JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 34/2001

Vrácení věci státnímu zástupci k došetření

Právní věty

  1. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 260 TrŘ nemůže být skutečnost, že nedostatečně zjištěný skutkový stav v trestní věci obviněného, která byla z původně společně vedeného řízení proti více obviněným vyloučena podle § 23 odst. 1 TrŘ k samostatnému projednání a rozhodnutí, má příčinu ve vadně a neúplně vyhotoveném opisu původního trestního spisu, v němž požadované důkazy byly obsaženy.

Z odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. 2 T 48/99, je S. G. uznán v bodě 1. výroku rozsudku vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) TrZ, jehož se dopustil tím, že přesně nezjištěného dne v době mezi 7.-10. 8. 1992 vypáčil společně s další osobou dveře u skladu provozovny D. v P., okres Š., a odcizili odtud motorovou pilu značky Husqvarna v hodnotě 1 231 Kč, dvě lišty v hodnotě 988 Kč a čtyři řetězy v hodnotě 596 Kč, a způsobili tak D., výrobnímu družstvu v Š., provozovna P., škodu ve výši 2815 Kč.

V bodě 2. až 6. výroku rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 TrZ, jehož se dopustil tím, že
2.

v době od 5. do 6. 1. 1993 odcizil ze zaparkovaného traktoru v objektu S. s., Š. v P., okres Š., trafosvářečku TMB 125-1 v hodnotě 2 500 Kč ke škodě S. s., Š.,
3.

dne 11. 1. 1993 rozbil společně s další osobou sklo a vyrazili dřevěný rám okna u rekreační chalupy ing. J. K. v P., okres Š., a odcizili odtud televizor zn. Merkur v hodnotě 2 000 Kč, motorovou okružní pilu v hodnotě 6 000 Kč, dva obrazy s náboženskou tématikou bez hodnoty a přenosnou svítilnu v hodnotě 200 Kč, takže odcizením věcí způsobili Ing. J. K. odcizením věcí škodu ve výši 8 200 Kč a poškozeném zařízení škodu ve výši 1 027 Kč,
4.

v době od 4․ do 5. 2. 1993 urazil společně s dalšími dvěma osobami zámky u kovové mříže, vyrazili dřevěnou výplň dveří a vypáčili dveře prodejny „U S.“ v P., okres Š., a odcizili odtud broušené a porcelánové zboží, lihoviny, cigarety a cukrovinky, vše v celkové hodnotě nejméně 17 385,60 Kč ke škodě D. S. a poškozeném zařízení mu způsobili škodu ve výši 1 705 Kč,
5.

přesně nezjištěného dne v době od 26. do 28. 3. 1993 odcizil společně s další osobou ze zaparkovaného traktoru u bytovek v P., okres Š., trafosvářečku v hodnotě 2 900 Kč ke škodě S. s., Š.,
6.

přesně nezjištěného dne počátkem dubna 1993 odcizil společně s dalšími dvěma osobami z objektu výkrmny prasat v H., okres Š., 3,6 q krmné směsi v hodnotě 1 577 Kč ke škodě S. s., Š., a v době od 18. do 19. 4. 1993 odcizil společně s dalšími dvěma osobami z vepřína v H., okres Š., jednoho vepře v hodnotě 3 500 Kč ke škodě S. s., Š.

Jednání pod body 3. a 4. bylo současně kvalifikováno jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 TrZ, jednání pod bodem 3. současně též jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 TrZ.

Za to mu byl podle § 238 odst. 2 TrZ za použití § 35 odst. 2 TrZ uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) TrZ zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 6. 1994, sp. zn. 2 T 4/94, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 TrŘ byla obviněnému stanovena povinnost nahradit škodu, a to D., výrobnímu družstvu, Š., provozovna P., ve výši 2 815 Kč a S. s., Š. ve výši 5 077 Kč. Tento poškozený byl se zbytkem nároku na náhradu škody podle § 229 odst. 2 TrŘ odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. S celým nárokem byli na stejné řízení podle § 229 odst. 1 TrŘ odkázáni Ing. J. K. a D. S.

Vzhledem k tomu, že proti rozsudku podal obviněný S. G. odvolání, byla věc dne 15. 7. 1999 předložena k provedení odvolacího řízení Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. Odvolací soud poté v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2000 rozhodl usnesením sp. zn. 2 To 713/99 tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), f) TrŘ zrušil a věc podle § 260 TrŘ vrátil státnímu zástupci k došetření.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 2 To 713/99, podal ministr spravedlnosti za splnění podmínek § 272 odst. 1 TrŘ stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného S. G. Odvolacímu soudu vytýká porušení zákona v ustanovení § 260 TrŘ.

