JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 22/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. března 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. J., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 4. 2003 sp. zn. 4 T 60/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 4. 2003 sp. zn. 4 T 60/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v u s t a n o v e n í c h § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. J.

Napadený trestní příkaz se ohledně tohoto obviněného z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Zlíně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 4. 2003 sp. zn. 4 T 60/2003, který nabyl právní moci ohledně obviněného V. J. dne 4. 7. 2003, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. společně s obviněným J. Š.

Tohoto trestného činu se dopustil tím, že dne 25. 9. 2002 kolem 16.00 hod. ve Z. po předchozí domluvě odcizili s obviněným J. Š. v obchodním centru O. spací pytel v hodnotě 1 290,- Kč ke škodě společnosti G. S., a. s., P., přičemž obviněný V. J. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 6 T 31/2002 ze dne 8. 3. 2002 uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

Za tento trestný čin mu byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 7. 2002 sp. zn. 1 T 540/2002, který byl obviněnému doručen dne 23. 10. 2002 a nabyl právní moci dne 1. 11. 2002.

Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 T 60/2003, podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. J. Tímto trestním příkazem byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že V. J. byl dříve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 83/2002, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spáchaného skutkem ze dne 13. 2. 2002 k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 150 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 15. 2. 2002, právní moci však nabyl až dne 16. 3. 2002.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 4 T 60/2003 je patrné, že samosoudci tohoto soudu bylo z opisu rejstříku trestů obviněného J. ze dne 1. 10. 2002 známo, že výše citovaným pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002 sp. zn. 3 T 83/2002 byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, přesto obviněnému uložil další trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin. Tím došlo k překročení horní výměry pro trest obecně prospěšných prací o 150 hodin.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. výše citovaná porušení zákona v neprospěch obviněného vyslovil, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazujících, pokud touto změnou pozbudou svého podkladu a poté, aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 36 tr. zák. věta první, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věta první může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Z obsahu trestního spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 4 T 60/2003 lze zjistit, že samosoudce tohoto soudu měl k dispozici dostatečnou informaci o tom, že v době předchozí byl obviněný V. J. pravomocně odsouzen Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 83/2002 k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Tento poznatek vyplýval z opisů rejstříku trestů obviněného z 1. 10. 2002 i z 25. 11. 2002. Navzdory tomu, že ve spise i v podané obžalobě ze dne 17. 3. 2003 chyběl jakýkoli poznatek ohledně případného výkonu uvedeného trestu obecně prospěšných prací, samosoudce Okresního soudu ve Zlíně v tomto směru žádné zjištění neprovedl a příslušný důkaz neopatřil. Pokud by se dotázal u střediska Probační a mediační služby ČR v Uherském Hradišti, jako to učinil Nejvyšší soud, zjistil by, že obviněný V. J. z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002 sp. zn. 3 T 83/2002 dosud nic nevykonal. Přesto samosoudce Okresního soudu ve Zlíně napadeným trestním příkazem v této situaci obviněnému uložil další trest tohoto druhu ve výměře 400 hodin.

Tím v daném případě došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák. ve spojení s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a 400 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán.

Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury je překročení horní hranice zákonné trestní sazby uložením dvou trestů stejného druhu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné.

K výše vytýkanému hmotněprávnímu pochybení došlo jednoznačně proto, že Okresní soud ve Zlíně řádně nezjistil skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.).

K vlastnímu obsahu podané stížnosti pro porušení zákona je vhodné uvést, že pro konstatování porušení ustanovení § 36 tr. zák. není rozhodující, zda dvěma po sobě vydanými rozhodnutími byly obviněnému uloženy dva tresty obecně prospěšných prací, které ve svém součtu překročily horní hranici trestní sazby pro tento druh trestu, nýbrž směrodatné je, zda v době vydání v pořadí druhého rozhodnutí byl trest obecně prospěšných prací uložený prvním rozhodnutím vykonán, event. zda byla vykonána jeho část. Teprve v případě, že součet nevykonaného prvního trestu (nebo jeho části) a trestu následně uloženého překročí horní hranici trestní sazby, lze konstatovat, že došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák. V tomto smyslu ale stížnost pro porušení zákona v konkrétním případě koncipována nebyla a také před jejím podáním nebyl zjišťován stav výkonu trestu obecně prospěšných prací obviněným z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 3 T 83/2002 ve výměře 150 hodin.

Na základě všech zjištěných skutečností však Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. musel vyslovit, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Zlíně ze dne 15. 4. 2003 sp. zn. 4 T 60/2003 byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. J. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz ohledně tohoto obviněného zrušen, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že okresní soud na základě existujících důkazů, nového opisu rejstříku obviněného, všech potřebných přílohových trestních spisů a osobního hodnocení obviněného znovu rozhodne o vině a trestu s důrazem na správnost výroku o trestu. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, a že je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2005

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec

Vydáno: 22. March 2005