JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 191/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. H., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. H.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 8 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 1 T 33/2003, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 3. 2003, za což byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému R. H. doručen dne 9. 1. 2004 a právní moci nabyl dne 18.1.2004.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním nejméně dne 16. 8. 2005, za což byl obviněný R. H. podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 8. 2005, když jak obviněný, tak státní zástupce se vzdali práva odvolání.

Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 8 v rozsudku ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, nerespektoval § 36 a uložil obviněnému R. H. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, aniž by obviněný R. H. dosud cokoli vykonal z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 1 T 33/2003, čímž došlo k porušení § 45a odst. 1 tr. zák., neboť nejvyšší stanovená výměra trestu obecně prospěšných prací je 400 hodin, obviněnému R. H. však byly v úhrnu uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výměře celkem 600 hodin.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný R. H. odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 1 T 33/2003, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 200 hodin.

Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Litoměřice, ze dne 22. 9. 2005, v době, kdy byl vydán napadený rozsudek, tj. dne 18. 8. 2005, obviněný R. H. ještě ani nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 1 T 33/2003.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému R. H. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, ve výměře 200 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 1 T 33/2003, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 200 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného R. H.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 72/2005 dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 věděl o předchozím odsouzení obviněného R. H. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 1 T 33/2003. Tato skutečnost vyplývá z opisu rejstříku trestů ze dne 16. 8. 2005, který je založen na č. l. 20-22 předmětného trestního spisu. Obvodní soud pro Prahu 8 si přesto nezjistil další okolnosti rozhodné pro uložení trestu obecně prospěšných prací, zejm. zda byl dříve uložený trest obecně prospěšných prací obviněným vykonán, nezjistil tedy skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. H.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 200 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 5 T 72/2005, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. H. S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je nezákonný pouze výrok o trestu a tento výrok lze oddělit od ostatních výroků, Nejvyšší soud zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku výrok o trestu, kterým byl obviněnému R. H. podle § 171 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného R. H. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného R. H., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vydáno: 19. January 2006