JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 5/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. března 2008 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. V., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 1 Nt 104/2004, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 1 Nt 104/2004 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36a odst. 2 písm. a), § 278 odst. 1 a § 283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného I. V.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 1 Nt 104/2004 byl návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného I. V. podaný v trestní věci téhož soudu sp. zn. 5 T 142/2003 podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut. Toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 4. 2005.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že má za to, že podmínky obnovy řízení, jak vyplývají z ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř., splněny nebyly, když neshledává žádné důvody, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí než to, které bylo učiněno v pravomocně skončeném řízení. Trestní příkaz byl v trestní věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 142/2003 vydán dne 5. 6. 2003, tedy ještě před tím, že byl dne 18. 6. 2003 vydán trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003. Tuto skutečnost soudce považuje za rozhodující pro posouzení věci. Podle názoru samosoudce byl trestní příkaz Městského soudu v Brně vydán v intencích zákona a rovněž trest obecně prospěšných prací obviněnému tímto rozhodnutím uložený byl v daném okamžiku správný a zákonný, neboť trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003, kterým byl obviněnému uložen další trest obecně prospěšných prací, v době rozhodné neexistoval. Nelze jej tak ani považovat za skutečnost dříve neznámou, která by odůvodnila jiné rozhodnutí soudu o trestu.

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Brně podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného I. V. V jejím odůvodnění poukázal na následující skutečnosti.

Obviněný I. V. byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 4 T 60/2003, který byl obviněnému doručen dne 16. 10. 2003 a právní moci nabyl dne 25. 10. 2003, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 23. 5. 2003 do 26. 5. 2003 v Ž., okres Ú. n. O., ve V. a D. n. O., okres R. n. K., jako zaměstnanec firmy V. Š.-T. V., jemuž byla svěřena na základě pracovní smlouvy a dohody o hmotné odpovědnosti tzv. výbava pro řidiče, z této výbavy použil postupně pro svoji potřebu finanční hotovost ve výši 2.000,- Kč, 150 EUR (podle kurzu nejméně 4.709,- Kč) a mobilní telefon zn. Nokia 3310 s příslušenstvím v ceně 2.000,- Kč, který prodal, čímž výše uvedené firmě způsobil škodu ve výši nejméně 8.709,- Kč. Za tento trestný čin mu byl podle § 248 odst. 1 tr. zák. a za užití ust. § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.

Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2003 sp. zn. 5 T 142/2003, který byl obviněnému doručen dne 8. 11. 2003 a právní moci nabyl téhož dne, byl obviněný I. V. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 4. 9. 2001 do 7. 12. 2001 jako zaměstnanec firmy Ing. P.-P.,B., K., přebíral zálohy určené k hrazení nutných nákladů, spojených se služební cestou, z nichž část ve výši 9.813,90 Kč, kterou nevyčerpal k tomuto účelu, byl povinen vrátit firmě, což neučinil a peníze použil pro vlastní potřebu. Dále dne 24. 10. 2001 jako zaměstnanec téže firmy převzal od zákazníka firmy J. Š. finanční hotovost ve výši 5.500,- Kč, kterou měl poté předat na pokladně, což opětovně neučinil, finanční hotovost nepředal ani jinému odpovědnému pracovníku firmy, přičemž peníze použil pro vlastní potřebu, čímž poškozené firmě Ing. P.-P. způsobil celkovou škodu ve výši 15.313,90 Kč. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí podal dne 15. 6. 2005 u tamního okresního soudu návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného I. V. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 4 Nt 854/2005 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 14 To 33/2006 byl podle § 283 písm. d) tr. ř. tento návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení podaný ve prospěch obviněného v trestní věci sp. zn. 4 T 60/2003, zamítnut. V odůvodnění svých rozhodnutí soudy obou stupňů nepřisvědčily argumentaci státního zástupce, že v napadené trestní věci jsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení uvedené v ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř., přičemž okresní soud současně poukázal na skutečnost, že k porušení zákona v neprospěch obviněného došlo postupem Městského soudu v Brně v trestní věci sp. zn. 5 T 142/2003.

