JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 55/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. června 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. B., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 2. 2008 sp. zn. 4 T 18/2008, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 2. 2008 sp. zn. 4 T 18/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 57 odst. 2 tr. zákona v neprospěch obviněného K. B.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s e p ř i k a z u j e , aby o věci znovu jednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 2. 2008 sp. zn. 4 T 18/2008, byl obviněný K. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona, jehož se dopustil tím, že se dne 5. 2. 2008 kolem 19.20 hod. zdržoval v P., ul. K., ačkoli mu byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 4. 2007 sp. zn. 80 T 30/2007, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2007, uložen trest vyhoštění na dobu pěti let.

Za to mu byl v sazbě § 171 odst. 1 a použití § 57 odst. 1, 2 tr. zákona uložen trest vyhoštění na dobu pěti roků, přičemž mu byla stanovena lhůta k vycestování nejpozději do 21. 2. 2008.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 7. 2. 2008.

Proti tomuto pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. B. Podle názoru stěžovatele byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 36 a § 57 odst. 1, 2 tr. zákona.

Obvodní soud pro Prahu 10 uložil obviněnému trest vyhoštění v trvání pěti roků v situaci, kdy mu byly jinými předchozími pravomocnými rozhodnutími uloženy stejné tresty v celkové výměře osmi roků, které dosud nevykonal. Je tak zřejmé, že byla překročena nejvyšší možná výměra pro tento druh trestu, která činí deset let. Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku podrobně specifikoval předchozí pravomocná odsouzení s označením soudu, který rozhodnutí vydal, dat rozhodnutí a jejich spisových značek.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. řádu věc přikázal orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, aby podle § 271 odst. 1 tr. řádu ve věci rozhodl sám.

Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Obvodní soud pro Prahu 10 měl v napadeném spisu k dispozici opis rejstříku trestů, z něhož lze zjistit, že obviněnému uložil Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 26. 9. 2001 sp. zn. 1 T 111/2001, za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona, jednak nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jednak trest vyhoštění v trvání pěti roků. Vyhoštění bylo vyznačeno na 5. 10. 2007. Obvodní soud pro Prahu 1 obviněnému rozsudkem ze dne 24. 5. 2004 sp. zn. 1 T 34/2004 pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. d) tr. zákona uložil jednak nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který vykonal dne 18. 10. 2006, a trest vyhoštění na dva roky. Městský soud v Brně trestním příkazem ze dne 28. 10. 2006 sp. zn. 3 T 248/2006, který nabyl právní moci téhož dne, obviněnému pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona uložil trest vyhoštění na dva roky. Konečně pak Okresní soud ve Frýdku- Místku, jehož odsouzení nebylo vyznačeno v opise rejstříku trestů, avšak opis pravomocného trestního příkazu ze dne 18. 4. 2007 sp. zn. 80 T 30/2007, byl založen ve spise, obviněného pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona odsoudil rovněž k trestu vyhoštění v trvání pěti let.

Podle § 57 odst. 1 tr. zákona soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky nebo není osobou, jíž bylo přiznáno postavení uprchlíka, trest vyhoštění z území republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.

Podle § 57 odst. 2 tr. zákona s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.

V rozsudku, jímž soud ukládá trest vyhoštění podle § 57 tr. zákona, musí uvést, kterou z jeho alternativ co do výměry zvolil, a pokud je to trest v sazbě od 1 roku do 10 let, též přesnou výměru v rámci ní. V posuzovaném případě, jakož i v předchozích kauzách obviněného, soud zvolil mírnější alternativu trestu vyhoštění s pevným stanovením spodní a horní hranice trestní sazby, přičemž v takovém případě byl při stanovení výměry trestu vyhoštění povinován respektovat nejen hlediska uvedená v ustanovení § 57 odst. 2 tr. zákona, ale také ustanovení § 36 tr. zákona.

Podle tohoto zákonného ustanovení jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší možnou výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Zákon výslovně neřeší otázku, odkdy běží doba výkonu časově omezeného vyhoštění, tedy zda od právní moci rozsudku nebo od momentu, kdy pachatel skutečně opustí území České republiky. Z procesní úpravy výkonu trestu vyhoštění (§ 350b až 350h tr. řádu) nutno dovodit, že dobu výkonu trestu vyhoštění je třeba počítat až od jeho skutečného výkonu (neboť jinak by mohla uplynout např. v důsledku výkonu trestu odnětí svobody), pokud se pachatel nachází na území České republiky. Od právní moci rozsudku, jímž byl trest vyhoštění na dobu od 1 roku do 10 let uložen, se bude počítat doba jeho výkonu pouze tehdy, byl-li pachatel již v tomto okamžiku mimo území České republiky, což se v posuzovaném případě nestalo.

