JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 159/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 24. května 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Dipl. Ing. et Dr. Ing. h.c. A. E. F. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2001 sp. zn. 4 To 694/2000, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl t a k t o :

Stížnost pro porušení zákona s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 5 T 148/97, byl obviněný Dipl. Ing. et Dr. Ing. h.c. A. E. F. L. (dále jen Ing. L.) uznán vinným

I.

pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. v souběhu s pokračujícím trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák. před novelou, kterého se dopustil tím, že

1.v přesně nezjištěné době nejméně v období od 25. 5. do 21. 8. 1996 se pokusil o soulož, dále souloží a jiným způsobem opakovaně v několika případech v hotelu H. v L., ale i na jiných místech České republiky pohlavně zneužíval P. F.,

2.v přesně nezjištěné době, nejméně v období od 26. 5. do 27. 5. 1996 pokusil se o soulož a dále souloží a jiným způsobem opakovaně v několika případech v hotelu H. v L., v hotelu A. v T., ale i na jiných místech České republiky pohlavně zneužíval D. K.,

3.v přesně nezjištěné době, nejméně v období od 13. 7. 1995 do 27. 5. 1996 jiným způsobem opakovaně v několika případech v hotelu H. v L., v hotelu A. v T., ale i na jiných místech České republiky pohlavně zneužíval V. B.,

4.v přesně nezjištěné době nejméně v období od 26. 6. 1994 do 8. 6. 1996 opakovaně v několika případech v hotelu A. v T., P. v T., B. v Ú. n. L., ale i na jiných místech České republiky pohlavně zneužíval jiným způsobem H. F.,

5.v přesně nezjištěné době, nejméně v období od 10. 9. 1994 do 21. 8. 1996 se pokusil o soulož a také souloží a jiným způsobem opakovaně v několika případech v hotelu H. v L., v hotelu A. v T., ale i na jiných místech České republiky pohlavně zneužíval S. K.,

6.v přesně nezjištěné době, nejméně od 26. 6. do 18. 10. 1994 pohlavně zneužíval v hotelu A. v T. souloží a jiným způsobem Ž. K.,

7.v přesně nezjištěné době, nejméně v období od 26. 6. 1994 do 17. 5. 1995 souloží a jiným způsobem opakovaně v několika případech v hotelu A. v T., ale i na jiných místech České republiky pohlavně zneužíval H. M.,

II.

trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. před novelou, kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce června 1994 až do srpna 1996 opakovaně v hotelu H. v L., v hotelu A. v T., ale i na jiných místech České republiky opatřoval omamnou látku heroin nezletilým osobám, a to P. F., D. K., V. B., A. B., H. F., S. K., Ž. K., M. B., I. P. a H. F., které tuto látku v jeho přítomnosti používaly ve formě cigaret.

Za to mu byl sazbě § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zák. č. 253/1997 Sb. ze dne 24. 7. 1997, mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí:

-52 ks videokazet Hi 8 č. 0-48, X, XX, čistící kazeta Cleaning,

-21 ks kazet VHS označených čísly 49-68 spolu s čistící kazetou, Sony videowalkmanem, v. č. 1009965, s adaptérem,

-19 ks barevných fotografií (položka č. 7),

-8 ks barevných fotografií (položka č. 61-68),

-písemné poznámky zaslané ze Š. (dle seznamu u vyšetřovacího spisu),

-69 videokazet Hi 8 označených čísly 1-42, 44-70 ( zaslané ze Š.),

-videokamera zn. Sharp, v. č. 401325790,

-videokamera zn. Sony, v. č. 10078557 s příslušenstvím,

-videokamera zn. Sharp Hi 81, v. č. 404333410, s brašnou, pouzdrem k videokameře zn. Weststar, nabíječkou, světelným zdrojem, adaptérem, ministativem, různými propojovacími kabely,

-2 ks videokazet VHS označených čísly 1 a 2.

