JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 17/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 24. února 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004,sp. zn. 13 To 118/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 13 To 118/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, odst. 3 a § 256 tr. ř., a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušuje se také výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 3 T 276/2003, jakož všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení a zrušenou část rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Benešově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 1. 2004 sp. zn. 3 T 276/2003, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že

1. v době kolem 19. 30 hod. dne 23. 11. 2002 založil požár skladu sportovního náčiní umístěného u fotbalového hřiště v N., okres B. tak, že za pomoci klíče vnikl do uzamčeného skladu, kde následně zapalovačem podpálil papírové pytle od vápna, čímž způsobil na zde uskladněném majetku TJ S. N. škodu ve výši 18.500,- Kč a na vlastním objektu, který je majetkem Obce N., škodu ve výši 46.000,-Kč.

2. dne 22. 6. 2002 v době kolem 23.00 hod. založil požár dřevěné zahradní kůlny umístěné v zahradní kolonii zvané N. S. v N., okres B., majitele M. N., tak, že zapalovačem zapálil seno přilehlé zvenku na stěnu kůlny a M. N. tak na nářadí, jež bylo v kůlně uskladněno, a zde chovaném domácím zvířectvu způsobil škodu ve výši 11.512,50 Kč a na vlastním objektu další škodu ve výši minimálně 25.000,- Kč.

Za to mu byl v sazbě § 257 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Obviněnému bylo podle § 72 odst. 2 písm,. a), b) tr. ř. uloženo ochranné protialkoholní a psychiatrické ambulantní léčení. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené Obci N. částku 46. 000,- Kč.

Obviněný M. K. podal proti tomuto rozsudku odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2004 pod sp. zn. 13 To 118/20004, podle § 256 tr. ř. tak, že je jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. Namítl v ní, že zákon byl tímto usnesením v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních 254 odst. 1, odst. 3 tr. ř. a § 256 tr. ř., a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 1. 2004 sp. zn. 3 T 276/2003, v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. K.

Pochybení spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že ač samosoudkyně Okresního soudu v Benešově věděla a v době rozhodování v napadené trestní věci měla k dispozici také opis pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 10. 2003 sp. zn. 2 T 70/2003, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, k tomuto odsouzení nepřihlédla v rámci úvah o souhrnném trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., jehož uložení připadalo v úvahu. Nadto nevyžádala zprávu o tom, zda předchozí trest obecně prospěšných prací byl či nebyl vykonán, takže nastolila svým rozhodnutím stav, kdy obviněnému byly uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 550 hodin, ač zákon připouští maximální možnou výměru tohoto druhu trestu ve výši 400 hodin.

Pokud Krajský soud v Praze zamítl odvolání podané proti rozsudku Okresního soudu v Benešově podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, porušil ustanovení § 254 odst. 1, odst. 3 tr. ř., jakož i ustanovení § 256 tr. ř. Krajský soud v Praze nedostál své přezkumné povinnosti, nevyžádal si aktualizovaný rejstřík trestů obviněného a spokojil se s opisem rejstříku trestů z 28. 7. 2003. Vzhledem k tomu byl obviněnému M. K. pravomocně uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 550 hodin, což zákon nepřipouští.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného M. K., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, včetně výroku o trestu z předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 1. 2004 sp. zn. 3 T 276/2003, včetně rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté nechť Nejvyšší soud České republiky postupuje podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. nezmítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jím předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám výroků, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle § 254 odst. 3 tr. ř. jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.

Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší možnou výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. 3 T 276/2003 Nejvyšší soud zjistil, že samosoudkyně tohoto soudu při svém rozhodování o trestu dne 26. 1. 2004 vycházela z opisu rejstříku trestů, který je ve spisem založen a je ze dne 8. 7. 2003. V hlavním líčení, které se konalo dne 29. 9.2003 samosoudkyně k důkazu opis rejstříku trestů přečetla a obviněný k jeho správnosti nic nenamítal. Samosoudkyně z obsahu spisu zjistila, že si Policie ČR v Havlíčkově Brodě vyžadovala hodnocení osoby obviněného, dotazovala se ho tedy k jakému účelu mělo být takovéto hodnocení poskytnuto, obviněný však vysvětlení nepodal. Samosoudkyně požádala Policii České republiky v Havlíčkově Brodě o zapůjčení spisu ČTS ORHB-383/2003, který jí byl zaslán a tento spis byl také v hlavním líčení dne 26. 1. 2004 k důkazu přečten (č. l. 123 spisu).

Z obsahu tohoto spisu mohla samosoudkyně Okresního soudu v Benešově zjistit, že dne 8. 7. 2003 bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného M. K. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se měl dopustit dne 8. 7. 2003. Ve spise je také návrh na podání obžaloby na obviněného pro tento trestný čin podle § 166 odst. 3 tr. ř. ze dne 11. 8. 2003.

