JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 3/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. F., proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. 2 T 90/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. 2 T 90/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 123 a § 273 tr. řádu v neprospěch obviněného K. F.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 9. 2007 sp. zn. 2 T 90/2004, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. 10 To 397/2007.

Okresnímu soudu v Nymburce s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 9. 2002 sp. zn. 2 T 313/2001, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2002, byl K. F. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zákona, pro skutek spáchaný dne 1. 12. 1998, a byl mu za to uložen v sazbě § 248 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále mu byl dle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000 sp. zn. 2 T 32/2000, jakož i všechny další výroky, na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž byly učiněny výroky o náhradě škody podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky na podkladě stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Nymburce ve prospěch obviněného, rozhodl rozsudkem ze dne 18. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 8/2004 tak, že vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zákona, a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a Okresnímu soudu v Nymburce věc přikázal, aby ji v potřebním rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Nymburce po zrušení věci Nejvyšším soudem vedl další řízení, tentokráte pod sp. zn. 2 T 90/2004, a rozsudkem ze dne 23. 3. 2004 opět uznal obviněného vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zákona pro skutek ze dne 1. 12. 1998 a obviněnému uložil v sazbě § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podmíněně odložil podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků. Zrušil výrok o trestu jednak z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000 sp. zn. 2 T 32/2000, a jednak výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000 sp. zn. 3 T 152/2000, stejně jako i všechna ostatní rozhodnutí, která na zrušené výroky obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně znovu učinil výroky o náhradě škody podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu ve vztahu k poškozenému G. C. M., a.s., P.

Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 9. 2004.

Proti posledně citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. F. Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 123 a § 273 tr. řádu.

Především okresnímu soudu vytýká, že nově rozhodoval i o těch výrocích, které nebyly rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 8/2004, zrušeny, tj. o výroku o vině, jakož i o výrocích o náhradě škody, byť tyto výroky zůstaly pravomocné v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 9. 2002 sp. zn. 2 T 313/2001.

Okresní soud však také porušil zásadu zákazu reformationis in peius, stanovenou § 273 tr. řádu, a zhoršil postavení obviněného, byť stížnost pro porušení zákona v původním řízení byla podána v jeho prospěch. Při výčtu trestů, které byly původními samostatnými rozhodnutími Okresního soudu v Nymburce a Kolíně uloženy, a porovnání posledně uloženého souhrnného trestu, který je výsledkem nově provedeného řízení, je zřejmé, že trest uložený napadeným rozsudkem je nepřiměřený a neodpovídající zásadám stanoveným § 273 tr. řádu.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. řádu, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. 2 T 90/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil, včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zvláště pak usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 9. 2007 sp. zn. 2 T 90/2004, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. 10 To 397/2007. Dále navrhl, aby věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Okresnímu soudu v Nymburce, který by ji měl v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nevyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodu v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že jde o opakované podání mimořádného opravného prostředku, jímž stížnost pro porušení zákona je, v téže právní věci, omezil své zkoumání na rozhodnutí a řízení ve věci vzešlé po datu 18. 2. 2004.

Především je třeba konstatovat, že Okresní soud v Nymburce nerespektoval ustanovení § 123 tr. řádu a svým procesním postupem je porušil. Podle tohoto zákonného ustanovení soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu zrušen jen částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran nichž věc znovu rozhodne. Na souvislost těchto výroků s výroky, v nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen, přitom poukáže.

Z výslovného znění výrokové části rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 8/2004, je zřejmé, že jím byl zrušen v řízení o stížnosti pro porušení zákona pouze výrok o trestu v pravomocném rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 9. 2002 sp. zn. 2 T 313/2001. Znamená to, že pravomocné výroky o vině a náhradě škody zůstaly rozsudkem Nejvyššího soudu nedotčeny, tudíž povinností okresního soudu bylo v novém řízení rozhodnout jen o trestu. V novém rozsudku bylo třeba poukázat na existenci těchto nezměněných pravomocných výroků a vině a náhradě škody, a nově formulovat pouze výrok o trestu tak, aby tento procesní postup byl z nového písemně vyhotoveného rozsudku zřejmý.

Pokud naopak okresní soud vyslovil znovu výrok o vině a náhradě škody, rozhodl v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, a nepřípustně pokračoval v řízení, v němž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu. Vytvořil tak právní stav, kdy byly dvakrát v téže věci nezákonně vysloveny totožné výroky o vině a náhradě škody.

Okresní soud v Nymburce však napadeným rozhodnutím nerespektoval ani ustanovení § 273 tr. řádu, byť byl na tuto povinnost rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 8/2004, výslovně upozorňován (viz str. 5 citovaného rozhodnutí).

Podle tohoto zákonného ustanovení jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 tr. řádu přiměřeně.