Z podnětu odvolání obviněného Dr. h. c. Dipl. Ing. A. E. F. L. (dále jen A.E.F. L.) rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem ve veřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2001 tak, že rozsudkem pod sp. zn. 4 To 694/2000 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Ministr spravedlnosti proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 4 To 694/2000, podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. A.E.F. L. Podle jeho názoru byl tímto rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, též v ustanoveních § 160 odst. 1, § 176 odst. 2, § 220 odst. 1, 3 a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, tedy před účinností novely trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.

V písemném odůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že ve vztahu k jednání, které bylo popsáno pod bodem I./1, 2 odsuzujícího rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., nebylo obviněnému řádně a v souladu se zákonem sděleno obvinění. V případě popisu skutku, který se týká nezletilé P. F., se jednalo pouze o citaci tzv. právní věty z ustanovení § 242 odst. 1 tr. zák., aniž by bylo rozvedeno jakým konkrétním způsobem měl obviněný tuto nezletilou pohlavně zneužívat. Také v případě nezletilé D. K. neodpovídá popis skutku ve sdělení obvinění ze dne 28. 4. 1997 požadavkům zákona, neboť není konkrétně uvedeno, se kterou dívkou měl obviněný souložit a kterou měl jiným způsobem pohlavně zneužívat.

Ve vztahu k jednání obviněného, které bylo v odsuzujícím rozsudku kvalifikováno jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák. stěžovatel uvedl, že popis skutku v rozsudečném výroku neodpovídá zákonu. Popis jednání ve výroku rozsudku žádný ze znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák. neobsahuje. V popisu skutku jsou zmíněny pouze sexuální aktivity dívek s obviněným a nikoliv skutečnost, že se jednalo o sexuální aktivity realizované za peníze. Vzhledem k tomu, že obviněný dívky za sexuální služby finančně odměňoval, bylo by možno za předpokladu řádného popisu jednotlivých skutků, jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin podle § 217 písm. b) tr. zák., tedy že je k zahálčivému nebo nemravnému životu sváděl.

Také ve výroku, jímž byl obviněný. A. E. F. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., soud prvního stupně pochybil pokud kromě dívek V. B., M. B. a H. F. v rozsudečném výroku uvedl další konkrétní osoby mladší osmnácti let, kterým obviněný opatřoval omamnou látku heroin, které však v záznamu o sdělení obvinění ze dne 7. 11. 1996 uvedeny nejsou, přičemž stěžovatel nesouhlasí s názorem, že tyto osoby lze zahrnout do blíže neurčeného a nekonkretizovaného termínu „další osoby mladší osmnácti let“, který je použit ve sdělení obvinění.

Nelze souhlasit ani se závěry nalézacího soudu v tom smyslu, že obviněný dívkám heroin opatřoval. V průběhu celého trestního řízení nebylo jednoznačně prokázáno, jakou látku si dívky do cigaret balily. V hotelovém pokoji, kde byla u obviněného provedena prohlídka, žádný heroin či jiná omamná nebo psychotropní látka nalezena nebyla a podle znalkyně z oboru toxikologie Ing. N., CSc., ve vzorcích moči dívek byly nalezeny pouze zbytky morfinu, který je sice součástí heroinu, ale je i součástí řady léků, a např. se může takto projevit i požití pečiva s mákem.

Jednání obviněného mělo být kvalifikováno jako trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 tr. zák., neboť obviněný omamnou látku poškozeným dívkám „fyzicky“ neopatřoval ani ji pro ně nepřechovával, nýbrž jim na její opatření dával peníze.

Rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 5 T 148/97, byl vydán na základě řízení, které trpělo závažnými procesními vadami. Odvolací soud pak nedostál své přezkumné povinnosti, když tato pochybení zcela pominul, v důsledku čehož se vadný výrok o vině stal pravomocným.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 4 To 694/2000, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 5 T 148/97, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. přikázal orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

Především pro přehlednost je na místě v posuzované trestní věci provést tuto procesní rekapitulaci :

Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích podala dne 15. 8. 1997 pod sp. zn. Zt 2592/96 Okresnímu soudu v Litoměřicích obžalobu na Dr. h. c. Dipl. Ing. A. E. F. L., pod bodem I. obžaloby pro skutky, které kvalifikovala jako devítinásobný trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. v souběhu s devítinásobným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák., pod bodem II. obžaloby pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., pod bodem III. obžaloby pro trestný čin ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl v této trestní věci dne 22. 1. 1998 rozsudkem pod sp. zn. 5 T 148/97, kterým uznal obviněného Dr. h. c. Dipl. Ing. A. E. F. L. vinným: I. pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. v souběhu s pokračujícím trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák. před novelou, II. trestným činem ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Obviněný byl v sazbě § 242 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zákona č. 253/1997 Sb., mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen i trest propadnutí věci - viz seznam věcí uvedený ve výše citovaném rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 5 T 148/97. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, který byl obžalobou kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

Z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem v neveřejném zasedání konaném dne 15. 4. 1998 usnesením pod sp. zn. 4 To 166/98, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem ze dne 18. 12. 1998, sp. zn. 5 T 148/97, uznal Okresní soud v Litoměřicích obviněného Dr. h. c. Dipl. Ing. A. E. F. L. vinným pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 odst. 1 tr. zák. v souběhu s pokračujícím trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák. před novelou. Za to mu byl v sazbě § 242 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 253/1997 Sb. ze dne 24. 9. 1997 byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí – viz seznam věcí uvedený ve výše citovaném rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 5 T 148/97. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, který byl obžalobou kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí dále vyplývá ve vztahu k jednání, které bylo obžalobou pod bodem III. kvalifikováno jako trestný čin ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., že tuto trestnou činnost bere za prokázanou, avšak bylo aplikovat rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 o amnestii. Na skutek uvedený pod bodem III. obžaloby se podle názoru soudu vztahoval článek 1 písm. a) citovaného rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednočinný souběh trestného činu ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. s trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným, soud uvedenou právní kvalifikaci vypustil, neboť jiné rozhodnutí u jednočinného souběhu ohledně jednoho trestného činu, tedy ohledně části skutku, by jinak bylo rozhodnutím o celém skutku.

Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný i státní zástupce. Krajský soud v Ústí nad Labem projednal uvedená odvolání v neveřejném zasedání konaném dne 8. 3. 1999 a usnesením pod sp. zn. 4 To 129/99 podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek opět zrušil v celém rozsahu a věc vrátil okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Následují rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 5 T 148/97, a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 4 To 694/2000, která jsou citována již v úvodní části odůvodnění, z nichž poslední je napadeno mimořádným opravným prostředkem.

K námitce zpochybňující zákonnost sděleného obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující:

Obviněnému Ing. L. bylo první obvinění pro trestné činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. sděleno podle § 160 odst. 1 tr. ř. dne 22. 8. 1996. Skutek je popsán tak, že „od večerních hodin dne 20. 8. 1996 do 21.45 hod. dne 21. 8. 1996 obviněný zadržoval v uzamčeném apartmánu hotelu H. v L., Ž. ul. S. K., P. F., a další dvě dívky, jejichž totožnost dosud nebyla zjištěna; dne 20. 8. 1996 ve večerních hodinách v témže apartmánu hotelu H. násilím vykonal soulož na S. K.; dne 20. 8. 1996 jiným způsobem pohlavně zneužil P. F.“. /Trestní stíhání obviněného pro skutek kvalifikovaný podle § 241 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit dne 20. 8. 1996 vůči nezl. S. K. bylo pravomocně zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř. usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 14. 8. 1997 sp. zn. Zt 2592/96./

