JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 28/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. května 2008 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. P., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 2 T 23/2004 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 2 T 23/2004 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. P.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 8 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. P. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 24 T 171/2001, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2002, uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem spáchaným dne 7. 10. 2001. Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a dále bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě způsobené škody.

Dále byl jmenovaný obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 2 T 23/2004, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2005, pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jednáním od přesně nezjištěného dne v měsíci říjnu 2003 do dne 17. 12. 2003. Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.

Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 2 T 23/2004. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění stížnosti pro poručení zákona stěžovatel uvedl, že při rozhodování v trestní věci sp. zn. 2 T 23/2004 se Obvodní soud pro Prahu 8 náležitě neřídil předmětnými zákonnými ustanoveními. Pokud byly výše citovanými soudními rozhodnutími obviněnému uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, tedy celkově 600 hodin a obviněný nevykonal ani částečně žádný z těchto uložených trestů a ani nezapočal s jejich výkonem, je zřejmé, že došlo k překročení maximální výměry pro tento druh trestu, která činí 400 hodin. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 23/2004 vyplývá, že samosoudkyně tohoto soudu při svém rozhodování věděla, že obviněnému byl uložen Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 3. 1. 2002 pod sp. zn. 24 T 171/20001 trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, neboť ve spise jsou založeny opisy rejstříku trestů obviněného a v těchto opisech je rovněž mj. vyznačeno toto odsouzení. V předmětném spise je též založen předmětný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 1. 2002. Uvedené písemnosti byly coby důkazy samosoudkyní čteny v hlavním líčení konaném dne 9. 4. 2004. Podle stěžovatele tak došlo postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 k porušení zákona v neprospěch obviněného, které nelze napravit jinak, než prostřednictvím stížnosti pro porušení zákona.

V jejím závěru proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 4. 2004 sp. zn. 2 T 23/2004 byl porušen zákon v ustanovení § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného J. P. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a poté, aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby ve smyslu § 271 odst. 1 tr. ř. sám o trestu rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 36 tr. zák. věty prvé, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty prvé může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6. tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Z obsahu předložených trestních spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 171/2001 a Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 23/2004 je patrno, že v okamžiku rozhodování druhého z uvedených soudů v trestní věci sp. zn. 2 T 23/2004, tj. dne 9. 4. 2004, měl obviněný v jiné trestní věci pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož podle sdělení Probační a mediační služby, středisko Praha, ze dne 25. 1. 2008, neměl nic vykonáno. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 při rozhodování ve věci sp. zn. 2 T 23/2004 měla k dispozici opisy z rejstříku trestů obviněného ( č. l. 54 – 55, 76 – 77 ), v nichž bylo odsouzení obviněného k předmětnému trestu obecně prospěšných prací obsaženo, a měla ve spise i opis pravomocného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 171/2001 ( č. l. 68 – 69 ). Předmětný spis ( sp. zn. 2 T 23/2004 ) tak obsahoval dostatek informací o uvedených skutečnostech. Navzdory tomu, že předmětné písemnosti byly coby listinné důkazy provedeny v hlavním líčení dne 9. 4. 2004 ( č. l. 83 spisu ), Obvodní soud pro Prahu 8 nevyvodil pro své rozhodnutí ve věci potřebné závěry a neprověřil reálný stav výkonu trestu obecně prospěšných prací ve věci sp. zn. 24 T 171/2001, což bylo možno učinit jednak vyžádáním tohoto spisu u Obvodního soudu pro Prahu 7, případně dotazem na příslušné středisko Probační a mediační služby. K tomu však zjevně nedošlo, neboť soud bez dalšího ve věci vydal rozsudek, jímž obviněnému uložil další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hod. V důsledku tohoto postupu má obviněný v současnosti uloženy dva dosud nevykonané tresty obecně prospěšných prací, překračující ve své celkové výměře o 200 hodin zákonnou hranici.

Je tudíž možno konstatovat, že v posuzované věci došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák. ve spojení s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací, obou ve výměře 300 hodin, kdy z prvého z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutno respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.

Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné ( viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 4 Tz 145/2006).

K výše popsanému hmotněprávnímu pochybení pak došlo proto, že Obvodní soud pro Prahu 8 nezjistil řádně skutkový stav věci, při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu ( viz ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř.)

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 9. 4. 2004 sp. zn. 2 T 23/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. P. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil v oddělitelném výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jmenovaný soud si vyžádá aktuální opis z rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby ČR o stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací a dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o trestu opětovně rozhodne.

Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je obvodní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec

Vydáno: 13. May 2008