Zákon rovněž výslovně neřeší otázku, zda se doba, po kterou se pachatel, jemuž byl uložen časově omezený trest vyhoštění, zdržoval v době výkonu tohoto trestu na území České republiky, započítává do doby výkonu trestu. Vzhledem k nedostatku výslovné právní úpravy v uvedeném směru nutno dovodit, že i pobyt na území České republiky se do doby výkonu trestu vyhoštění započítává (srov. R 8/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek obdobně u trestu zákazu činnosti), přičemž sankcí bude možná trestní odpovědnost za trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Vykonání trestu vyhoštění uloženého na dobu od 1 roku do 10 let má za následek vznik fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.

V posuzovaném případě lze z obsahu přiložených výše citovaných trestních spisů zjistit, že ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1, kde byl rozsudek vydán dne 24. 5. 2004, obviněný nastoupil výkon trestu odnětí svobody dne 19. 2. 2006 a z jeho výkonu byl propuštěn dne 18. 10. 2006. Od 28. 10. 2006 byl obviněný B. ve vyhošťovaní vazbě v souvislosti s trestním příkazem Městského soudu v Brně z téhož dne sp. zn. 3 T 248/2006. Z této vazby byl propuštěn dne 9. 2. 2007. Dne 18. 4. 2007 vydal Okresní soud ve Frýdku-Místku trestní příkaz sp. zn. 80 T 30/2007, jímž byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu pěti let, toto rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 19. 11. 2007, právní moci nabylo dne 28. 11. 2007, a konec trestu vyhoštění je stanoven na 28. 11. 2012.

Poukazem na existenci citovaných rozhodnutí, jimi stanovené výměry uložených trestů vyhoštění, jakož i na doby, kdy byla obviněnému omezena osobní svoboda v důsledku výkonu trestu, Nejvyšší soud uzavírá, že v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci, která je napadena stížností pro porušení zákona, měl obviněný K. B. nevykonány tresty vyhoštění z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 1 T 34/2004, v trvání dvou roků, stejné tresty uložené trestním příkazem Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 248/2006, v trvání jednoho roku a trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp.zn. 80 T 30/2007 v trvání pěti roků, celkem pak činila výměra nevykonaných trestů vyhoštění osm roků.

Pokud za tohoto stavu věci Obvodní soud pro Prahu 10 opětně ukládal trest vyhoštění, byl při stanovení jeho výměry limitován horní trestní sazbou uvedenou v ustanovení § 57 odst. 2 tr. zákona, která činí deset let, a mohl tak uložit tento druh trestu maximálně v trvání dvou roků. Pokud naopak uložil trest vyhoštění v trvání pěti roků, překročil stanovenou horní hranici trestní sazby a uložený trest je tak nezákonný.

Nejvyšší soud naopak neshledal porušení zákona v ustanovení § 57 odst. 1 tr. zákona, jak tvrdil ve svém mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti, neboť obviněný jakožto subjekt splňoval zákonná kriteria uvedená v tomto ustanovení, umožňující, aby mu byl uložen trest vyhoštění, a byly rovněž dány i další okolnosti v tomto ustanovení citované k tomu, aby soud mohl tento druh trestu uložit.

Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci uvedené výše vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 2. 2008 sp. zn. 4 T 18/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 57 odst. 2 tr. zákona v neprospěch obviněného K. B.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu byl napadený trestní příkaz zrušen. Vzhledem k tomu, že trestní příkaz byl zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut odsuzujícího rozsudku stal nezákonným (§ 314e odst. 5, věta první tr. řádu), pak bylo nutno zrušit jej celý, byť zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud v novém rozhodnutí, přičemž není podstatné, zda věc bude znovu rozhodnuta formou trestního příkazu či zda bude rozhodováno v hlavním líčení, uloží trest v souladu s výše citovanými zákonnými požadavky.

Podle § 270 odst. 1 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procení úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 25. June 2008