Za správná považuje stížnost pro porušení zákona ta konstatování odvolacího soudu, jimiž je poukazováno na řadu pochybení, jichž se soud prvního stupně dopustil. Tento soud vyloučil trestní věc obviněného ze společného řízení, které bylo vedeno proti více obžalovaným osobám, k samostatnému projednání a rozhodnutí. Do nově vytvořeného spisu však z původního spisu nezaložil všechny důkazy tam obsažené, a tyto důkazy řádně v hlavním líčení neprovedl. Závěr odvolacího soudu o nedostatečně provedených skutkových zjištěních je tedy správný. Odvolací soud však pochybil, pokud má za to, že obviněnému nebylo umožněno v přípravném řízení v přiměřené době prostudovat spis a činit návrhy na doplnění dokazování, s poukazem na to, že obviněný nebyl o tomto úkonu vyrozuměn. Tento závěr odvolacího soudu nemá oporu v obsahu trestního spisu. Obdobně tak není správná úvaha, že nedostatek formálních náležitostí v souvislosti s přibráním znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady starožitností, je důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Pokud odvolací soud vytýkal některé další vady řízení, jde o vady, jež jsou odstranitelné správným procesním postupem nalézacího soudu, a není proto důvod věc vracet do stadia přípravného řízení.

Závěrem pak ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyslovil konstatované porušení zákona ve prospěch obviněného, napadené usnesení zrušil, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 TrŘ.

Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle § 267 odst. 1 TrŘ správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Je třeba konstatovat, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Šumperku podala dne 28. 8. 1997 Okresnímu soudu v Šumperku obžalobu na obviněného S. G. a dalších osm spolupachatelů pro trestnou činnost, která je, pokud jde o obviněného, výše podrobně specifikovaná. Spis byl veden pod sp. zn. 2 T 102/97. Usnesením ze dne 25. 11. 1997 vyloučila samosoudkyně Okresního soudu v Šumperku podle § 23 odst. 1 TrŘ trestní věc obviněného ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí. Toto řízení bylo posléze vedeno pod sp. zn. 2 T 48/99.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolaci důvodně konstatoval řadu pochybení, kterých se okresní soud jako soud prvního stupně dopustil, jejichž důsledkem byla jednak neúplná a vadná skutková zjištění, jednak porušení práva obviněného na obhajobu. V tomto ohledu je nutno přisvědčit těm závěrům, v nichž odvolací soud vytýká především skutečnost, že soud prvního stupně konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, ač pro tento procesní postup nebyly dány zákonné podmínky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 TrŘ, byť z jiných důvodů, než uvedl odvolací soud. Zatímco odvolací soud spatřuje nedostatek projednání v nepřítomnosti obviněného v porušení ustanovení § 202 odst. 2 písm. b) TrŘ, je Nejvyšší soud toho názoru, že tento předpoklad pro teoretické provedení hlavního líčení dán je, jak bude podrobněji rozvedeno dále, avšak scházel základní předpoklad pro procesní postup podle § 202 odst. 2 TrŘ, a to, že věc bez přítomnosti obviněného nebylo možno spolehlivě rozhodnout. Rovněž dokazování, které okresní soud v hlavním líčení provedl, nekonvenuje ustanovení § 2 odst. 5 TrŘ. Okresní soud se spokojil s výslechem pouze jediného svědka, byť státní zástupkyně navrhovala v obžalobě k jednotlivým skutkům výslechy řady svědků, přičemž nepřítomnost obviněného u hlavního líčení a z toho se odvíjející nedostatek jím vysloveného souhlasu s případným čtením svědeckých výpovědí vedly okresní soud k tomu, že tyto důkazy vůbec neprovedl. V hlavním líčení okresní soud ani nepřečetl podstatný obsah původního trestního spisu, pokud se vztahoval k projednávané trestní věci obviněného, takže řada důkazů, které byly v přípravném řízení řádně zajištěny, rovněž nebyla okresním soudem provedena. Pokud pak jde o nedostatky vzniklé v přípravném řízení, jejich důsledkem není to, že by věc nebyla náležitě objasněna, přičemž tyto nedostatky lze odstranit v řízení před soudem.