K dalšímu sdělení obvinění podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. (v tehdy platném znění) došlo dne 7. 11. 1996 pod ČVS:OVV-852/96 pro trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) tr. zák. Uvedených trestných činů se měl dopustit tím, že - a) v přesně nezjištěné době od letních měsíců roku 1993 do srpna 1996 opakovaně v hotelu H. v L. a dalších hotelech v L. a jiných místech ČR souložil nebo jiným způsobem pohlavně zneužíval V. B., M. B., H. F. a další dívky mladší patnácti let, -b) v téže době a na stejných místech uvedeným dívkám a dalším osobám mladším osmnácti let opakovaně opatřoval heroin, který v jeho přítomnosti požívaly, -c) v téže době a na stejných místech opakovaně vyráběl videozáznamy ohrožující mravnost, zobrazující sexuální styk s dítětem, tyto záznamy zpřístupňoval osobám mladším osmnácti let, dále nejméně v jednom případě v téže době v hotelu A. v T. těmto osobám zpřístupnil videokazety zobrazující sexuální styk se zvířetem, -d) v téže době a na stejných místech uvedeným dívkám popsaným jednáním umožnil vést zahálčivý nebo nemravný život, když jim umožňoval osvojovat si zvyky vedoucí k morálnímu úpadku, propadnutí drogám, prostituci a podobně.

Obvinění podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. bylo sděleno i opatřením Policie ČR, Okresní úřad vyšetřování v Litoměřicích ze dne 28. 4. 1997 sp. zn. ČVS:OVV-852/96 pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., jehož se obviněný měl dopouštět tím, že v době od roku 1994 do srpna 1996 opakovaně v hotelu H. v L. a dalších hotelech na jiných místech v ČR souložil nebo jiným způsobem pohlavně zneužíval H. M., Ž. K. a D. K., a ve dnech 20. a 21. 8. 1996 v hotelu H. v L. jiným způsobem pohlavně zneužil A. B.

Podle § 160 odst. 1 tr. ř. ve znění platné právní úpravy v době sdělení obvinění, nasvědčovaly-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2 a 3 nebo § 159a odst. 1. Trestní stíhání se zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného, a učiní o tom záznam. Záznam musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Opis záznamu doručí vyšetřovatel obviněnému a do 48 hodin jej zašle státnímu zástupci a obhájci.

Samotné sdělení obvinění nemělo charakter rozhodnutí ve formě usnesení, což vyplývalo z výkladu ustanovení § 119 odst. 2 tr. ř., kde je uvedeno, že vyšetřovatel, státní zástupce a policejní orgán rozhodují, nestanoví-li zákon jinak, usnesením. Z citace ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že v něm není uvedeno, že „vyšetřovatel rozhodne“. Jde tudíž o opatření, čemuž odpovídá i forma zachycení toho úkonu trestního řízení, kterou je „záznam“. Pro tento záznam nebyly předepsány žádné formální náležitosti, přičemž obvinění mohlo být sděleno i jen ústní formou. Tomuto neformálnímu pojetí institutu sdělení obvinění odpovídalo např. i to, že sdělení obvinění, jež bylo provedeno písemně, nepatřilo mezi písemnosti, které bylo nutno doručovat do vlastních rukou bez možnosti uložení /§ 63 odst. 1 písm. a), b) odst. 3 písm. a) tr. ř. v tehdy platném znění/. Pro úplnost je třeba připomenout, že proti sdělení obvinění nebyla přípustná stížnost.

Ve sdělení obvinění bylo zapotřebí dodržet obsahové náležitosti, jimiž byl popis skutku, zákonné označení trestného činu a důvody, pro něž byl obviněný stíhán.

