JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 56/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. září 2008 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. F., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 11. 2006 sp. zn. 2 T 14/2002 a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o:

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 11. 2006 sp. zn. 2 T 14/2002 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 60 odst. 1, 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. F.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 2 T 14/2002, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. (ad 1), pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (ad 2) a pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. (ad 3), jichž se dopustil tím, že

1) dne 6. 9. 2000 v H., okr. O., s Č. s., a.s., okresní pobočka O., uzavřel smlouvu o poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 20 000,- Kč poté, co předložil dvě potvrzení o zaměstnání, jež svévolně opatřil razítkem firmy D.Z.P. P. K., H., Č. a., a ve kterých lživě uvedl, že společně s ručitelkou J. H. u této jsou zaměstnání a výše příjmů;

2) dne 25. 7. 2001 kolem 10.00 hodin v H. – B., okr. O., na S. ulici před rodinným domkem s dvěma nezjištěnými muži mluvícími rusky pod pohrůžkou zbití a odvezení na neznámé místo po J. S. vymáhal úhradu dluhu ve výši 3 500,- Kč;

3) dne 12. 8. 2001 kolem 02.40 hodin v H. na M. n. J. P. ze zadní kapsy kalhot odcizil peněženku s finanční částkou 1 000,- Kč.

Za to byl obviněný podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let a 4 měsíců. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 10. 2001 sp. zn. 2 T 177/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného F. k náhradě škody.

Okresní soud v Opavě následně dne 14. 10. 2004 usnesením sp. zn. 2 T 14/2002 (č. l. 168) podle § 330 odst. 1 tr. ř., § 60 odst. 1 písm. b) tr. zák. prodloužil zkušební dobu V. F. odsouzenému výše uvedeným rozsudkem téhož soudu ze dne 4. 7. 2002 sp. zn. 2 T 14/2002 o jeden rok, tedy do 4. 11. 2005, a to v důsledku jeho odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2003 sp. zn. 73 T 52/2003 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. 3 To 752/2003. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 19. 10. 2004.

Obviněný byl mimo uvedenou věc dále odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2005 sp. zn. 73 T 19/2005, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2005, za trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., spáchané dne 13. 9. 2004. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců a pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Byl též zavázán k náhradě škody poškozenému.

Usnesením ze dne 28. 11. 2006 pak Okresní soud v Opavě ve věci sp. zn. 2 T 14/2002 podle § 330 odst. 1 tr. ř. za použití § 60 odst. 1, 2 tr. zák. přeměnil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let uložený rozsudkem tohoto soudu ze dne 4. 7. 2002 sp. zn. 2 T 14/2002, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 4 měsíců, která byla prodloužena usnesením téhož soudu o 1 rok (do 4. 11. 2005), v trest nepodmíněný. Obviněný byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. pro výkon přeměněného trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti uvedenému usnesení ze dne 28. 11. 2006 sp. zn. 2 T 14/2002 podal dne 8. 1. 2007 obviněný V. F. stížnost. O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 4 To 40/2007 (č.l. 237) tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl pro opožděnost podání. Obviněný následně podal dne 2. 4. 2007 žádost o navrácení lhůty. O této rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 4. 2007 sp. zn. 1 Nt 178/2007 tak, že ji podle § 61 odst. 1 tr. ř. zamítl (č.l. 246).

Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. F. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 11. 2006 sp. zn. 2 T 14/2002. Napadeným rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení § 60 odst. 1, 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel uvedl, že Okresní soud v Opavě se neřídil příslušnými zákonnými ustanoveními, což vedlo k vydání napadeného usnesení, kterým rozhodl o přeměně podmíněného trestu v trest nepodmíněný až v době, kdy se mělo za to, že se obviněný ve zkušební době osvědčil. Příčinou opožděného rozhodnutí nebyla okolnost, že se obviněný údajně po určitou dobu zdržoval v zahraničí, čímž se soudnímu jednání záměrně vyhýbal, což sice nebylo možné s ohledem na situaci, v níž se obviněný nacházel, kdy mu hrozil také nástup do výkonu trestu odnětí svobody uložený v trestní věci sp. zn. 73 T 19/2005 a nařízení výkonu zbytku trestu z podmíněného propuštění, zcela vyloučit, nýbrž především samotná liknavost soudu. Okresní soud měl k dispozici informaci o dodání obviněného do výkonu trestu ve věci sp. zn. 73 T 19/2005 již ode dne 27. 8. 2006. Veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o osvědčení obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení resp. o výkonu původně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody, nařídil soud až na den 28. 11. 2006, tedy po lhůtě podle § 60 odst. 2 tr. zák., která v posuzované věci uplynula dne 4. 11. 2006. Bylo na okresním soudu, aby rozhodl do konce lhůty stanovené zákonem, když nebyl dán důvod pro oprávněnost tvrzení soudu, že k opožděnému rozhodnutí došlo z viny obviněného. Pokud tak učinil po jejím uplynutí, nelze považovat přezkoumávané rozhodnutí za zákonné.