Odvolací soud konstatoval, že podle obsahu spisu nebylo obviněnému umožněno v přiměřené době prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, jak mu umožňuje ustanovení § 166 odst. 1 TrŘ Poukazuje na skutečnost, že obviněný nebyl o tomto úkonu vůbec vyrozuměn. Tento závěr odvolacího soudu však nemá oporu v původním trestním spisu sp. zn. 2 T 102/97, neboť na č. l. 449 a 450 spisu je doloženo, že obviněnému bylo dne 9. 6. 1997 zasláno upozornění na možnost dne 19. 6. 1997 prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Toto upozornění bylo obviněnému zasláno do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště, kterou obviněný udal orgánům činným v trestním řízení jako adresu pro doručování. Obviněný si tuto zásilku v úložní době nevyzvedl, takže ve smyslu ustanovení § 63 odst. 2 TrŘ je nutno ji považovat za doručenou dnem 14. 6. 1997 v situaci, kdy k jejímu uložení došlo dne 11. 6. 1997. V tomto případě pak byla zachována i lhůta uvedená v ustanovení § 166 odst. 1 TrŘ. Na rozdíl od závěru odvolacího soudu lze uzavřít, že v přípravném řízení nedošlo k porušení práv obviněného, jež mu z citovaného ustanovení § 166 odst. 1 TrŘ vyplývají.

Odvolací soud za závažnou vadu přípravného řízení považoval procesní nedostatky v souvislosti s přibráním znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady starožitností, jež bylo učiněno usnesením podle § 105 odst. 1 TrŘ. Poukazuje především na to, že ve spise není doloženo, že by usnesení bylo doručeno stranám, nadto písemné vyhotovení usnesení postrádá poučení znalce ve smyslu § 106 TrŘ a § 175 TrZ. Z obsahu původního spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 102/97 však plyne, že doklady o doručení usnesení jsou založeny na č. l. 200. Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit v závěru, že by znalkyně měla být poučena podle § 106 TrŘ dříve, než přistoupila ke zpracování posudku, tedy již v písemně vyhotoveném usnesení, jímž byla k řízení přibrána. Důsledkem takovéhoto nedostatku je to, že v hlavním líčení nelze přečíst protokol o výpovědi znalkyně ani její písemný posudek, a to ani tehdy, jsou-li splněny ostatní podmínky § 211 odst. 4 TrŘ. Tuto vadu však nelze považovat za natolik závažnou, aby odůvodňovala vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť může být odstraněna soudem v hlavním líčení, v němž bude proveden osobní výslech znalkyně s příslušným předcházejícím poučením dle § 106 TrŘ.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v napadeném usnesení považuje za závažnou vadu přípravného řízení skutečnost, že vůbec nebyly provedeny výslechy zástupců poškozených organizací, a to S. s., Š., D., výrobního družstva, F. B. a L. O. v procesním postavení svědků. Odvolací soud i v tomto případě přehlédl, že vyjádření zástupců poškozených organizací a specifikace škod jsou založeny v původním spise sp. zn. 2 T 102/97, na č. l. 186, 188, 318, 320, 339, 342. Pokud jde o další vytýkaný nedostatek, je třeba připomenout, že v původním společně vedeném řízení byli jak F. B., tak L. O. v procesním postavení obviněných, což vylučuje, aby v totožném řízení byli současně vyslechnuti jako svědkové. Nejde tedy ani v tomto případě o vadu přípravného řízení, nýbrž o to, že soud prvního stupně osoby, které původně byly spoluobviněnými a u nichž toto procesní postavení zaniklo vyloučením věci ze společného řízení podle § 23 odst. 1 TrŘ, ve věci proti bývalému spoluobviněnému nevyslechl sám jako svědky. Obdobně je třeba reagovat na odvolacím soudem vytýkanou vadu přípravného řízení spočívající v nedostatečném objasnění hodnoty odcizeného vepře, neboť k tomu nebyl jak v této fázi řízení, tak v řízení před soudem prvního stupně opatřen žádný důkaz. I v tomto případě odvolací soud pominul obsah původního spisu sp. zn. 2 T 102/97, kde byl k případu podrobně vyslechnut svědek Ing. J. S., zootechnik státního statku, jakož bylo do spisu založeno i vyjádření poškozené organizace stanovící hmotnost odcizeného prasete a cenu za jeden kilogram, za níž v kritické době maso jatečních prasat státní statek prodával (č. l. 348-352 spisu).