Z pohledu těchto zákonných požadavků jim pak sdělení jednotlivých obvinění obviněnému Ing. L. plně konvenovala. Skutky byly popsány tak, že byly časově ohraničeny, byly označeny osoby, vůči nimž se obviněný protiprávního jednání měl dopouštět, a vzhledem k požadavku speciální způsobilosti být objektem trestné činnosti, byly nezl. dívky specifikovány i s uvedením věku, včetně dat narození. Popsána byla jak objektivní stránka, spočívající v nežádoucím a nezákonném zásahu do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, a to u jedné z dívek souloží, u druhé se nejednalo o soulož, ale o jiný způsob takovéhoto zásahu, tak byla popsána i subjektivní stránka trestného činu z hlediska zavinění obviněného. Tento procesní postup vyšetřovatel stručně odůvodnil tím, že získal poznatky o trestné činnosti obviněného z podaných vysvětlení nezl. S. K., nezl. P. F., lékařských zpráv gynekologického oddělení městské nemocnice v L. (č. l. 745 – 748 spisu) a šetření orgánů Policie ČR. Odůvodnění nelze vyčítat přílišnou strohost, neboť jak již uvedeno výše, nelze na jeho formu uplatňovat požadavky vztahující se k rozhodnutí, jež má formu usnesení, avšak i takto stručně uvedené důvody v dostatečné míře zahájení trestního stíhání odůvodňovaly. Z jejich výčtu je patrno, že takto vyjmenované skutečnosti nasvědčovaly závěru, že byl spáchán trestný čin a že jej měl spáchat obviněný. Zákon nevyžadoval a ani současná právní úprava nevyžaduje, aby procesní institut zahájení trestního stíhání byl postaven na jednoznačných a nezpochybnitelných skutkových zjištěních, ale pro závěr o spáchání trestného činu postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti. Vyšetřovatel disponoval i výsledky vlastních šetření, provedených ve smyslu ustanovení § 158 odst. 4 tr. ř., které v této fázi trestního řízení mají svou nezastupitelnou roli.

Trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten pachatel, který vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let, nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije.

Ve sděleném obvinění vyšetřovatel cituje slova tohoto zákonného ustanovení, přičemž oproti skutkům, kde již při sdělení obvinění bylo jednoznačné, že obviněný s osobami mladšími patnácti let, které jsou specifikovány jménem a datem narození, souložil, přičemž ve vztahu k nezletilým dívkám, kde k souloži mezi nimi a obviněným nedošlo, užil vyšetřovatel formulace citovaného zákonného ustanovení. Podstatou požadavku co nejpřesnějšího popisu protiprávního jednání obviněné osoby je především zájem na tom, aby obviněný byl konkrétně seznámen se všemi okolnostmi, jež jsou mu kladeny za vinu, což je také základním předpokladem efektivního výkonu jeho práva na obhajobu. Právo obviněného na obhajobu v tomto směru nedoznalo újmy, neboť obviněný od okamžiku vznesení obvinění věděl, že je stíhán pro jednání spočívající v nezákonném zásahu do pohlavní sféry osob, které nedovršily věk patnácti let, a o této zákonem stanovené věkové hranici byl informován. Podle názoru Nejvyššího soudu byl skutek v těchto zákonných intencích dostatečně precizován (srov. ÚS 46/96, ÚS 43/96 a další).

Trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. se dopustí ten, kdo vydá, byť z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že – a) umožní jí vést zahálčivý nebo nemravný život, nebo – b) svádí ji k zahálčivému nebo nemravnému životu, a za to bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádné výchově osob mladších osmnácti let, která má být vedena v souladu se zásadami morálky občanské společnosti, a předmětem útoku jsou jen osoby mladší osmnácti let. Znak vydání nebezpečí zpustnutí je naplněn, osvojuje-li si osoba mladší osmnácti let v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, popřípadě sklony a zájmy, které zpravidla vedou (aniž musí vést v daném případě) k morálnímu úpadku jednotlivce, k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálními zásadami občanské společnosti. Trestní odpovědnost je proto na místě tam, kde v důsledku pachatelova působení vzniklo reálné nebezpečí, že osoba mladí osmnácti let propadne alkoholu nebo drogám, bude se chovat promiskuitně nebo živit se prostitucí, osvojí si jiné škodlivé návyky, zájmy nebo sklony, které vážně ohrožují její tělesné nebo duševní zdraví nebo její další vývoj (např. záškoláctví). Zpustnutím ve smyslu ustanovení § 217 tr. zák. se mimo jiné rozumí i propadnutí drogové nebo jiné drogové závislosti (kdy např. může jít o látky, kde návyk na jejich požívání vede k hlubším poruchám lidské psychiky a osobnosti, a přitom nemusí jít o látky omamné a psychotropní uvedené v ustanovení § 196 tr. zák. a v příloze vyhlášky ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti č. 192/1988 Sb.).

