JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 194/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. V., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. V.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 74 T 202/2002, byl obviněný A. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 25. 9. 2002, za což byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému A. V. doručen dne 27. 9. 2002 a právní moci nabyl dne 12. 10. 2002.

Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, byl obviněný A. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 6. 1. 2003, za což byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému A. V. doručen dne 3. 3. 2005 a právní moci nabyl téhož dne.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Ostravě v dané trestní věci napadeným trestním příkazem porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť souhrn dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací představuje 500 hodin, a tedy přesahuje nejvyšší přípustnou výměru trestu stanovenou zákonem pro tento druh trestu. Okresnímu soudu v Ostravě muselo být známo předchozí odsouzení obviněného A. V. trestním příkazem téhož soudu ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 74 T 202/2002, neboť ve spise připojeném k podané obžalobě bylo kopií výše uvedeného trestního příkazu doloženo předchozí odsouzení k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a sdělením Probační a mediační služby, střediska Ostrava, ze dne 10. 1. 2003 byla potvrzena skutečnost, že dosud nebylo ani započato s výkonem tohoto trestu obecně prospěšných prací. V důsledku tohoto pochybení soud uložil obviněnému A. V. v rozporu s ustanovením § 36 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a nerespektoval ani nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací v ustanovení § 45a tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. V. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný A. V. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 74 T 202/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.

Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Ostrava, ze dne 10. 1. 2003, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. dne 20. 2. 2003, obviněný A. V. ještě nevykonal trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 74 T 202/2002.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému A. V. trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 74 T 202/2002, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Ostravě trestním příkazem ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch k obviněného A. V.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 32/2003 dále vyplývá, že Okresní soud v Ostravě, ač měl k dispozici kopii trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 74 T 202/2002 (č. l. 24-25) a dále i zprávu Probační a mediační služby, střediska Ostrava, ze dne 10. 1. 2003, ze které vyplývá, že obviněnému dosud nebyl nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací (č. l. 26), nezjistil, zda obviněný A. V. trest obecně prospěšných prací, který mu byl tímto trestním příkazem uložen, vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Ostravě tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. V.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 100 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 T 32/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. V., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného A. V. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného A. V., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vydáno: 19. January 2006