebné kroky ke zjištění, zda již byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán. Okresní soud v Benešově tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. S. S. S.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest vyhoštění, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahoval v době vydání stížností pro porušení zákona napadeného trestního příkazu horní hranici zákonné trestní sazby pro ukládání tohoto druhu trestu, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 56/2007, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 57 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. S. S. S. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud České republiky dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Benešově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného M. S. S. S. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 57 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. S. S. S., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vydáno: 22. October 2008