JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 19/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. Š., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 298/2007, ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 76/2007, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o:

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 298/2007 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256, § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 a § 225 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného F. Š.

Napadené usnesení se v části týkající se obviněného F. Š. z r u š u j e. Současně se z r u š u j e výrok o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, kterým byla obviněnému F. Š. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně spolu s obviněným M. Š. poškozenému J. C. podle § 228 odst. 1 tr. ř. škodu ve výši 1.650,- Kč a kterým byl podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozený J. C. se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a to v části týkající se obviněného F. Š.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 226 písm. c) tr. ř. se obviněný F. Š. z p r o š ť u j e obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. ZT 53/2007, a to pro skutek popsaný v bodě 3) obžaloby spočívající v tom, že měl se spoluobviněným M. Š. dne 30. 1. 2007 v obci J. u P. – R., okres P. – z., po vniknutí na oplocený pozemek před rodinným domem vstoupit do odemčené k domu přilehlé dílny a odcizit odtud ke škodě poškozeného J. P. pětistrunné banjo v hodnotě 2.000,- Kč, který byl kvalifikován obžalobou jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., a dále pro skutek popsaný v bodě 5) obžaloby spočívající v tom, že měl dne 30. 1. 2007 se spoluobviněným M. Š. v obci J. – R., v P., okres P. – z., vyháčkovat přední dveře u zde zaparkovaného vozidla zn. Fiat Uno 1.7, vniknout dovnitř se záměrem popojet mimo obytnou zástavbu a odcizit benzin, nepodařilo se jim však nastartovat a z vozidla tak měli odcizit autorádio zn. JVC v hodnotě 1.300,- Kč ke škodě poškozeného J. C. a poškozením spínací skříňky mu způsobit škodu ve výši 350,- Kč, který byl kvalifikován obžalobou jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. se poškozený J. C. s nárokem na náhradu škody proti obviněnému F. Š. odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 256 tr. ř. se zamítá odvolání obviněného F. Š. podané do výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007.

Odůvodnění:

Obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. ZT 53/2007, byli obvinění M. Š. a F. Š. obžalováni ze spáchání celkem 6 útoků proti cizímu majetku spáchaných ve formě spolupachatelství podle ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. a naplňujících skutkové podstaty trestných činů porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.), poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák.

Následně byl obviněný M. Š. rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. 8. 2007, uznán vinným všemi šesti útoky shora uvedených trestných činů popsaných v obžalobě. Obviněný F. Š. byl uvedeným rozsudkem uznán vinným ze spáchání pouze 4 útoků ve formě spolupachatelství, přičemž nebyl uznán vinným útokem popsaným v bodě 3) obžaloby spočívajícím v tom, že měl se spoluobviněným M. Š. dne 30. 1. 2007 v obci J. u P. – R., okres P. – z., po vniknutí na oplocený pozemek před rodinným domem vstoupit do odemčené k domu přilehlé dílny a odcizit odtud ke škodě poškozeného J. P. pětistrunné banjo v hodnotě 2.000,- Kč a dále nebyl uznán vinným pro skutek popsaný v bodě 5) obžaloby spočívající v tom, že měl dne 30. 1. 2007 se spoluobviněným M. Š. v obci J. – R., v P. ul., okres P. – z. vyháčkovat přední dveře u zde zaparkovaného vozidla zn. Fiat Uno 1.7, vniknout dovnitř se záměrem popojet mimo obytnou zástavbu a odcizit benzin, nepodařilo se jim však nastartovat a z vozidla tak měli odcizit autorádio zn. JVC v hodnotě 1.300,- Kč ke škodě poškozeného J. C. a poškozením spínací skříňky mu způsobit škodu ve výši 350,- Kč.

Za uvedené jednání byl obviněný F. Š. podle ustanovení § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Trest byl uložen i obviněnému M. Š. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. Š. a F. Š. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému J. C. škodu ve výši 1.650,- Kč a poškozené K. S. škodu ve výši 2.200,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. C. a K. S. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, podali obvinění M. Š. i F. Š. odvolání, která směřovala původně pouze do výroků o trestech, avšak v rámci veřejného zasedání konaného u Krajského soudu v Praze byly odvolací námitky obviněných rozšířeny i na výrok o náhradě škody poškozenému J. C. Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 298/2007, odvolání obou obviněných podle ustanovení § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 298/2007, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. Š. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256, § 225 odst. 1, § 226 písm. c), § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného F. Š.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že rozhodující soudy obou stupňů v předmětné věci důsledně nerespektovaly výše uvedená zákonná ustanovení, neboť obviněný F. Š. nebyl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, uznán vinným z útoků uvedených v bodě 3) a v bodě 5) obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. ZT 53/2007, takže v tomto rozsahu měl být předmětné obžaloby zproštěn podle ustanovení § 226 písm. c) tr. ř. Navíc pokud obviněný F. Š. nebyl za trestné jednání vůči J. C. (popsané v bodě 5 předmětné obžaloby) odsouzen, nemohl být vůči němu ani zavázán k náhradě škody. Stejně tak neměl být poškozený J. C. odkazován se zbytkem svého nároků vůči obviněnému F. Š. na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. ř.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 298/2007 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného F. Š. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v části týkající se obviněného F. Š. zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 nebo § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že Okresní soud Praha – západ jako soud prvního stupně v předmětné věci dospěl při svém rozhodování v rámci hodnocení důkazů k závěru, že obviněný F. Š. nespáchal skutky uvedené v bodě 3) a v bodě 5) obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. ZT 53/2007. Z výroku o vině i z odůvodnění citovaného rozsudku jednoznačně vyplývá, že obviněný F. Š. se nedopustil jednání popsaného v bodech 3) a 5) předmětné obžaloby.

