JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 17/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. května 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. U., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 9 To 337/2006, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 9 To 337/2006, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 a § 33 odst. 1, 2, 4, 5 a § 2 odst. 13 tr. řádu v neprospěch obviněného R. U.

Napadené usnesení s e z r u š u j e v části týkající se tohoto obviněného.

Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 8. 2006 sp. zn. 16 T 121/2006, v části týkající se obviněného R. U.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující v částech týkajících se obviněného R. U., pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu Praha-východ s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 8. 2006 sp. zn. 16 T 121/206, byl obviněný R. U. uznán vinným trestným činem podílnictví dle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zákona, jehož se dopustil tím, že spoluobviněný R. A., dne 17. 3. 2006 kolem 11.00 hodiny vstoupil do prodejny telefonů O. v obci L., okres P.-v., projevil zájem o koupi mobilního telefonu a na prodavačce V. B. požadoval, aby mu předložila k nahlédnutí vystavené telefony, v okamžiku, kdy odemykala uzamčenou skříňku s vystavenými telefony, ji zezadu uchopil kolem krku, povalil ji na zem, udeřil několikrát pěstí do pravého spánku, vzal si od ní klíče od skříněk s vystavenými telefony, ze kterých odcizil 21 ks mobilních telefonů v celkové hodnotě 53.450,- Kč ke škodě majitele prodejny P. Š., přičemž po návratu do P. od obžalovaného A. za úplatu převzal 4 kusy mobilních telefonů obviněný M. D. a 2 kusy mobilních telefonů obviněný R. U., ačkoli věděli, že se jedná o odcizené mobilní telefony.

Za to byl obviněnému R. U. v sazbě § 251 odst. 1 tr. zákona uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný R. U. podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 9 To 337/2006, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch R. U.

Podle názoru stěžovatele byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu a v řízení předcházejícím rovněž v ustanoveních § 33 odst. 1, 2, 3, § 196 odst. 2, 3, § 198 odst. 1 a § 202 odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch obviněného R. U.

Podle ministra spravedlnosti z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný R. U. prokazatelně převzal předvolání k hlavnímu líčení na den 2. 8. 2006 s obžalobou až dne 1. 8. 2006, takže nebyla dodržena zákonná lhůta pěti pracovních dnů k přípravě od doručení předvolání, přičemž soud jednání ukončil dne 2. 8. 2006, tedy v první den nařízeného hlavního líčení, a to přesto, že byl obviněný U. samotným soudem fakticky ujištěn o tom, že hlavní líčení bude probíhat i dne 16. 8. 2006, kdy se obviněný k soudu skutečně dostavil, neboť nevěděl, že již dne 2. 8. 2006 (na jednání tohoto dne omluvil předchozího dne svoji neúčast) bylo ve věci meritorně rozhodnuto a hlavní líčení nařízené na den 16. 8. 2006 bylo zrušeno.

Ministr spravedlnosti dále namítl, že ačkoli byla dne 27. 7. 2006 soudu prvního stupně doručena žádost R. U. o ustanovení obhájce, v jejímž odůvodnění současně vyslovil požadavek na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu, Okresní soud Praha-východ o této žádosti vůbec nerozhodl.

Stěžovatel vytkl rozhodnutí soudu druhého stupně, že v rámci svého řádného opravného prostředku podaného v zákonem stanovené lhůtě obviněný uvedl výhrady vůči procesnímu postupu soudu prvního stupně, nicméně odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval pouze zhodnocením správnosti uloženého trestu, aniž by se vypořádal s dalšími uplatněnými námitkami obviněného, a nedostál tak zákonným požadavkům na rozsah své přezkumné povinnosti.

V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze byl v neprospěch obviněného R. U. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení ve vztahu k obviněnému U., jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, stejně i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a za podmínek v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že dne 3. 7. 2006 napadla Okresnímu soudu Praha-východ obžaloba na obviněného a další dva spolupachatele, kdy obviněný R. U. a spolupachatel M. D. byli obžalováni pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, a další spolupachatel R. A. pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona. Oba spoluobvinění byli stíháni vazebně, obviněný R. U. nikoli.

Referátem ze dne 10. 7. 2006 nařídila předsedkyně senátu ve věci hlavní líčení na dny 2. 8. 2006 od 13.00 hod. a 16. 8. 2006 od 9.00 hod., a současně dala pokyn, aby všichni obvinění byli k tomuto jednání předvoláni, přičemž spolu s předvoláním dala obviněným doručit i opis obžaloby. Vzhledem k důvodům nutné obhajoby u spoluobviněných D. a A., byl dán pokyn opis obžaloby spolu s předvoláním doručit i obhájcům těchto spoluobviněných, byl vyrozuměn státní zástupce, a na termín 2. 8. 2006 byli jako svědkové předvoláni V. B. a P. Š. V případě doručování obžaloby a předvolání k hlavnímu líčení obviněnému U. dala předsedkyně senátu pokyn, aby doručení bylo provedeno jak poštou, tak prostřednictvím Obvodního oddělení Policie České republiky.

