JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 123/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. října 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. M., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 72/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o:

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 72/2004, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. M.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 72/2004, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 29. 3. 2004 v blíže neurčené době pronajal byt 1+1 ve 2. nadzemním podlaží domu ulice N. P., P., přestože věděl, že k tomuto nemá právo disponovat s bytem a vydával se za majitele tohoto bytu vůči poškozenému S. C., rumunskému státnímu příslušníkovi, od kterého následně za pronájem bytu za měsíc duben 2004 převzal finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč, kdy následně poškozený s rodinou na základě jednání vlastníka, Městské části Praha 1, se sídlem Vodičkova 18, Praha 1, musel byt vyklidit.

Za to byl obviněnému v sazbě § 250 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Poškozený S. C., trvale bytem R., C. c. S. M. O., H. přechodně bytem v ČR P., N. P., byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 9. 7. 2004.

Proti tomuto rozhodnutí podal podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. M. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku napadenému rozhodnutí vytkl, že jím byl obviněnému M. M. opětovně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, přičemž Obvodní soud pro Prahu 1 nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 3 T 42/2002, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., rovněž uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, z něhož v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 2 T 72/2004, neměl obviněný dosud nic vykonáno.Vzhledem k tomu, že nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací činí podle § 45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin, byl uložením nového trestu obecně prospěšných prací vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. M. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 tato zákonná ustanovení svým procesním postupem důsledně nerespektovala, a v situaci, kdy obviněný neměl dosud z předchozího pravomocně uloženého trestu obecně prospěšných prací nic vykonáno, uložila mu stejný druh trestu ve výměře 300 hodin, čímž o 150 hodin překročila nejvyšší výměru stanovenou pro tento druh trestu zákonem.

Nejvyšší soud z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 2 T 72/2004, zjistil, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podal u tohoto soudu dne 9. 6. 2004 obžalobu na obviněného M. M. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 vydala dne 10. 6. 2004 trestní příkaz pod sp. zn. 2 T 72/2004, jímž při vyslovení výroku o vině ve shodě s podanou obžalobou a s užitím shodné právní kvalifikace činu, uložila obviněnému M. M. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 však měla zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 59), že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 3 T 42/2002, byl obviněnému pro trestný čin krádež podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Pokud chtěl Obvodní soud pro Prahu 1, ve věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, uložit rovněž trest obecně prospěšných prací, bylo jeho povinností zjistit, zda předchozí trest stejného druhu obviněný zcela či zčásti vykonal, neboť jednak musel zohlednit ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák., jež mu umožňovalo uložit takovýto druh trestu v maximální výměře 400 hodin, a jednak musel respektovat výše citované ustanovení § 36 tr. zák. Zákonným předpokladem k vydání trestního příkazu podle § 314e odst. 1 tr. ř. je přitom spolehlivé zjištění skutkového stavu. Pod tento pojem je nutno zahrnout i objasnění okolností, které mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Obvodní soud pro Prahu 1 však této své zákonné povinnosti nedostál, přičemž důsledkem nedostatečně provedených skutkových zjištění byl i fakt, že v době, kdy ukládal znovu trest obecně prospěšných prací, neměl obviněný z předchozího trestu nic vykonáno. Obvodní sodu pro Prahu 1 tak nastolil stav, kdy obviněnému byly uloženy tresty obecně prospěšných prací, jejichž celková výměra činila 550 hodin.

Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 72/2004, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na takto zrušený trestní příkaz navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 doplní dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 42/2002, novým opisem rejstříku trestů obviněného a aktualizovanou zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, zda zcela či alespoň zčásti obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací uložený mu trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 3 T 42/2002. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k správným úvahám o uložení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměře. Obvodní soud pro Prahu 1 však bude v rámci těchto úvah významně limitován ustanovením § 273 tr. ř., v němž je obsažen zákaz reformationis in peius, tudíž novým rozhodnutím nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 19. October 2004