Podle ustanovení § 225 odst. 1 tr. ř. nebude-li věc vrácena státnímu zástupci podle § 221 tr.ř., předložena k rozhodnutí o příslušnosti podle § 222 odst. 1 tr. ř. či postoupena jinému orgánu podle § 222 odst. 2 tr.ř. a nedoje-li k zastavení trestního stíhání podle § 223 tr.ř., k podmíněnému zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání podle § 223a tr. ř. nebo k jeho přerušení podle § 224 tr. ř., rozhodne soud rozsudkem, zda se obviněný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje.

Podle ustanovení § 226 písm. c) tr. ř. soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhu ostatních stran, nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.

Pokud Okresní soud Praha – západ při svém rozhodování dospěl k závěru, že obviněný F. Š. nespáchal skutky uvedené v bodech 3) a 5) předmětné obžaloby, bylo na místě postupovat podle ustanovení § 226 písm c) tr. ř. a obviněného F. Š. v tomto rozsahu předmětné obžaloby zprostit. V případě projednávané trestní věci se nepochybně jednalo o dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže.

Podle ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Z citovaného ustanovení vyplývá, že ohledně každého útoku popsaného v žalobním návrhu musí soud výslovně rozhodnout, a to buď odsuzujícím nebo zprošťujícím výrokem, což v daném případě učiněno nebylo. Rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, zprošťující výrok ve vztahu k obviněnému F. Š. ohledně bodů 3) a 5) předmětné obžaloby neobsahuje.

K otázce náhrady škody Nejvyšší soud České republiky uvádí, že podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud nahrazena.

Podle ustanovení § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem, odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen z části.

Je však nutno podotknout, že základním předpokladem k tomu, aby mohl být obviněný zavázán k náhradě škody poškozenému podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. je, že bude konkrétním skutkem, resp. útokem, jímž byla škoda způsobena, uznán vinným. V daném případě byla obviněnému F. Š. rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, ohledně skutku uvedeného v bodě 5) předmětné obžaloby, o kterém bylo prokázáno, že jej nespáchal, uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně spolu s obviněným M. Š. poškozenému J. C. škodu ve výši 1.650,- Kč a současně podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. C. se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Za situace, kdy obviněný F. Š. nebyl za trestné jednání vůči J. C. (popsané v bodě 5 předmětné obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. ZT 53/2007) odsouzen, nemohl být vůči němu ani zavázán k náhradě škody. Stejně tak neměl být poškozený J. C. odkazován se zbytkem svého nároků vůči obviněnému F. Š. na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. ř., nýbrž mělo být aplikováno ustanovení § 229 odst. 3 tr. ř., podle kterého jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody vždy na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.

Podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud, nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle ustanovení § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Odvolací soud však nedostál své přezkumné povinnosti, když přehlédl, že rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, je vadný ve výroku o náhradě škody obviněného F. Š. vůči poškozenému J. C., neboť nemá věcný podklad v odsuzujícím výroku o vině.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že v důsledku výše specifikovaného pochybení Okresního soudu Praha - západ došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného F. Š., přičemž ani Krajský soud v Praze jako soud odvolací v projednávané věci nedostál své přezkumné povinnosti, když odvolání obviněného F. Š. jako nedůvodné zamítl. V důsledku toho došlo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 298/2007 a v řízení předcházejícím k porušení zákona v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256, § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 a § 225 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného F. Š.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 298/2007 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256, § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 a § 225 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného F. Š., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v části týkající se obviněného F. Š. zrušil, současně zrušil i výrok o náhradě škody rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, kterým byla obviněnému F. Š. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně spolu s obviněným M. Š. poškozenému J. C. podle § 228 odst. 1 tr. ř. škodu ve výši 1.650,- Kč a kterým byl podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozený J. C. se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a to v části týkající se obviněného F. Š. a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci sám a podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněného F. Š. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. ZT 53/2007, a to pro skutky popsané v bodech 3) a 5) obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný F. Š.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky odkázal poškozeného J. C. s jeho nárokem na náhradu škody proti obviněnému F. Š. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dále Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného M. Š. podané do výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vydáno: 27. March 2008