JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 10/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 2 T 53/2004 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 2 T 53/2004 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněného P. K.

Napadený trestní příkaz se zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. K. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 2 T 53/2004, který byl obviněnému doručen dne 4. 6. 2004 a právní moci nabyl dne 15. 6. 2004, uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutkem spáchaným dne 10. 3. 2004. Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin.

Pozdějšími rozhodnutími Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 2. 2007 a ze dne 21. 8. 2007 sp. zn. 2 T 53/2004, byl obviněnému uložený trest obecně prospěšných prací přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 60 dnů, se zařazením do věznice s ostrahou, které ale byly ke stížnosti obviněného vždy zrušeny usneseními Krajského soudu v Brně a to ze dne 19. 6. 2007 sp. zn. 8 To 211/2007, a ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 8 To 393/2007, s tím, že v předchozím řízení došlo k porušení zákona v ust. § 36 tr. zák., což bude nezbytné napravit cestou mimořádného opravného prostředku.

Jak totiž vyplývá z jiného trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 2. 2003 sp. zn. 3 T 17/2003, obviněný P. K. jím byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jednáním v době od 1. 2. 2002 do 9. 1. 2003, za což byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Uvedený trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 28. 4. 2004 a právní moci nabyl dne 7. 5. 2004.

Následně bylo usnesením téhož soudu ze dne 11. 7. 2005 sp. zn. 3 T 17/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005 sp. zn. 3 To 369/2005, rozhodnuto o přeměně trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin na trest odnětí svobody v trvání 200 dnů, se zařazením do věznice s ostrahou. K této přeměně trestu došlo v důsledku dalšího odsouzení obviněného za trestnou činnost spáchanou po pravomocném odsouzení ve věci sp. zn. 3 T 17/2003 a to na základě rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 10. 2004 sp. zn. 2 T 109/2004.

Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 2 T 53/2004. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.

V odůvodnění stížnosti pro poručení zákona stěžovatel uvedl, že napadeným trestním příkazem byl obviněnému uložen další trest obecně prospěšných prací, aniž byl předchozí trest vykonán. Celková výměra uložených trestů obecně prospěšných prací tak v době vydání napadeného rozhodnutí činila 520 hodin. Ze spisového materiálu je přitom zřejmé, že samosoudce Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nevěnoval dostatečnou pozornost soudní lustraci ze dne 12. 5. 2004, z níž vyplývá, že je u téhož soudu proti obviněnému vedeno další trestní stíhání pod sp. zn. 3 T 17/2003 a že se jedná již o věc vyřízenou. Neopatřil si pak tento trestní spis jako důkaz, z něhož by zjistil výše uvedené skutečnosti. Místo toho bez dalšího obviněnému uložil totožný druh trestu.

Dále stěžovatel poznamenává, že s ohledem na dobu spáchání trestného činu projednávaného v trestní věci pod sp. zn. 2 T 53/2003 a doručení trestního příkazu v trestní věci sp. zn. 3 T 17/2003, jsou jednání obviněného P. K. ve vztahu souhrnnosti ve smyslu ust. § 35 odst. 2 tr. zák.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 2 T 53/2004 byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a následně aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Jednotlivá rozhodnutí a další listinné materiály prokazují následující skutečnosti.

Z trestního příkazu ze dne 10. 2. 2003 sp. zn. 3 T 17/2003 (viz č. l. 32 spisu) vyplývá, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou obviněnému uložil za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 28. 4. 2004 a právní moci nabyl dne 7. 5. 2004. Trestní list byl na rejstřík trestů odeslán dne 16. 6. 2004. Je tak zcela zřejmé, že toto odsouzení se v opisu rejstříku trestů na obviněného, který byl vyžádán orgány policie ve věci sp. zn. 2 T 53/2004 dne 18. 3. 2004, objevit nemohlo. Z obsahu posledně uvedeného spisu lze zároveň zjistit, že samosoudce při svém rozhodování vycházel z již zmíněného opisu z rejstříku trestů na obviněného P. K. a z neznámých důvodů nevzal v úvahu soudní lustraci provedenou na obviněného dne 12. 5. 2004 (viz č. l. 44 spisu), v níž je odsouzení P. K. Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 17/2003 obsaženo. Zároveň je evidentní, že obviněný z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, uloženého trestním příkazem ve věci sp. zn. 3 T 17/2003, nemohl ke dni doručení napadeného trestního příkazu ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 2 T 53/2004, ničeho vykonat, když předmětný trest mu byl nařízen Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou až usnesením ze dne 15. 11. 2004 (viz č. l. 46 spisu). V důsledku pochybení spočívajícího v nepřipojení si trestního spisu sp. zn. 3 T 17/2003, coby spisu přílohového, a v nezjištění jeho obsahu podstatného pro rozhodování ve věci sp. zn. 2 T 53/2004, pak došlo k následným vadám, majícím charakter porušení zákona v neprospěch obviněného.

Podle § 36 tr. zák. věty prvé, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty prvé může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Z výše uvedeného je patrno, že v okamžiku vydání trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou v trestní věci sp. zn. 2 T 53/2004, tj. dne 20. 5. 2004, měl obviněný v jiné trestní věci téhož soudu pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, z něhož neměl ani část vykonánu. V konečném důsledku došlo k tomu, že obviněný měl uloženy dva nevykonané tresty obecně prospěšných prací, překračující ve své celkové výměře horní hranici zákonné trestní sazby.

Je tudíž možno konstatovat, že v posuzované věci došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák. ve spojení s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák., neboť postupným uložením dvou trestů obecně prospěšných prací, ve výměře 400 a 120 hodin, kdy z prvého z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutno respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán.

Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 4 Tz 145/2006).

Rovněž další námitka ministra spravedlnosti spočívající v tom, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou měl obviněnému ukládat souhrnný trest je zcela důvodná.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Z předložených spisů vyplývá, že předmětné skutky, za něž byl obviněný projednáván a odsouzen, byly spáchány dříve ( 1. 2. 2002 až 9. 1. 2003; 10. 3. 2004 ), než byl obviněnému doručen v pořadí první trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ve věci sp. zn. 3 T 17/2003, k čemuž došlo dne 28. 4. 2004. Oba trestné činy ( zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. ) tak vůči sobě byly ve vztahu vícečinného souběhu a obviněnému za ně měl být uložen jediný ( souhrnný ) trest, případně mělo být od uložení souhrnného trestu upuštěno (§ 37 tr. zák.).

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6. tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Je zcela zřejmé, že k výše popsaným hmotněprávním pochybením jednoznačně došlo proto, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou nezjistil řádně skutkový stav věci, při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. 2 T 53/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. K. Porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. do výroku rozsudku uvedeno nebylo pouze proto, že okresní soud předmětné ustanovení neaplikoval, ač jej aplikovat měl a Nejvyšší soud do výroků svých rozhodnutí uvádí pouze ta hmotně právní ustanovení, která byla orgány trestního řízení nesprávně použita. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud si vyžádá aktuální opis z rejstříku trestů obviněného, dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o trestu opětovně rozhodne.

Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec

Vydáno: 17. April 2008