Odvolací soud dále v napadeném rozhodnutí rozsudku soudu prvního stupně vytýká, že obviněný byl uznán vinným i tím, že v době od 18. do 19. 4. 1993 odcizil spolu s dalšími dvěma osobami z vepřína v H. jednoho vepře v hodnotě 3 500 Kč, ačkoli pro tento dílčí útok nebylo obviněnému sděleno obvinění, a tento útok také nebyl součástí skutkové věty obžaloby. Taktéž v tomto případě odvolací soud pominul obsah původního spisu sp. zn. 2 T 102/97, kde obviněnému na č. l. 5 bylo pro tento útok řádně sděleno obvinění. Z odůvodnění obžaloby je přitom patrno, že předmětný dílčí útok v ní nebyl popsán zřejmě nedopatřením, přičemž byl považován právě za dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže a ve vztahu k němu byly v přípravném řízení provedeny všechny potřebné a relevantní důkazy. Soud prvního stupně tak správně rozhodl o dílčím útoku pokračujícího trestného činu a zahrnul tento útok do skutkové věty rozsudku. Odvolací soud v této souvislosti vyslovil právní názor, že vzhledem k výpovědi obviněného by toto jeho jednání mohlo být považováno za samostatný skutek kvalifikovaný jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) TrZ, pak by nebyla zachována totožnost skutku a soud prvního stupně by vůbec nemohl o tomto jednání rozhodnout. Pokud by byl akceptován tento právní závěr, dostává se odvolací soud sám do rozporu, neboť jde-li o samostatný skutek, pro který obviněnému nebylo dosud sděleno obvinění a který tedy není předmětem trestního řízení, nelze takovouto věc vrátit státnímu zástupci k došetření, neboť takový postup je v rozporu s obžalovací zásadou upravenou § 2 odst. 8 TrŘ a s ustanovením § 220 odst. 1 TrŘ. Teoreticky by případ mohl být řešen dle § 221 odst. 2 TrŘ, avšak nedostatek požadavku státního zástupce na vrácení věci, jakožto jedné ze zákonných podmínek tohoto procesního postupu, faktickou aplikaci tohoto postupu neumožňoval.

Také ostatní odvolacím soudem vytýkané vady rozsudku soudu prvního stupně jsou vadami řízení před soudem a nezakládají důvod pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 260 TrŘ. Podle tohoto zákonného ustanovení postupuje odvolací soud jen tehdy, není-li věc náležitě objasněna nebo jestliže jiná vada měla za následek, že věc nebyla náležitě objasněna, přičemž musí jít o obtížné a rozsáhlé došetření skutečností důležitých pro rozhodnutí věci, které by soud prvního stupně nemohl provést rychleji než státní zástupce. Věc zpravidla musí být objasněna tak nedostatečně, že ani opakování hlavního líčení by nemohlo vést k nápravě. O takovýto případ však v posuzované věci nejde. Pokud dosud věc nebyla náležitě objasněna, stalo se tak v důsledku nesprávného postupu soudu prvního stupně, který neprovedl úplná a vyčerpávající skutková zjištění, která mají význam pro náležité objasnění věci, bez nichž nelze spravedlivě rozhodnout. Vzhledem k okolnostem výše uvedeným Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 TrŘ vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 2 To 713/99, byl porušen zákon v ustanovení § 260 TrŘ a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 TrŘ ve prospěch i neprospěch obviněného S. G. Podle § 269 odst. 2 TrŘ napadené usnesení zrušil, zrušil také rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. 2 T 48/99, včetně všech dalších rozhodnutí, jež na tato rozhodnutí obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 TrŘ přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 272 odst. 1 TrŘ, tj., že ministr spravedlnosti podal v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání. Bude nyní na okresním soudu, aby znovu konal hlavní líčení, v němž provede potřebné dokazování, tj. vyslechne obviněného, svědky, znalkyni, jíž před výslechem řádně poučí dle § 106 TrŘ, a přečte listinné důkazy. Teprve poté, co zjistí skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a provedené důkazy zhodnotí v intencích ustanovení § 2 odst. 6 TrŘ, může dospět k odpovídajícím právním závěrům. Pro úplnost je nutno připomenout ustanovení § 270 odst. 4 TrŘ, podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Vydáno: 20. March 2001
Vloženo: 06. February 2018