JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 32/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. května 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. B., proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2007 sp. zn. 31 T 79/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. řádu a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 31 T 79/2004, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 13, § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 37 odst. 3, § 41 odst. 2, 3, 5, § 196 odst. 1, 2, § 198 odst. 1, 2 a § 202 odst. 4 tr. řádu v neprospěch obviněného J. B.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Zlíně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 31 T 79/2004, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2007, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že po společné dohodě s M. S., na tom, že M. S. uzavře se společností C. L., s. r. o., leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bude osobní motorové vozidlo, které bude užívat obviněný J. B., dne 20. 2. 2003 v B. M. S. podle této dohody skutečně uzavřela se společností C. L., s. r.o., leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia 1,9 Tdi SLX, v hodnotě 280.880,- Kč, kdy obviněný poté ihned vozidlo převzal a užíval, ale leasingové splátky neplatil ani on, ani M. S. Obviněný přitom v tuto dobu nebyl nikde zaměstnán a neměl dostatek finančních prostředků k tomu, aby mohl leasingové splátky ve výši 7.104,- Kč měsíčně platit. Tímto jednáním způsobil společnosti C. L., s. r. o., se sídlem v P., Š. škodu ve výši 207.581,- Kč.

Za tento trestný čin, jakož i za sbíhající se trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 2 T 257/2002, byl obviněný J. B. podle § 155 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 2 T 257/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozené obchodní společnosti C. L., s. r. o., způsobenou škodu ve výši 203.803,- Kč.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu ve Zlíně podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem a v řízení, které mu předcházelo, porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13, § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 37 odst. 3, § 41 odst. 2, 3, 5, § 196 odst. 1, 2, § 198 odst. 1, 2 a § 202 odst. 4 tr. řádu v neprospěch obviněného.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku stěžovatel uvedl, že Okresní soud ve Zlíně od počátku řízení před soudem ignoroval práva řádně zvoleného obhájce obviněného J. B., jehož nevyrozumíval o úkonech trestního řízení a neumožnil mu tak uplatnit obhajovací práva obviněného ani v době vzniku podmínek nutné obhajoby. Okresní soud prováděl dokazování v hlavních líčeních bez nutné přítomnosti obviněného, jenž byl v této době ve vazbě, jakož i bez účasti jeho obhájce a po takto nezákonně vedeném řízení ve věci posléze meritorně rozhodl.

Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jednak podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 31 T 79/2004, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13, § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 37 odst. 3, § 41 odst. 2, 3, 5, § 196 odst. 1, 2, § 198 odst. 1, 2 a § 202 odst. 4 tr. řádu v neprospěch obviněného J. B., dále aby napadený rozsudek zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby Okresnímu soudu ve Zlíně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 13 tr. řádu ten, proti němuž se řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.

Podle § 33 odst. 1 tr. řádu věty třetí má obviněný právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.

Podle § 37 odst. 3 tr. řádu jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.

Podle § 41 odst. 2 tr. řádu je obhájce oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů.

Podle § 41 odst. 3 tr. řádu je obhájce v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.

Podle § 41 odst. 5 tr. řádu, nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání.

Podle § 196 odst. 1 tr. řádu, neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému a jeho obhájci, a je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, také jeho zákonnému zástupci; opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé. Bylo-li v obžalobě navrženo zabrání věci náležející jiné osobě než obžalovanému, dá předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.

Podle § 196 odst. 2 tr. řádu osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily a uvedly okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.

Podle § 198 odst. 1 tr. řádu den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá. U ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu.

Podle § 198 odst. 2 věty prvé tr. řádu o hlavním líčení se vyrozumí státní zástupce, zákonný zástupce a obhájce obžalovaného, jakož i poškozený a zúčastněná osoba.

Podle § 202 odst. 4 tr. řádu hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.

Z obsahu posuzovaného trestního spisu vyplývá, že tato zákonná ustanovení Okresní soud ve Zlíně důsledně nerespektoval.

Na obviněného J. B. byly postupně podány státními zástupci Okresního státního zastupitelství ve Zlíně dvě obžaloby, obě byly podle rozvrhu práce přiděleny samosoudci Mgr. D. B. Usnesením tohoto samosoudce ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 4 T 107/2003, byly podle § 23 odst. 3 tr. řádu z důvodů dle § 20 odst. 1 tr. řádu obě věci spojeny ke společnému řízení, jež bylo vedeno nadále pod sp. zn. 31 T 79/2004.

Zatímco v trestní věci původně vedené pod sp. zn. 4 T 107/2003 si obviněný obhájce nezvolil a ani mu nebyl obhájce ustanoven z úřední povinnosti, ve věci vedené pod sp. zn. 31 T 79/2004 si obviněný zvolil na základě plné moci ze dne 8. 3. 2004 (č. l. 135) za svého obhájce advokáta Mgr. M. K. z AK Š. ve Z. Tomuto obhájci však nebyl Okresním soudem ve Zlíně doručen opis obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. ZT 108/2004, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, ani opis obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. ZT 399/2003, pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zákona a rovněž mu nebylo doručeno ani usnesení Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 4 T 107/2003, ze dne 16. 12. 2005 o spojení věcí ke společnému projednání obou žalob, ani usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 232/2005, ze dne 4. 8. 2005, kterým byl k odvolání obviněného proti původnímu rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 4 T 107/2003, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obhájce Mgr. M. K. tak byl při rozesílání těchto písemností zcela opomenut a nadto nebyl vyrozuměn ani o termínu konání ve věci prvního hlavního líčení dne 15. 2. 2006, ani o termínech ve dnech 15. 11. 2006 a 14. 5. 2007, stejně tak mu nebyl doručen rozsudek z téhož dne sp. zn. 31 T 79/2004.