V závěru stížnosti pro porušení zákona stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 2 T 14/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. F. v ustanovení § 60 odst. 1, 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně dalších rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Obviněnému V. F. začala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení ve věci Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 14/2002 v trvání 2 let a 4 měsíců od data 4. 7. 2002. Dne 14. 10. 2004 mu byla zkušební doba prodloužena o 1 rok, tedy její konec připadl na datum 4. 11. 2005 (č.l. 168).

V době před uplynutím roční lhůty podle § 60 odst. 2 tr. zák. Okresní soud v Opavě učinil dotazy ke zjištění chování obviněného ve zkušební době a z místa výkonu trestu odnětí svobody (č.l. 181, 186, 188) a zaslal žádost o zapůjčení trestního spisu sp. zn. 73 T 19/2005 k Okresnímu soudu v Ostravě (č.l. 191). Dne 3. 3. 2006 bylo Okresnímu soudu v Opavě sděleno Policií ČR, že je po obviněném vyhlášeno pátrání, neboť Okresním soudem v Ostravě byl vydán příkaz k jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody ve věci sp. zn. 73 T 19/2005 a dále na obviněného vydal tentýž soud příkaz k zatčení ve věci sp. zn. PP 10/2004 a že se obviněný v současné době nezdržuje v místě bydliště (č.l. 190).

Dne 10. 8. 2005 byl Okresnímu soudu v Opavě doručen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2005 sp . zn. 73 T 19/2005 (právní moc dne 16. 6. 2005), jímž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců (č. l. 192 a násl.).

Dne 13. 6. 2006 vydal Okresní soud v Opavě ve věci sp. zn. 2 T 14/2002 příkaz k zatčení obviněného (č.l. 201).

Dne 27. 8. 2006 byl Okresnímu soudu v Opavě faxem doručen protokol o dodání obviněného do výkonu trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 19/2005 do Věznice Ostrava (č. l. 204-205). Následně byla daná informace potvrzena i telefonickým zjištěním na centrální evidenci vězňů (č. l. 206).

Okresní soud v Opavě nařídil veřejné zasedání o rozhodnutí, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil či zda trest vykoná, na den 28. 11. 2006, tj. až po datu 4. 11. 2006 (č.l. 207). Usnesením ze dne 28. 11. 2006 sp. zn. 2 T 14/2002 pak rozhodl, že obviněný F. podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, což odůvodnil tím, že ve zkušební době obviněný spáchal další trestný čin (viz rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 19/2005). Přitom uvedl, že dospěl k závěru, že nemohlo být rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě v důsledku zavinění obviněného, neboť se soudu nepodařilo obviněnému doručit. Proto vydal příkaz k zatčení a pátral po obviněném, přičemž zjistil, že se obviněný nezdržuje v místě trvalého pobytu. Na obviněného byl vydán příkaz k dodání do výkonu trestu a další příkaz k zatčení. O tom, že byl obviněný dodán do výkonu trestu, se soud dozvěděl teprve dne 27. 8. 2006. Veřejné zasedání bylo nařízeno na 28. 11. 2006, když toto nebylo možno nařídit dříve, přičemž sám obviněný vypověděl, že byl 1 rok a 6 měsíců v N., kde se zdržoval u své přítelkyně.

Podle § 60 odst. 1 tr. zák, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil, jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.

Podle § 60 odst. 2 tr. zák., neučinil – li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.

Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný byl v části doby běhu lhůty podle § 60 odst. 2 tr. zák. pro soud nedosažitelný a Okresní soud v Opavě (stejně jako Okresní soud v Ostravě v jiné jeho kauze) proto poté, co se nepodařilo obviněnému zásilku doručit, vydal k zajištění účasti obviněného u jednání soudu příkaz k zatčení. Následně však, když byl obviněný dne 27. 8. 2006 dodán do výkonu trestu odnětí svobody uloženého Okresním soudem v Ostravě a tato informace byla téhož dne faxem sdělena Okresnímu soudu v Opavě, nařídil a konal jmenovaný soud veřejné zasedání až za tři měsíce od tohoto data, tj. až dne 28. 11. 2006. Jmenovaný soud dospěl k závěru, že nebylo možné rozhodnout v zákonem stanovené lhůtě v důsledku zavinění obviněného. Uvedl, že veřejné zasedání o osvědčení se obviněného nebylo možno nařídit dříve než k datu 28. 11. 2006, přičemž nijak nevysvětlil, z jakého důvodu jej nebylo možno nařídit dříve, resp. jaká překážka zde působila, když obviněný se nacházel ve výkonu trestu od 27. 8. 2006.

Nejvyšší soud neshledává ve spisovém materiálu žádné informace, podle nichž by bylo možno učinit závěr, že od data 27. 8. 2006 trvala na straně obviněného překážka, pro kterou by jej nebylo možno předvolat resp. předvést k veřejnému zasedání, a ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Opavě se takovou překážku nepodařilo dovodit. Je patrno, že obviněný byl po část doby podle § 60 odst. 2 tr. zák. pro soud nedosažitelný, a v té době do data jeho dodání do výkonu trestu (do 27. 8. 2006) by bylo možno shledávat zavinění na jeho straně, avšak je podstatné, že tato překážka odpadla jeho dodáním do výkonu trestu ke kalendářnímu datu, kdy do konce lhůty podle § 60 odst. 2 tr. zák. zbývaly dva měsíce a několik dnů. Přitom rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2005 sp. zn. 73 T 19/2005, na základě něhož soud shledal, že obviněný ve zkušební době nevedl řádný život, měl Okresní soud v Opavě již k dispozici od 10. 8. 2005 (č. l. 191).

Nevyšší soud se za dané situace neztotožňuje s názorem vysloveným Okresním soudem v Opavě, že překážka, pro niž nemohl rozhodnout do rozhodného data 4. 11. 2006, byla na straně obviněného. Pokud byl po část předmětné doby obviněný pro soud nedosažitelný, je rozhodující, že tato překážka odpadla tím, že obviněný byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody a nacházel se ve věznici, kde již pro soud v každém případě dosažitelný byl. Okresní soud v Opavě měl již delší dobu k dispozici i uváděný rozsudek, coby podklad pro své rozhodnutí a zároveň do rozhodného data 4. 11. 2006 zbývala doba přesahující dva měsíce. Soud rozhodně přijatelně nevysvětlil, z jakého důvodu nemohl veřejné zasedání nařídit před uplynutím rozhodného data 4. 11. 2006. Nejvyšší soud je toho názoru, že při nastalé kombinaci výše uvedeného byla doba od 27. 8. 2006 do 4. 11. 2006 dostačující k rozhodnutí o tom, zda se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil, či zda se podmíněně odložený trest vykoná.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že Okresní soud v Opavě se dopustil pochybení tím, že ačkoli si byl vědom, že lhůta pro učinění rozhodnutí o tom, zda se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil, či zda trest odnětí svobody vykoná, končí datem 4. 11. 2006, nařídil veřejné zasedání až na den 28. 11. 2006 a v tento den učinil předmětné rozhodnutí. Současně při svém rozhodování neuvážil pečlivě všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu a nezjistil řádně skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 11. 2006 sp. zn. 2 T 14/2002 byl porušen zákon v ustanovení § 60 odst. 1, 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. F. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že tímto postupem došlo k nápravě nezákonného stavu a ve věci již není nutné vést jakékoli další řízení a vydávat rozhodnutí, jelikož v případě obviněného platí zákonná presumpce osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení, Nejvyšší soud již věc nepřikazoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení a rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c

Vydáno: 16. September 2008