JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 103/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. září 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. S., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. 9 T 154/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 9 T 154/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. S.

Napadený rozsudek se ohledně obviněného M. S. z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněný M. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. 9 T 154/2002, spolu s obviněným P. Ch., uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 1. 3. 2002 v době kolem 20.15 hod. v M. O. na ulici H. po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti s P. Ch. po překonání oplocení vnikli do objektu P. p., a. s., odkud odcizili 2 kovové pivní sudy naplněné pivem S., které si přehodili přes oplocení a připravili k odvezení, přičemž byli zadrženi náhodnými kolemjdoucími, čímž způsobili P. p., a. s. škodu v celkové výši 4 600,- Kč, přičemž obviněný S. byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2000 sp. zn. 8 T 141/99 potrestán pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. nepodmíněným trestem odnětí svobody na šest měsíců, který dne 23. 2. 2001 vykonal.

Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2003 sp. zn. 5 T 64/2003, doručeného dne 9. 7. 2003, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2003. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit poškozenému škodu.

Tento rozsudek nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení (1. 9. 2004) a proto ve smyslu § 314d odst. 3 tr. ř. neobsahuje odůvodnění.

Proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. S. Podle jeho názoru byl zákon porušen v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.

Stěžovatel poukázal, že obviněný M. S. byl rovněž odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003 sp. zn. 74 T 103/2003 za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným a byl mu za to uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2002 sp. zn. 74 T 57/2002, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2003.

Trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003 sp. zn. 74 T 103/2003 byl obviněnému doručen dne 23. 10. 2003 a právní moci nabyl dne 1. 11. 2003.

Pochybení Okresního soudu v Ostravě při následném rozhodování v trestní věci sp. zn. 9 T 154/2002 ministr spravedlnosti spatřuje v tom, že samosoudkyně důsledně nedbala shora uvedených zákonných ustanovení a ač měla v lustraci na č. l. 47 spisu vyznačeno, že u tamního soudu se vede proti obviněnému další trestní řízení, právě pod sp. zn. 74 T 103/2003, na toto nereagovala, předmětný spis si před vydáním rozhodnutí ve věci nevyžádala přičemž ve věci rozhodovala dne 1. 9. 2004, k osobním údajům obviněného provedla důkaz opisem z rejstříku trestů ze dne 2. 4. 2004, kde ještě odsouzení z věci sp. zn. 74 T 103/2003 nemohlo být vyznačeno, neboť porozsudková agenda v této věci včetně trestního listu byla vypravena s velkým průtahem až dne 14. 4. 2004. Kdyby si však samosoudkyně vyžádala aktualizovaný opis z rejstříku trestů a připojila si předmětný spis, o kterém věděla, zjistila by, že obviněný dosud nevykonal trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin, který mu byl uložen, a dále to, že trestná činnost ve věci, kterou projednávala, byla spáchána dříve (dne 1. 3. 2002), než byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci sp. zn. 74 T 103/2003, a rovněž před doručením trestního příkazu z věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 57/2002, který byl v rámci ukládání souhrnného trestu trestním příkazem ve věci sp. zn. 74 T 103/2003 zrušen. Za této situace měla ukládat souhrnný trest k souhrnnému trestu z věci sp. zn. 74 T 103/2003. Svým nesprávným postupem tak porušila zákon v neprospěch obviněného.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1, § 35 odst. 2 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Z trestního spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 103/2003 vyplývá, že obviněný M. S. byl trestním příkazem jmenovaného soudu ze dne 21. 7. 2003, uvedené sp. zn. uznán vinným 1) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a 2) až 4) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., protože ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2000 sp. zn. 8 T 141/99, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který vykonal dne 23. 2. 2001, přesto 1) dne 13. 1. 2002 v době kolem 23.50 hod. v O. – T., na ul. T., po předchozím překonání oplocení vysokého 2 m vnikl do venkovního skladu hypermarketu T., kde odcizil 12 ks plastových přepravek na pivní láhve v celkové hodnotě 1 200,- Kč, načež byl zadržen pracovníkem bezpečnostní služby tohoto objektu, to vše ke škodě společnosti T. S. ČR, a. s., se sídlem P., N.; 2) dne 7. 7. 2002 v době kolem 04.20 hod. v O. – T., na ul. T., po předchozím překonání oplocení vysokého 2 m vnikl do venkovního skladu hypermarketu T., kde odcizil horské kolo značky Olpran Cross Scout v hodnotě 9 999,- Kč a 20 ks plastových přepravek na pivní láhve v celkové hodnotě 2 000,- Kč, čímž způsobil společnosti T. S. ČR, a. s. škodu v úhrnné výši 11 999,- Kč; 3) dne 11. 7. 2002 v době kolem 01.50 hod. v O. – T., na ul. T. po předchozím překonání oplocení vysokého 2 m vnikl do venkovního skladu hypermarketu T., kde se snažil odcizit 5 ks plastových přepravek na pivní láhve v celkové hodnotě 500,- Kč, přičemž byl vyrušen pracovníkem bezpečnostní služby tohoto objektu, to vše ke škodě společnosti T. S. ČR, a. s.; 4) dne 6. 9. 2002 v době kolem 02.50 hod. v O. – T., na ul. T., po předchozím překonání oplocení vysokého 2 m vnikl do venkovního skladu hypermarketu T., kde odcizil 14 ks plastových přepravek na pivní láhve v celkové hodnotě 1 400,- Kč, přičemž byl vyrušen pracovníkem bezpečnostní služby tohoto objektu, to vše ke škodě společnosti T. S. ČR, a. s. se sídlem P., ul. N.