Pod pojmem zahálčivý život je chápán parazitní způsob života, kdy osoba, přestože nemá legální a dostatečný způsob obživy, snaží se tento zdroj obživy zcela nebo z podstatné části nalézt buď přímo v trestné činnosti (např. majetková delikvence), anebo jiná činnost, která je z hlediska zájmů společnosti hodnocena jako nežádoucí (tzv. sexuální služby).

Nemravným životem se rozumí život vedený v rozporu se zásadami morálky. Sem se zahrnují různé vnější projevy a návyky, které často i přesahují pouze morální pravidla a dostávají se do rozporu se zájmy chráněnými trestními předpisy (prostituce, narkomanie).

O umožnění vést zahálčivý nebo nemravný život půjde v případě jednání, kterým pachatel osobu mladší než osmnáct let, ať už přímo nebo nepřímo, vytváří podmínky pro vznik nežádoucích návyků a sklonů.

Svádění k zahálčivému nebo nemravnému způsobu života má širší obsah než navádění, neboť sem spadá nejen přímé vyzývání, ať slovem nebo skutkem, nýbrž i takové jednání pachatele před osobu mladší osmnácti let, které u ní může vyvolat, a to i při jeho pasivním chování, takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu. Nezáleží na tom, zda osoba mladší osmnácti let již před takovým jednáním pachatele nemravný život vedla, poněvadž jednání pachatele v ní tyto negativní návyky utvrzuje a posiluje. Půjde zpravidla o působení trvající delší dobu, případě působení projevující se opakovaným jednáním, může ale jít i o jednorázové nebo krátkodobé jednání, které svou intenzitou a ovlivněním sváděné osoby má stejný účinek jako působení opakované nebo po delší dobu trvající.

Pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, tedy nejen ten, kdo má zvláštní povinnost pečovat a ohroženou osobu. K trestnosti zásadně postačí nedbalost, z povahy pojmu svádění uvedeného v ustanovení § 217 písm. b) tr. zák. vyplývá, že v tomto případě musí jít o úmyslné jednání pachatele.

Nahlížeje těmito výkladovými pravidly na výrok o vině pod bodem I. výroku napadeného rozsudku nedospěl Nejvyšší soud k závěru, že by užitá právní kvalifikace činu podle § 217 písm. a) tr. zák. byla vadná, jak namítá stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku. Obviněný pobýval ve společnosti nezletilých dívek, jejichž věk mu byl znám, s dívkami souložil a prováděl další sexuální praktiky, a za tyto sexuální služby je různou formou odměňoval. V časově dlouhých obdobích, která jsou přesně specifikována ve výroku rozsudku, nezletilé dívky pobývaly takřka výlučně v jeho společnosti, takže to byl obviněný kdo rozhodoval o tom, jakým způsobem a kde budou trávit svůj volný čas, a je tak nepochybné, že v těchto případech programově vytvářel prostředí a podmínky k tomu, aby si výše popsaný způsob života dívky osvojovaly a pokládaly jej v mezích svých intelektových schopností za žádoucí a společensky akceptovatelný.

Stěžovateli je třeba přisvědčit v právním názoru, že jednání, jehož se obviněný vůči nezletilým dívkám dopouštěl, naplnilo také skutkovou podstatu tohoto trestného činu podle § 217 písm. b) tr. zák., neboť nejenže nezletilým dívkám umožňoval vést nemravný život, ale s ohledem na sexuální iniciativu, kterou soustavně ve vztahu k nezletilým dívkám vyvíjel, je také k nemravnému životu sváděl. Pro větší přesnost mělo být ve výroku o vině uvedeno, že všechny tyto nežádoucí sexuální aktivity obviněného byly spojeny s finančním odměňováním dívek, nicméně pouhý tento nedostatek v precizování popisu skutku neznamená, že by nešlo o tento trestný čin. Obviněný si byl vědom věku dívek a úmyslně vytvářel prostředí, kde byly pohlavní styky s nepoměrně starším mužem, natáčení a promítání pornografických filmů a prohlížení pornografických časopisů a fotografií, předváděná zoofilie, skupinové sexuální praktiky, zahálka, odchody z domova z dosahu rodičů na delší dobu, pokládány za „normu“, což nepochybně negativně vývoj těchto nezletilých dívek ohrozilo. Není tedy podstatné, že v popisu skutku nebyl akcentován fakt, že dívky se prostituovaly za peníze, podstatný je způsob života a gradace životních návyků, které vedení nemravného života v nezletilých dívkách posilovaly a utvrzovaly.