Již dříve, konkrétně dne 16. 11. 2004, ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 142/2003 podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ve prospěch obviněného I. V. návrh na povolení obnovy řízení, který odůvodnil tím, že ve shora uvedených trestních věcech, tedy Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 142/2003 a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003, byly obviněnému uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 700 hodin, což je v rozporu s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák. Ve svém podání dále státní zástupce argumentoval tím, že samosoudce Městského soudu v Brně v době rozhodování nevěděl a ani objektivně vědět nemohl, a to i s ohledem na datum vydání obou předmětných trestních příkazů, o souběžně vedeném trestním stíhání obviněného v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003, když ani důkazy shromážděné v přípravném řízení tomu nenasvědčovaly. Na závěr uvedl, že v této věci jsou dány podmínky pro povolení obnovy řízení uvedené v ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. a v důsledku toho se domáhal zrušení předmětného trestního příkazu.

Jak již bylo shora konstatováno, napadeným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 1 Nt 104/2004 byl návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut, s odůvodněním, které bylo rovněž citováno v odůvodnění tohoto usnesení.

Ministr spravedlnosti je toho názoru, že tímto usnesením Městský soud v Brně porušil zákon v neprospěch obviněného, když se neřídil důsledně příslušnými ustanoveními trestního řádu.

Jak vyplývá z připojeného spisového materiálu, byl I. V. v trestní věci Městského soudu v Brně vedené pod sp. zn. 5 T 142/2003 a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003 stíhán souběžně, přičemž trestní příkaz vydaný v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003 dne 18. 6. 2003, kterým byl odsouzen za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, mu byl doručen dne 16. 10. 2003 (viz č. l. 38 verte v trestním spise) a právní moci nabyl dne 25. 10. 2003, v důsledku čehož se stal také vykonatelným. Naproti tomu samosoudce Městského soudu v Brně v trestní věci sp. zn. 5 T 142/2003 vydal sice trestní příkaz, jímž obviněného odsoudil za další majetkový delikt k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, již dne 5. 6. 2003, avšak tento trestní příkaz se podařilo obviněnému doručit až po jeho zatčení dne 8. 11. 2003 (viz protokol založený v trestním spise na č. l. 169). Po poučení o právu podat do rozhodnutí odpor, obviněný prohlásil, že se tohoto práva vzdává i za osoby oprávněné. Trestní příkaz tedy nabyl právní moci téhož dne, tj. 8. 11. 2003.

Vzhledem k tomu, že podle platné právní úpravy nastávají účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku teprve doručením trestního příkazu obviněnému, je tudíž naprosto irelevantní, v jakém pořadí byly trestní příkazy těmito soudy vydány, ale rozhodujícím právním kriteriem pro posouzení zákonnosti uloženého trestu obviněnému a současně i existence podmínek pro povolení obnovy původního řízení bylo datum jejich doručení obviněnému. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že pokud samosoudce Městského soudu v Brně uložil v trestní věci sp. zn. 5 T 142/2003 obviněnému další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin za situace, kdy tento obviněný byl již pravomocně odsouzen v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003 k druhově shodnému trestu ve výměře 300 hodin, porušil tímto postupem zákon v ustanovení § 36 a 45a odst. 1 tr. zák., neboť překročil maximální výměru stanovenou zákonem pro trest obecně prospěšných prací. Navíc do úvahy přicházel trest souhrnný, neboť obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry, kterého se dopustil v době od 4. 9. do 7. 12. 2001 a 24. 10. 2001, tedy ještě před doručením trestního příkazu obviněnému v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003. Přitom odsouzení obviněného v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003 bylo (je) onou novou skutečností, Městskému soudu v Brně dříve, tedy v době rozhodování ve věci, neznámou, vzhledem k níž byl (je) původně uložený druh trestu ve zřejmém rozporu s jeho účelem. Z těchto důvodů nelze podle stěžovatele s právními názory Městského soudu v Brně tak, jak je prezentoval v napadeném rozhodnutí, souhlasit.

Další porušení zákona ministr spravedlnosti spatřuje v tom, že obviněný neměl v řízení o návrhu na povolení obnovy vedeném pod sp. zn. 1 Nt 104/2004 obhájce, jak to stanoví zákon v ustanovení § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v té době byl ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy vykonával trest v trvání 7 měsíců, který mu byl uložen v trestní věci Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 172/2003. Obviněnému tak nebyla poskytnuta kvalifikovaná právní pomoc, což pravděpodobně vedlo také k tomu, že nevyužil práva opravného prostředku stejně jako státní zástupce, u kterého je třeba takovýto postup s ohledem na výše rozvedenou argumentaci považovat za chybný.