Obsílka, která byla obviněnému R. U. doručována na adresu trvalého bydliště v P. – Š. (mylně uvedena ul. Z., namísto Z.), byla dne 14. 7. 2006 vrácena zpět okresnímu soudu jako nedoručená s poznámkou, že se adresát odstěhoval. Předsedkyně senátu dne 17. 7. 2006 ze sdělení Centrální evidence obyvatel zjistila, že obviněný má uvedenu od 9. 5. 2006 adresu pobytu M., okres P. Stejného dne faxem odeslaným v 10.53 hod. požádala Policii ČR, OO o doručení „připojených písemností“ obviněnému, přičemž z údajů, jež jsou zapsány na dodejce (č. l. 140), která byla rovněž odfaxována OO PČR, vyplývá, že ve věci sp. zn. 16 T 121/2006, byl stanoven termín hlavního líčení na 2. 8. a 16. 8. 2006, s vyznačeným obsahem doručení vzoru 5b a opisu obžaloby.

Dne 19. 7. 2006 obdržel okresní soud písemnou zprávu Obvodního oddělení PČR, že soudem zaslané písemnosti byly obviněnému doručeny dne 17. 7. 2006, a protože toto obvodní oddělení vedlo požadovaný úkon pod vlastní spisovou značkou ORPT-736/OOP-NE-2006, byla soudu zaslána doručenka pod touto spisovou značkou s vyznačením, že k jejímu doručení došlo dne 17. 7. 2006, což obviněný R. U. osvědčil vlastnoručním podpisem.

Dne 26. 7. 2006 sdělilo Místní oddělení PČR P. okresnímu soudu, že doručení zásilky nemohlo být provedeno, neboť obviněný se odstěhoval a současně uvedlo i novou adresu pobytu obviněného.

Ve spise je rovněž založena doručenka (č. l. 134 verte), z níž je patrno, že obviněnému bylo dne 1. 8. 2006 na adrese trvalého bydliště v N. prostřednictvím pošty doručeno předvolání k hlavnímu líčení a opis obžaloby.

Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona zpochybnil, zda obviněnému dne 17. 7. 2006 Policií ČR skutečně byla doručena i obžaloba, když podle jeho názoru zřejmě bylo doručeno pouze předvolání k hlavnímu líčení, a z tohoto závěru poté odvodil úvahy o porušení zákona v ustanoveních § 196 odst. 2, 3 a § 198 odst. 1 tr. řádu.

Podle § 196 odst. 1 tr. řádu, neučiní-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2 tr. řádu, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obviněnému a i jeho obhájci, a je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, také jeho zákonnému zástupci; opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt či sídlo známé. Bylo-li v obžalobě navrženo zabrání věci náležející jiné osobě než obviněnému, dá předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.

Podle § 196 odst. 2 tr. řádu osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily a uvedly okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.

Podle § 196 odst. 3 tr. řádu opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm.

Podle § 198 odst. 1 tr. řádu den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obviněný od doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obviněného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá. U ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat alespoň třídenní lhůtu.

Nejvyšší soud již s ohledem na údaje, které jsou součástí trestního spisu, nenabyl pochybností, že obviněnému bylo dne 17. 7. 2006 doručeno nejen předvolání k hlavnímu líčení s poučením, že jeho osobní účast není nezbytně nutná, ale i opis obžaloby, a to s ohledem na doručenku založenou na č. l. 140, avšak z důvodu rozptýlení jakýchkoli nejasností v tomto směru požádal Obvodní oddělení PČR o sdělení, jaké písemnosti byly obviněnému kritického dne doručeny. Z písemné zprávy podané vedoucím tohoto oddělení ze dne 23. 3. 2007 je patrno, že obviněnému bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení, jakož i opis obžaloby, celkem 7 listů.

Není tak pochybnost o tom, že obviněný již dne 17. 7. 2006 byl vyrozuměn o konání hlavního líčení, mohl se od tohoto data seznámit s obsahem obžaloby a byla mu tak poskytnuta všechna práva a zachovány všechny lhůty, jež jsou obviněnému v souvislosti s aplikací § 196 odst. 2, 3 a § 198 odst. 1 tr. řádu těmito zákonnými ustanoveními zaručovány.

Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu zjistil, že dne 27. 7. 2006 (č. l. 168) byla soudu prvního stupně doručena žádost obviněného R. U. o přidělení obhájce spojená se žádostí o bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu. K této žádosti obviněný připojil rozhodnutí Městského úřadu v N., odboru sociálních věcí, ze dne 24. 5. 2006, č. j.: 732-06/ROD 3/2006/1, o přiznání dávky sociální péče formou opakovaného peněžního měsíčního příspěvku E. U. ve výši 5.547,- Kč.

Z úředního záznamu uvedeného na č. l. 169 vyplývá, že dne 27. 7. 2006 obviněnému předsedkyně senátu telefonicky sdělila, že v jeho případě není dán důvod nutné obhajoby, a pokud chce být obviněný zastoupen obhájcem, má si jej zvolit a přivést s sebou k hlavnímu líčení s tím, že o jeho žádosti o bezplatnou obhajobu bude rozhodováno poté, co si soud opatří potřebné doklady.

