JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 281/2000

K rozhodování o vazbě obviněného v řízení o stížnosti pro porušení zákona po zrušení původního rozsudku Nejvyšším soudem, na jehož základě obviněný vykonával trest odnětí svobody

Právní věty

  1. Taktéž při rozhodování o vazbě v řízení o stížnosti pro porušení zákona podle § 275 odst. 3 TrŘ Nejvyšší soud zkoumá, zda je u obviněného dán některý z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 TrŘ. Není-li takový důvod zjištěn, rozhodne Nejvyšší soud, že se obviněný do vazby nebere.

Z odůvodnění: Nejvyšší soud projednal stížnost pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného R. F. podal ministr spravedlnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 11. 1995, sp. zn. 2 T 433/95, jímž byl obviněný uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 písm. c) TrZ, zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, odst. 2 písm. c) TrZ a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 TrZ. Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 9. 1999, č. j. 2 T 433/95-306, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. 7 To 418/99, bylo rozhodnuto, že obviněný vykoná uložený trest odnětí svobody a k jeho výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Výkon tohoto trestu obviněný nastoupil dne 14. 3. 2000.

Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona ve veřejném zasedání dne 13. 2. 2001 svým rozsudkem, sp. zn. 4 Tz 281/2000, vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 11. 1995, sp. zn. 2 T 433/95, a v řízení, jež mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného R. F. porušen zákon a tento rozsudek zrušil v celém rozsahu, včetně všech dalších navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu. Věc pak přikázal okresnímu státnímu zástupci ve Znojmě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Vzhledem k tomu, že bylo zrušeno rozhodnutí, na jehož základě obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody, rozhodoval Nejvyšší soud podle § 275 odst. 3 TrŘ o vazbě obviněného. Bylo zkoumáno, zda je dán některý z důvodů vazby uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a)-c) TrŘ. Z obsahu trestního spisu je patrné, že obviněný se dostavoval v řízení před okresním soudem ke všem hlavním líčením, jež byla ve věci postupně konána, doručované zásilky řádně přebíral a taktéž ve stanovené lhůtě reagoval na výzvu k nástupu výkonu trestu poté, kdy mu byla jeho žádost o odklad pravomocně zamítnuta. Není tedy zjištěno nic, co by mohlo zavdat příčinu k obavám uvedeným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) TrŘ, když adresa trvalého bydliště obviněného je dostatečně známa. Rovněž není žádný skutkový podklad pro existenci důvodu koluzní vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) TrŘ, neboť z ničeho nevyplývá, že by obviněný ovlivňoval svědky, případně jinak mařil objasnění okolností významných z hlediska dalšího průběhu trestního řízení. Nebyly shledány ani důvody vazby upravené v ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) TrŘ․ Obviněný se sice v minulosti a pak i po svém odsouzení Okresním soudem ve Znojmě dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, ale jednalo se o trestnou činnost menší závažnosti, kdy s ohledem na širší okolnosti jejího spáchání lze důvodně předpokládat, že se jejího opakování obviněný vyvaruje. Není zde tedy zesilována obava, že by obviněný mohl na svobodě v trestné činnosti pokračovat.

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 275 odst. 3 TrŘ rozhodl tak, že se obviněný R. F. do vazby nebere.

Vydáno: 13. February 2001
Vloženo: 21. February 2018