Další podstatnou skutečností podle stěžovatele je, že trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin uložený obviněnému v trestní věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 142/2003 nebyl do současné doby k výkonu podle § 336 odst. 2 tr. ř. nařízen (obviněný od 2. 2. 2005 do 27. 4. 2006 vykonával trest odnětí svobody uložený mu v jiné trestní věci, další překážku soud zřejmě spatřoval v řízení o návrhu na mimořádný opravný prostředek). Věc je vedena toho času u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 0 Nt 1231/2004 (rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2007 sp. zn. 5 T 142/2003 o přeměně trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 200 dnů bylo na základě stížnosti obviněného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 3 To 113/2007 podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno – viz č. l. 226 spisu).

Trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který byl obviněnému uložen v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003, byl k výkonu podle § 336 odst. 2 tr. ř. nařízen usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 1. 2007 sp. zn. 0 Nt 1234/2004. Jak vyplývá ze sdělení Probační a mediační služby České republiky, středisko v Šumperku, ze dne 31. 10. 2007 a přiložených zpráv poskytovatele prací Armády spásy v Š., vykonal obviněný ke dni 26. 10. 2007 z uloženého trestu celkem 249 hodin, zbytek trestu tedy činí 51 hodin. Protože obviněný od počátku nerespektoval uzavřenou dohodu o realizaci výkonu trestu a stanovený harmonogram prací (časté neomluvené absence), byla ze strany poskytovatele práce tato dohoda ukončena, resp. dne 31. 10. 2007 zrušena. Probační a mediační služba České republiky následně podala u Okresního soudu v Šumperku podnět k přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Ve věci však o tomto návrhu rozhodnuto nebylo, neboť soud vyčkává výsledku přezkumného řízení.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 1 Nt 104/2004 byl porušen zákon v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 283 písm. d) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanovení § 36a odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. V. Podle § 269 odst. 2 tr. ř., aby napadené usnesení zrušil v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Poté aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána zcela důvodně.

Předně je třeba konstatovat, že všechny skutkové okolnosti včetně geneze v jednotlivých trestních věcech vydávaných soudních rozhodnutích uváděných stěžovatelem odpovídají obsahu trestních spisů Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 4 T 60/2003 a sp. zn. 4 Nt 854/2005 a Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 142/2003 a sp. zn. 1 Nt 104/2004.

S názorem prezentovaným Městským soudem v Brně v napadeném usnesení ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 1 Nt 104/2004 se nelze ztotožnit. V této souvislosti je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 10/2004, v němž byla řešena totožná problematika, týkající se důvodnosti povolení obnovy řízení kvůli nesprávnému výroku o trestu, jako je tomu v případě obviněného I. V.

Nejvyšší soud v tomto rozsudku mj. zdůraznil, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkovém zjištění některých pravomocných rozhodnutí v těch případech, kdy příčiny zjištěných nedostatků vyšly najevo po právní moci původního rozhodnutí. Příčinami jsou zde nové skutečnosti nebo důkazy, které odůvodňují tento mimořádný průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí daných v trestním řízení. Jsou-li dány podmínky obnovy řízení a není-li obnova vyloučena, je její povolení obligatorní.

Podle § 278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Za nové skutečnosti se považují takové skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečnosti dříve příslušnému orgánu neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Takovou skutečností může být nepochybně i fakt, že obviněný byl v jiné trestní věci pravomocně odsouzen.

Z hlediska výroku o trestu je další podmínkou obnovy řízení, že v důsledku nové skutečnosti, ať již této skutečnosti samotné nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. S ohledem na okolnosti projednávané trestní věci předchozí pravomocné odsouzení obviněného může mít značný vliv na hodnocení osoby obviněného jako pachatele trestného činu a tím i na hodnocení konkrétní společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu (§ 3 odst. 4 tr. zák.), a tedy i na stanovení druhu trestu a jeho výměry (§ 31 odst. 1 tr. zák.).

Bylo prokázáno, že vzhledem ke znění ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř. to byl Městský soud v Brně při projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 5 T 142/2003, kdo meritorně rozhodl v pořadí až jako druhý, přičemž o dřívějším rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ve věci sp. zn. 4 T 60/2003 mu nebylo a ani objektivně nemohlo být nic známo.