Aniž Okresní soud ve Zlíně respektoval volbu prvního z obhájců a rozhodl pak ve smyslu § 37 odst. 3 tr. řádu o tom, který z obhájců bude vyrozumíván o úkonech a bude mu doručováno, když obviněný sám pro ten účel některého z obhájců neurčil, vyrozuměl o konání hlavního líčení dne 15. 11. 2006 pouze dalšího obhájce JUDr. J. K., zmocněného obviněným k obhajobě plnou mocí ze dne 25. 1. 2006 (č. l. 222).

Jestliže však dne 2. 11. 2006 (č. l. 236) obhájce JUDr. J. K. vypověděl obviněnému plnou moc k obhajobě, bylo povinností soudu prvního stupně o dalších úkonech vyrozumívat obhájce Mgr. M. K. a neopomíjet jej ani při doručování všech písemností trestního řízení.

Vzhledem k tomu, že obviněný J. B. se na udaných adresách pobytu nezdržoval, nepřebíral poštu na udané poště H. n. B. v rámci poste restante, jak soudu původně sdělil, nepodařilo se jej uvědomit o konání hlavního líčení, vydal Okresní soud ve Zlíně dne 24. 11. 2006 podle § 69 odst. 1 tr. řádu příkaz k zatčení obviněného. Obviněný byl zadržen dne 7. 4. 2007 Policií České republiky v Brně, o čemž byl ihned informován okresní soud, který téhož dne vydal příkaz k propuštění obviněného s požadavkem, aby bylo obviněnému do vlastních rukou doručeno předvolání k hlavnímu líčení, jež bylo stanoveno na 14. 5. 2007.

Součástí zprávy, kterou PČR Okresnímu soudu ve Zlíně podala, a která je založena ve spise na čl. 243, je i protokol o výslechu obviněného. Z toho je patrno, že dne 7. 4. 2007 bylo obviněnému podle § 160 odst. 1 tr. řádu sděleno obvinění pro další trestnou činnost, a to trestný čin podvodu podle § 250 tr. zákona, jehož se měl dopustit celkem 17 útoky. Obviněný J. B. byl od 7. 4. 2007 ve vazbě na podkladě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2007, sp. zn. 12 T 183/2007, jak vyplývá ze sdělení Vazební věznice v Brně ze dne 14. 5. 2008. Okresní soud ve Zlíně, aniž se jakkoli zajímal o to, zda obviněný v souvislosti s výše uvedenou další trestnou činností byl či nebyl vzat do vazby, považoval za podstatné, že se obviněnému podařilo doručit předvolání k hlavnímu líčení na 14. 5. 2007, a toho dne také ve věci jednal a rozhodl. Nedostatečná skutková zjištění ve vztahu k existenci omezení osobní svobody obviněného pak vedla k tomu, že hlavní líčení bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, ač pro aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 tr. řádu nebyly dány zákonné předpoklady a nadto ustanovení § 202 odst. 4 tr. řádu takovýto postup výslovně zakazuje. Byť obviněný byl ve vazbě a byť tak byly dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, nebyl v hlavním líčení zastupován obhájcem, jehož účast byla ze zákona povinná.

Okolnost, že obviněný vykonává vazbu v jiné trestní věci zjistil Okresní soud ve Zlíně až v souvislosti s doručováním rozsudku dne 16. 8. 2007, toho dne také obviněnému podle § 39 odst. 1 písm. a) tr. řádu ustanovil obhájcem JUDr. P. F., advokáta se sídlem ve Z., B. n., jemuž doručil rozsudek. Tento obhájce jménem obviněného podal ve věci odvolání, které poté obviněný svým písemným prohlášením vzal zpět. Pro úplnost je třeba uvést, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 6 To 416/2007, vzal toto zpětvzetí odvolání podle § 250 odst. 4 tr. řádu na vědomí.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2007 sp. zn. 31 T 79/2004, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, 13, § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 37 odst. 3, § 41 odst. 2, 3, 5, § 196 odst. 1, 2, § 198 odst. 1, 2 a § 202 odst. 4 tr. řádu v neprospěch obviněného J. B.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu poté Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Okresního soudu ve Zlíně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Zlíně poté podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V nově konaném hlavním líčení, jehož průběh bude nutno podřídit všem relevantním procesním ustanovením, zaručujícím obviněnému uplatnění práva na obhajobu a spravedlivý proces, Okresní soud ve Zlíně ve věci znovu rozhodne o obou podaných obžalobách.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 15. May 2008