Stížnost pro porušení zákona byla podána výlučně ve prospěch obviněného Ing. L., a Nejvyšší soud přesto, že shledal, že právní kvalifikace popsaného protiprávního jednání obviněného nevystihla plně jeho rozsah a je neúplná, může tuto vadu pouze konstatovat, aniž by ji však mohl napravit. Každá takováto změna by totiž byla učiněna v neprospěch obviněného, přičemž Nejvyšší soud je vázán rozsahem a důvody podané stížnosti pro porušení zákona (§ 267 odst. 1, 2 tr. ř.)

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. v tehdy účinném znění se dopustil ten pachatel, který bez povolení jinému opatřil nebo pro jiného přechovával omamnou nebo psychotropní látku a takový čin spáchal vůči osobě mladší než osmnáct let.

Okolnostmi, za kterých měl obviněný Ing. L. nezletilým dívkám opatřovat heroin, byly předmětem pečlivého a podrobného dokazování před soudem prvního stupně, a výsledky dokazování, jakož i zhodnocení těchto důkazů v intencích § 2 odst. 6 tr. ř. provedl Okresní soud v Litoměřicích v rozsudku ze dne 19. 8. 2000 (č. l. 2222-2224 spisu). Z odůvodnění tohoto rozsudku, které plně konvenuje ustanovení § 125 tr. ř., je zřejmé, ze kterých svědeckých výpovědí a dalších důkazů soud prvního stupně vycházel při koncipování skutkové věty a stanovení právní kvalifikace činu.

Obviněný Ing. L. ve všech fázích trestního řízení uplatňoval obhajobu, že heroin dívkám sám neopatřoval, o tom, že ho kouří nevěděl, pouze vysledoval, že dívky ve větším množství kouří jakousi směs, kterou nacpávaly cigarety, a kterou nazývaly „herak“ či „harak“ Touto obhajobou se soud prvního stupně podrobně zabýval a vypořádal se s ní v citovaném rozsudku, když jednak podrobně vyhodnotil obsah všech odborných vyjádření a znaleckých posudků, které byly k této části trestné činnosti obviněného zpracovány, jednak podrobně cituje výpovědi jednotlivých svědkyň a hodnotí je samostatně i v kontextu ostatních provedených důkazů, konečně také vyhodnotil obsah videokazet, které byly v hlavním líčení promítnuty, a které se k této části trestné činnosti obviněného vztahovaly.

Z výpovědí svědkyň K., B., M., F., P. a S. jednoznačně vyplývá, že obviněný věděl, že „herak“ v jejich slangu je heroinem, tuto drogu je posílal kupovat, dával jim na ni peníze, a poté, co mu ji donesly, kouřil ji v cigaretách společně s dívkami, případně ji v rozsudku specifikovaným dívkám předával k užití. Tyto nezletilé dívky se velmi dobře vyznaly v teplickém podsvětí a obviněného pak samy informovaly, kde se „psaníčka“ s heroinem prodávají a kde je možno je bezproblémově opatřit, přičemž a na tyto nákupy dostávaly opakovaně od obviněného peníze. Okolnost, že obviněný sám osobně drogu nekoupil neznamená, že nebyl naplněn zákonný znak trestného činu „bez povolení jinému opatří omamnou nebo psychotropní látku nebo jed“. Pod tímto pojmem se rozumí neoprávněné obstarání takovéto látky, kam patří i forma darování, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Rozhodné není ani to, že v době zadržení obviněného nebyl heroin v hotelovém pokoji obviněného nalezen, neboť tato okolnost dokumentuje tehdejší momentální stav, nikoli dlouhodobější předcházející praxi, kterou svědkyně podrobně popsaly. Nejvyšší soud konstatuje, že v této souvislosti se soudy obou stupňů zákonným způsobem vypořádaly s hodnocením hodnověrnosti svědkyň, když v případech sebemenších pochybností či rozporů ve výpovědích některých svědkyň od takovýchto důkazů upustily a v neprospěch obviněného je nehodnotily, naopak hodnotily pouze ty důkazy, o nichž žádné pochybnosti nevznikly.