Za to by odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2002 sp. zn. 74 T 57/2002, který byl obviněnému doručen dne 20. 7. 2003 a právní moci nabyl dne 20. 7. 2003. Uvedený trestní příkaz sp. zn. 74 T 103/2003 nabyl právní moci dne 1. 11. 2003.

Ze zprávy Probační a mediační služby ČR středisko Ostrava ze dne 13. 10. 2004 lze mj. zjistit, že k tomuto dni obviněný M. S. z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin uloženého Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 74 T 103/2003 dosud nic nevykonal.

Podle § 36 tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Je evidentní, že ze strany Okresního soudu v Ostravě při projednávání věci obviněného M. S. pod sp. zn. 9 T 154/2002 došlo k pochybení ve výroku rozsudku, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací. Uložením dalšího trestu tohoto druhu ve výměře 400 hodin v situaci, kdy obviněný trest obecně prospěšných prací v délce 400 hodin uložený trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 103/2003 dosud ani nezačal vykonávat, byla překročena nejvyšší přípustná hranice pro tento druh trestu, která činí 400 hodin (viz § 45a odst. 1 tr. zák.). Z ustanovení § 36 tr. zák. pak vyplývá povinnost tuto maximální přípustnou výměru trestu respektovat také tehdy, jestliže soud obviněnému ukládá stejný druh trestu, v tomto případě trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen dřívějším rozhodnutím soudu, přičemž tento předchozí trest nebyl dosud zcela nebo zčásti vykonán.

K vytýkanému pochybení pak nesporně došlo v důsledku malé pozornosti samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě, která ve spise sp. zn. 9 T 154/2002, na jeho č. l. 47, měla ve formě úředního záznamu pořízeného pracovnicí tohoto soudu lustraci k osobě obviněného M. S. a z tohoto vyplývalo, že proti jmenovanému je či bylo u tamního soudu vedeno řízení i ve věci sp. zn. 74 T 103/2003. Samosoudkyně sice vzápětí vyžádala na obviněného nový opis rejstříku trestů, ale ten ke dni 2. 4. 2004 stále ještě neobsahoval informaci o odsouzení obviněného M. S. Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 74 T 103/2003. Vzhledem k tomu, že hlavní líčení jakož i vyhlášení rozsudku ve věci sp. zn. 9 T 154/2002 se konalo až dne 1. 9. 2004, měla samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě dostatek času prověřit, jaký je existující stav ohledně případného odsouzení M. S. ve věci sp. zn. 74 T 103/2003. Protože to neučinila, bylo ve věci sp. zn. 9 T 154/2002 evidentně rozhodováno na základě neúplných důkazů a tím i nedostatečného skutkového zjištění, (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ve vztahu k ukládanému druhu trestu a jeho výměře.

Pokud jde o další stěžovatelem vytýkané pochybení, spočívající v neuložení souhrnného trestu obviněnému ve vztahu k věci sp. zn. 74 T 103/2003, neboť trestná činnost projednávaná ve věci sp. zn. 9 T 154/2002 jím byla spáchána dříve, 1. 3. 2002, než byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci sp. zn. 74 T 103/2003, ale i ve věci sp. zn. 74 T 57/2002, nelze s ním zcela souhlasit.

Podle § 12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.

Podle § 12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.

Podle § 37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení § 35 až 37 tu platí obdobně.