Podle ustanovení § 33 odst. 2 věty první tr. řádu osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.

Podle § 33 odst. 4 tr. řádu pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven.

Podle § 33 odst. 5 tr. řádu jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny vždy poučit obviněného o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

Nejvyšší soud konstatuje, že těmito zákonnými ustanoveními se soud prvního stupně důsledně neřídil. Z výše uvedených údajů je zřejmé, že obviněný doložil příslušným potvrzením svou finanční situaci a požádal o ustanovení obhájce. Tímto způsobem realizovat své právo na obhajobu zaručené čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Okolnost, že v daném případě nešlo o obhajobu nutnou ve smyslu § 36 tr. řádu, není z pohledu aplikace výše citovaných zákonných ustanovení významná, a povinností soudu prvního stupně tak bylo po žádosti obviněného rozhodnout ve smyslu § 33 odst. 2 tr. řádu s důsledky uvedenými v ustanovení § 33 odst. 4 tr. řádu. Záznam potvrzující informace, které v rozporu s citovanými ustanoveními předsedkyně senátu okresního soudu obviněnému podala, svědčí také o porušení povinnosti, kterou jí ukládá ustanovení § 33 odst. 5 tr. řádu, neboť obviněného informovala vadně.

Pokud jde o stížnostní námitku ministra spravedlnosti k porušení zákona okresním soudem ve vztahu k ustanovení § 33 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného, dospěl Nejvyšší soud k tomuto závěru:

Pokud jde o hlavní líčení, které se konalo dne 1. 8. 2006, je již výše podrobně rozvedeno, že pokud proběhlo v nepřítomnosti obviněného, nebyl zákon porušen v ustanovení § 202 odst. 2 tr. řádu. Obviněný byl o konání hlavního líčení včas a řádně uvědoměn, využil svého práva se jednání nezúčastnint, svou neúčast u jednání omluvil, přičemž nepožádal o odročení jednání. Na druhé straně však obviněný takto jednal v představě, která vyplývala z obsahu předvolání okresního soudu, že totiž nebude zkrácen na svém právu na obhajobu, neboť se účastní hlavního líčení dne 16. 8. 2006, kde teprve hodlal uplatnit svou obhajobu, jak ostatně uvedl v dopise, který je součástí trestního spisu. Ustanovení § 33 odst. 1 tr. řádu obviněnému zaručuje právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k obhajobě, činit návrhy, podávat žádosti o opravné prostředky.

Okresnímu soudu není vytýkáno, že ve vazební věci postupoval obezřetně a dopředu stanovil termín hlavního líčení na dva termíny, rovněž není vytýkáno ani to, že ve věci rozhodl již v prvním dni hlavního líčení při respektování rychlosti řízení a procesní ekonomiky. Pochybil však, pokud obviněného dopředu v předvolání neupozornil na to, že k takovému vývoji v projednávání věci může dojít, a ponechal ho v mylné představě, že svá zákonná práva bude moci uplatnit i u hlavního líčení i dne 16. 8. 2006. Při znalosti tohoto možného procesního postupu mohl obviněný uvážit svou účast u jednání dne 1. 8. 2006 či žádat odročení věci. Vadou bylo i to, že obviněný nebyl ani dodatečně informován, že již ve věci bylo meritorně rozhodnuto, a teprve když čekal na jednání před jednací síní dne 16. 8. 2006 se o této okolnosti dověděl. Je třeba uzavřít, že tímto způsobem došlo k porušení zákona i v ustanovení § 33 odst. 1 tr. řádu, jakož i § 2 odst. 13 tr. řádu. Toto zákonné ustanovení stanoví orgánům činným v trestním řízení povinnost poučit obviněného o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby, jakož i o možnosti zvolit si obhájce.

Krajský soud v Praze v odvolacím řízení byl povinen všechna výše uvedená pochybení zjistit a vyvodit z nich adekvátní právní závěry. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je patrno, že se rovněž důsledně nezabýval a nevypořádal s odvolacími námitkami obviněného R. U., byť obviněný ve svém odvolání podrobně jejich obsah rozvedl. Krajský soud tak porušil povinnost, kterou mu ukládá ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu a důsledkem tohoto pochybení bylo i zamítnutí odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu, ač s ohledem na výčet zásadních procesních pochybení okresního soudu takovýto závěr učinit nemohl.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 9 To 337/2006, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256, § 2 odst. 13 tr. řádu, § 33 odst. 1, 2, 4, 5 tr. řádu v neprospěch obviněného R. U.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení v části týkající se obviněného R. U. zrušil, ve stejném rozsahu Nejvyšší soud zrušil i rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 8. 2006 sp. zn. 16 T 121/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek v částech týkajících se obviněného R. U. obahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Věc podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu Praha-východ, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud ve věci nově provede hlavní líčení tak, aby byla plně respektována všechna zákonná ustanovení zaručující obviněnému právo na spravedlivý proces, uplatnění jeho obhajoby v plné šíři v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná

Vydáno: 15. May 2008