V daném případě bylo předchozí odsouzení obviněného I. V. trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí za trestný čin zpronevěry významnou skutečností z hlediska hodnocení osoby obviněného, jako pachatele dalšího úmyslného trestného činu, která se musela promítnout do úvah o stanovení druhu a výměry trestu. Tento závěr je umocněn skutečností, že oba předmětné trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. jsou ve vztahu vícečinného souběhu, z čehož vyplývá, že obviněnému I. V. měl být ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 142/2003 správně uložen souhrnný trest za tyto sbíhající se trestné činy, při zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 4 T 60/2003.

V důsledku skutečnosti, že Městskému soudu v Brně nebylo známo předchozí pravomocné odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, byl mu trestním příkazem Městského soudu v Brně uložen další trest obecně prospěšných prací, který společně s nevykonaným trestem téhož druhu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí přesáhl o 300 hodin maximální výměru stanovenou trestním zákonem pro tento druh trestu (viz ust. § 45a odst. 1 a § 36 tr. zák.).

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše. Pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby ve zřejmém rozporu s jeho účelem. Není proto opodstatněný názor Městského soudu v Brně, prezentovaný v jeho usnesení ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 1 Nt 104/2004, že v dané věci není dán žádný z důvodů pro povolení obnovy řízení uvedených v ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř.

Na tomto místě je třeba prohlásit, že pokud jsou dány podmínky obnovy řízení a není-li obnova vyloučena, je její povolení obligatorní. Z uvedeného vyplývá, že pokud jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, nelze zamítnout návrh na povolení obnovy řízení např. s poukazem na to, že jsou splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona. Důvody, pro které má v takovýchto případech přednost řízení o obnově před řízením o stížnosti pro porušení zákona, se pak podrobně zabývá usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 30/2004, na něž lze v plném rozsahu odkázat.

Z výše uvedeného tedy vyplynulo, že podmínky pro obnovu řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř. byly v přezkoumávané věci splněny. V řízení o povolení obnovy řízení pravomocně skončeného trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2003 sp. zn. 5 T 142/2003 byla uplatněna nová skutečnost spočívající v předchozím pravomocném odsouzení obviněného I. V. trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 4 T 60/2003, o které Městský soud v Brně v době rozhodování nevěděl. Vzhledem k této skutečnosti byl uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť společně s nevykonaným trestem téhož druhu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí přesahoval o 300 hodin maximální výměru stanovenou pro tento druh trestu trestním zákonem. Navíc zde přistupovala i ta právní skutečnost, že obviněnému měl být uložen souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 2 tr. zák. Za této situace je zřejmé, že byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro povolení obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř., a v souladu s citovaným ustanovením byl Městský soud v Brně povinen obnovu řízení povolit. Pokud tak neučinil, postupoval v rozporu se zákonem.

K dalšímu pochybení v postupu Městského soudu v Brně při projednávání návrhu na povolení obnovy řízení došlo tím, že ačkoli soudu bylo ze sdělení Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR, centrální evidence vězňů ze dne 11. 3. 2005 známo, že I. V. je t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody z rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 91 T 172/2003, jmenovaný soud konal dne 21. 4. 2005 veřejné zasedání, sice v přítomnosti obviněného, který byl předveden eskortou, ale bez toho, že by obviněný měl obhájce.

Podle § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř. v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít obviněný obhájce mimo jiné a) jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2).

Podle § 38 odst. 1 tr. ř. jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.

Podle § 39 odst. 1 tr. ř. obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.

Městský soud v Brně se však citovanými ustanoveními trestního řádu neřídil, když obviněnému I. V. nedal možnost si pro veřejné zasedání, v němž bylo rozhodováno o povolení obnovy řízení ve věci téhož soudu sp. zn. 5 T 142/2003, zvolit obhájce, ani mu samosoudce tohoto soudu obhájce neustanovil.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. 1 Nt 104/2004 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36a odst. 2 písm. a), § 278 odst. 1 a § 283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného I. V. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadené usnesení městského soudu zrušil. Zrušena byla též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je městský soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je taktéž povinen provést procesní úkony, jež v daném případě vyplývají z povinnosti provést nové řízení o obnově ve smyslu § 278 tr. ř. a násl. Protože stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně ve prospěch obviněného a Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (viz ust. § 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec

Vydáno: 19. March 2008