Z protokolace o provedení důkazu tímto spisem v hlavním líčení dne 26. 1. 2004 není zřejmé, zda samosoudkyně měla k dispozici pouze spis Policie ČR, nebo již celý trestní spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 2 T 70/2003, jehož nedílnou součástí spis Policie ČR v Havlíčkově Brodě sp. zn. ČTS ORHB-383/2003, je. Pokud měla k dispozici celý spis, mohla zjistit, že dne 27. 8. 2003 byla Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě podána obžaloba na obviněného pro trestný čin krádeže, a že dne 26. 9. 2003 vydal tento soud pod sp. zn. 2 T 70/2003, trestní příkaz, jímž obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 8. 7. 2003 kolem 00.10 hod. v T. část D. L., v rekreačním středisku S., okres H. B., ve stánku s občerstvením K. využil nepozornosti majitele a z poličky za prodejním pultem odcizil volně položenou koženkovou kasírtašku v hodnotě nejméně 100,- Kč s finančním obnosem ve výši nejméně 18.050,- Kč, kasírtašku poté vyhodil na prostranství před stánek, při odchodu ji poté zvedl a odnesl, čímž majiteli J. W. způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 18.150,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 12. 2001 sp. zn. 3 T 408/2001, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2002, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

Trestní příkaz byl obviněnému do vlastních rukou doručen dne 9. 10. 2003. Toto datum je významné z pohledu ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř., neboť trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 18. 10. 2003.

Pokud samosoudkyně Okresního soudu v Benešově neměla k dispozici celý trestní spis, bylo její povinností vzhledem k obsahu spisu Policie ČR v Havlíčkově Brodě zjistit, zda obžaloba, na jejíž podání byl učiněn návrh, byla skutečně podána a zda v této věci bylo rozhodnuto. Shora uvedené skutečnosti by tak jednoznačně zjistila.

Okolnost, že odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 9. 2003 buďto nezjistila, nebo mu nevěnovala náležitou pozornost, znamenala, že samosoudkyně především nevyhodnotila významnou skutečnost z hlediska ukládání souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., že totiž skutek, o němž rozhodovala, obviněný spáchal před doručením zmíněného trestního příkazu a že tedy za oba trestné činy je nutno uložit souhrnný trest.

Od tohoto pochybení se poté odvíjely i další vadné úvahy Okresního soudu v Benešově při ukládání trestu, neboť předchozí trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 2 T 70/2003, uložen, nebyl v době jeho rozhodování ani zčásti vykonán, přičemž uložením dalšího trestu ve výměře 350 hodin tak byla překročena hranice 400 hodin, která činí nejvyšší možnou výměru pro tento druh trestu. Obviněný by tak měl vykonat trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 550 hodin. Okresní soud nesplnil svou zákonnost povinnost řádně zjistit skutkový stav, kterýžto požadavek se vztahuje i na zjištění nutná ke stanovení zákonného druhu a výměry trestu.

K porušení zákona došlo i rozhodnutím Krajského soudu v Praze, který ve věci jednal na podkladě odvolání, které obviněný M. K. proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 1. 2004 sp. zn. 3 T 276/2003, podal. Odvolací soud toto pochybení nezjistil a nenapravil a nedostál tak své zákonné povinnosti, která mu vyplývá z ustanovení § 254 odst. 1, odst. 3 tr. ř. a důsledkem pak bylo nezákonné rozhodnutí, jímž bylo odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Stížnost pro porušení zákona tak byla důvodně podána podle § 266 odst. 2 tr. ř., neboť trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a tento nepoměr Nejvyšší soud konstatuje vždy, je-li trest uložen nad horní hranici trestní sazby.

Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 13 To 118/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, odst. 3 a § 256 tr. ř., a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 1. 2004 sp. zn. 3 T 276/2003. Dále zrušil všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení a zrušenou část rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu.Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Benešově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Benešově si opatří nový rejstřík trestů obviněného M. K., spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 2 T 70/2003, zprávu příslušné Probační a mediační služby ČR zda obviněný předchozí trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen tímto trestním příkazem ve výměře 200 hodin zcela či zčásti vykonal. V novém hlavním líčení pak tyto důkazy spolu s důkazy, jež jsou již součástí trestního spisu, znovu vyhodnotí způsobem konvenujícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., když pouze na základě takto doplněného dokazování může dospět k uložení adekvátního druhu a výměry trestu. Při úvahách o nově ukládaném trestu bude Okresní soud v Benešově významně omezen ustanovením § 273 tr. ř., podle kterého jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. února 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 24. February 2005