Výrok o trestu, který byl Nejvyšším soudem dne 18. 2. 2004 zrušen, ukládal obviněnému trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Šlo o trest souhrnný k rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000 sp. zn. 2 T 32/2000. Tímto rozhodnutím byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků, který byl uložen v souvislosti s výrokem o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Okresní soud v Nymburce však ve věci sp. zn. 2 T 90/2004 ukládal také souhrnný trest i k pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000 sp. zn. 3 T 152/2000. V této trestní věci byl obviněný K. F. pravomocně odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona a v této věci mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Aby nově ukládaný souhrnný trest ve věci Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 2 T 90/2004, vyhověl hlediskům stanoveným § 273 tr. řádu, mohl být uložen v rozsahu nepřesahujícím souhrn obou zmíněných trestů. Pokud Okresní soud v Nymburce ukládal trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, nelze tento druh trestu a priori označit za nezákonný, zejména po zjištění, že uložené tresty obecně prospěšných prací pro postoj obviněného k jejich výkonu se jevily jako neúčinné a v rozporu s účelem trestu stanoveným v § 23 tr. zákona, avšak výměra trestu odnětí svobody byla v tomto případě deklinována ustanovením § 45a odst. 4 tr. zákona. Toto zákonné ustanovení formuluje principy, jež jsou uplatněny při přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací či jeho části v trest odnětí svobody, a je tak zřejmé, že pokud Okresní soud v Nymburce měl dostát své povinnosti, jež mu ze spojení aplikace zákonných ustanovení § 273, 45a odst. 4 a 35 odst. 2 tr. zákona vyplývala, mohl uložit souhrnný trest odnětí svobody v maximální výměře 200 dnů. Pro závěr, že by nešlo o porušení ustanovení § 273 tr. řádu je rovněž významné posoudit délku případně stanovené zkušební doby podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona. Ta by v posuzovaném případě nesměla překročit trvání jednoho roku, neboť jednoroční lhůta je rovněž stanovena v § 45a odst. 3 tr. zákona. V této lhůtě je totiž obviněný povinen jednak vykonat trest obecně prospěšných prací ode dne, kdy soud nařídil jeho výkon, jednak jsou na obviněného kladeny stejné nároky z pohledu vedení řádného života jako jsou vyžadovány i ustanovením § 59 odst. 2 a § 60 odst. 1 tr. zákona. Stanovením delší zkušební doby podle § 59 odst. 1 tr. zákona je však již trest zpřísněn v neprospěch obviněného, na něhož jsou tak kladeny nároky z hlediska vedení řádného života a zachování trestní bezúhonnosti po delší dobu.

Vzhledem k důvodům výše uvedeným Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. 2 T 90/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 123 a § 273 tr. řádu v neprospěch obviněného K. F.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil, stejně tak i všechna rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nutno pak zvláště v části navazujících zrušených rozhodnutí citovat usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 9. 2007 sp. zn. 2 T 90/2004, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. 10 To 397/2007. Pokud jde o posledně citovaná rozhodnutí, pak usnesením ze dne 4. 9. 2007 sp. zn. 2 T 90/2004, rozhodl Okresní soud v Nymburce, že obviněný K. F. podle § 60 odst. 1 tr. zákona (v písemném vyhotovení tohoto usnesení je ve výroku mylně uvedeno, že je tak rozhodováno podle trestního řádu) vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let, a pro výkon trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona do věznice s dozorem (v písemně vyhotoveném rozhodnutí je prosto vadně citováno ustanovení § 49a odst. 1 písm. b) tr. zákona). V souvislosti s písemným vyhotovením tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud konstatuje řadu dalších pochybení – ve výroku usnesení je uvedeno datum právní moci rozsudku místo data jeho vyhlášení, rovněž v odůvodnění usnesení není uvedeno správné datum vyhlášení odsuzujícího rozsudku, namísto správného data 23. 3. 2004 je uvedeno 24. 3. 2004. Rovněž je zcela vadně uvedena délka doby podmíněného odsouzení namísto tří let jsou zmiňovány čtyři roky. Správnost tohoto rozhodnutí již jen ve vztahu k pečlivosti jeho písemného vyhotovení je pochybná, a okresní soud tyto zjevné chyby a nesprávnosti nenapravil opravným usnesením. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný K. F. stížnost, kterou Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. 10 To 397/2007, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.

Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Okresnímu soudu v Nymburce, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudce Okresního soudu v Nymburce ve věci nařídí hlavní líčení, přičemž doplní dokazování o nový rejstřík trestů obviněného a spisy Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 2 T 32/2000 a Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 152/2000, jimiž rovněž provede důkaz. Teprve poté provede vyhodnocení těchto nově provedených důkazů v kontextu důkazů, jež jsou fixovány v trestním spisu v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, a obviněnému nově uloží trest, který bude odpovídat zásadám stanoveným § 23 a § 31 tr. zákona, aniž pomine ustanovení § 273 tr. řádu o zákazu reformationis in peius. V rozsudku, jímž bude obviněnému nově ukládán souhrnný trest, budou připomenuty pravomocné a nezměněné výroky o vině a náhradě škody, učiněné v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 9. 2002 sp. zn. 2 T 313/2001.

Nejvyšší soud připomíná, že uvedené kauze bude muset samosoudce Okresního soudu v Nymburce věnovat pozornost jednak z hlediska správného věcného rozhodnutí, jednak z hlediska pečlivosti písemného vyhotovení rozhodnutí tak, aby bylo bez chyb a zřejmých nesprávností, když z provedené rekapitulace jeho postupu ve věci je zřejmé, že až dosud tomu tak nebylo.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procení úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 28. February 2008