Podle § 89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 154/2002 v této souvislosti taktéž vyplývá, že proti obviněnému M. S. bylo pro skutek trestného činu krádeže ze dne 1. 3. 2002 zahájeno trestní stíhání usnesením policejního rady Policie ČR – Městského ředitelství Ostrava – Mariánské Hory ze dne 30. 5. 2002 ČTS: MROV-368/510-5-2002, přičemž toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 11. 6. 2002. V daném případě se jedná o první sdělení obvinění (viz § 12 odst. 11 tr. ř.) z řady útoků (skutků), které obviněný do té doby spáchal a jež podle názoru Nejvyššího soudu naplňují znaky pokračujícího trestného činu krádeže. Jedná se konkrétně o útok ze dne 13. 1. 2002, za který byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003 sp. zn. 74 T 103/2003, dále o již zmíněný útok ze dne 1. 3. 2002, za nějž byl odsouzen napadeným rozsudkem téhož soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. 9 T 154/2002 a o útok ze dne 16. 3. 2002, za nějž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2002 sp. zn. 74 T 57/2002. Je třeba připomenout, že u trestního příkazu není ohledně jeho účinků rozhodující datum vydání, ale datum, kdy byl doručen obviněnému (viz § 314e odst. 5 tr. ř.).

To, že se v daném případě jedná o dílčí útoky (skutky) pokračujícího trestného činu vychází, jak ze způsobu jejich provedení a z blízké souvislosti časové, včetně předmětu útoku, tak i z jednotného záměru obviněného, obohatit se na úkor cizího majetku formou zmocnění se věcí, které lze snadno zpeněžit a získat tak prostředky ke své obživě (viz § 89 odst. 3 tr. zák.).

Okresní soud v Ostravě při projednávání věci sp. zn. 9 T 154/2002 měl tudíž ke všem výše uvedeným skutečnostem přihlédnout a výrok o vině formulovat takovým způsobem, aby za zmíněné tři útoky (skutky) mohl být obviněnému M. S. uložen společný trest ve smyslu § 37a tr. zák.

Ve vztahu k dalším útokům tvořícím samostatný pokračující trestný čin krádeže spáchaným obviněným ve dnech 7. 7., 11. 7. a 6. 9. 2002, za nějž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003 sp. zn. 74 T 103/2003, jakož i vůči skutku ze dne 15. 4. 2003, jenž byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2003 sp. zn. 5 T 64/2003 posouzen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí pak bylo obviněnému nutné trest uložit zároveň jako souhrnný (viz § 35 odst. 2 tr. zák.), jelikož všechny zmíněné útoky (skutky) jím byly spáchány před dnem 9. 7. 2003, kdy obviněnému bylo vyhlášeno první z předmětných soudních rozhodnutí, konkrétně se tak stalo doručením trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 64/2003.

Protože Okresní soud v Ostravě při projednávání věci sp. zn. 9 T 154/2002 nevzal shora uvedené skutečnosti, ale i citované zákonné normy dostatečně v úvahu, musel Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že jeho rozsudkem ze dne 1. 9. 2004 a v řízení, které mu předcházelo, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného M. S. v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a dále v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen, ale nikoliv pouze ve výroku o trestu týkající se obviněného S., jak navrhovala stížnost pro porušení zákona, nýbrž i v ostatních výrocích vztahujících se k tomuto obviněnému, neboť v novém meritorním rozhodnutí bude nutné modifikovat též výrok o vině, a to v souladu s tím, co Nejvyšší soud v odůvodnění tohoto rozsudku naznačil. Zrušena byla i všechna další rozhodnutí na zrušenou část napadeného rozsudku obsahově navazující, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak byla věc přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což v konkrétním případě znamená, že bude nařízeno nové hlavní líčení, v němž bude třeba provést formou důkazu zejména podstatný obsah spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 103/2003, ale i ty části spisu téhož soudu sp. zn. 74 T 57/2002 a Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 64/2003, které mají význam pro nové rozhodnutí ve věci, a to jak ohledně výroku o vině, tak i výroku o trestu. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, což např. znamená, že pokud v původních rozhodnutích jednotlivé útoky (13. 1.; 1. 3.; 16. 3 2002) nebyly právně kvalifikovány jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., nebude to možné učinit ani v novém rozhodnutí, i když součet jednotlivých způsobených škod u pokračujícího trestného činu krádeže přesáhne částku 5 000,- Kč. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec

Vydáno: 06. September 2005