Pokud stěžovatel ve stížnosti pro porušení zákona argumentuje tím, že sice v moči vyšetřovaných dívek byly nalezeny morfiové deriváty a zbytky morfinu, kteréžto substance jsou součástí heroinu, a dovozuje, že jsou současně také součástí řady léků, případě, že se tento nález může projevit po požití pečiva s mákem, je třeba konstatovat, že z obsahu spisu úhrnem a z výpovědí nezletilých svědkyň nebylo zjištěno, že by v kritické době požívaly medikamenty či že by se podrobovaly nějaké léčbě, případně že by konzumovaly zmíněné pečivo.

Nejvyšší soud tak s ohledem na výše uvedenou argumentaci neshledal důvodů pro ministrem spravedlnosti navrhovanou změnu právní kvalifikace činu.

Skutek (v odsuzujícím rozsudku pojatý pod bodem II.) je ve sděleném obvinění ze dne 7. 11. 1996 popsán tak, že naplnění citované skutkové podstaty trestného činu dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. je spatřován v tom, že „v přesně nezjištěné době od letních měsíců roku 1993 do srpna roku 1996 opakovaně v hotelu H. v L. a dalších hotelech v T. a jiných místech České republiky V. B., H. F., M.B., a dalším osobám mladším osmnácti let opakovaně opatřoval heroin, který v jeho přítomnosti ve formě cigaret požívaly“.

Popis skutku v odsuzujícím rozsudku je takový, že „v přesně nezjištěné době od června roku 1994 do srpna roku 1996 obviněný opatřoval omamnou látku heroin nezletilým osobám P. F., D. K., V. B., A. B., H. F., S. K., Ž. K., M. B., I. P. a H. F., které tuto látku v jeho přítomnosti používaly“.

Stěžovatel spatřuje zásadní pochybení v tom, že v rozsudečném výroku jsou uvedeny další konkrétní osoby mladší osmnácti let, jímž měla být droga opatřována a které však nebyly uvedeny ve sděleném obvinění, a nesouhlasí s názorem, že jde o osoby, které byly zahrnuty do pojmu „další osoby mladší osmnácti let“. V tom spatřuje zásadní procesní nedostatek sděleného obvinění, jehož důsledkem je i nezákonnost rozsudku soudu prvního stupně v tomto výroku.

Nejvyšší soud tento právní názor nesdílí. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno v roce 1996, tedy ještě před tím, než vstoupila v účinnost (od 1. 1. 2002) novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., v níž bylo nově zakotveno ustanovení § 12 odst. 12 podle něhož skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. To jinými slovy znamená, že do 31. 12. 2001 dílčí útok pokračujícího trestného činu nebyl z procesního hlediska považován za samostatný skutek, ale pouze za součást jediného skutku, kterým byl spáchán pokračující trestný čin či souběh trestných činů. Nebylo pak v rozporu s ustanovením § 176 odst. 2 tr. ř. , pokud žalobní návrh, jak tomu bylo v posuzovaném případě (č. l. 879-886 spisu), zahrnuje i další útok vůči konkrétním osobám, pro který nebylo expresis verbis zahájeno trestní stíhání ani vzneseno obvinění, jestliže tvoří s ostatními žalovanými útoky, ohledně nichž byly provedeny tyto procesní úkony, jeden skutek (srov. R 24/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak je tomu v posuzovaném případě, kdy veškeré stíhané útoky obviněného vůči jednotlivým nezletilým byly právem považovány za jeden pokračující trestný čin. Všechny tyto útoky na sebe časově navazovaly, byly páchány na stejných nebo blízkých místech a také stejným či obdobným způsobem, na nezletilých dívkách romského etnika.

Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům neshledal Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 24. května 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 24. May 2006