JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 10/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. února 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. M., proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 7 T 102/2002, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 7 T 102/2002, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 7 T 102/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 340b odst. 1 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. M.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pobyla podkladu.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 7 T 102/2002, byl obviněný A. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době od 4. 4. 2001 do 4. 6. 2001 v O., H. a v K., okr. K., v sedmi případech na různých poštách, a to pětkrát v O., jedenkrát v H., jedenkrát v K. a ve dvou případech v bankomatu Komerční banky, a.s. v O., ač věděl, že má na svém postžirovém účtu, který si založil dne 22. 3. 2001 na poště v O., okr. K., uloženu částku ve výši 189,04 Kč, přesto, veden snahou neoprávněně se obohatit, postupně celkem v devíti případech vylákal vždy na základě postkarty – pětkrát peněžní částku ve výši 1.000,- Kč na hotovosti a čtyřikrát peněžní částku ve výši 500,- Kč na hotovosti, tj. částku v celkové výši 7.000,- Kč, kterou použil pro svou potřebu, a to přesto že byl řádně seznámen s Obchodními podmínkami pro postžirové účty a věděl, že s prostředky na účtu nemůže (správně může) disponovat pouze do výše minimálního zůstatku, tj. do částky 200,- Kč, kdy tímto svým jednáním způsobil Československé obchodní bance, a.s., divizi Poštovní spořitelna, pracoviště O., škodu v celkové výši 6.810,96 Kč.

Za to byl obviněnému v sazbě § 250 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 3 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 11. 9. 2002, a právní moci nabyl téhož dne.

Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 7 T 102/2002, byl obviněnému podle § 340b odst. 1 tr. ř. za použití § 45a odst. 4 tr. zák. přeměněn trest obecně prospěšných prací v délce 200 hodin z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 7 T 102/2002, v trest odnětí svobody v trvání 100 dnů, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Toto usnesení nabylo právní moci téhož dne. Citované usnesení bylo podle § 131 odst. 1 tr. ř. opravováno dalším usnesením téhož soudu ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 7 T 102/2002, které nabylo právní moci dne 20. 1. 2004.

Proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 7 T 102/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. M. Vytýká v ní, že tímto usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 340b odst. 1 tr. ř., § 45a odst. 3, 4 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl ministr spravedlnosti Okresnímu soudu v Karviné, že napadeným usnesením byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, i když v době vydání tohoto usnesení trest obecně prospěšných prací již neexistoval, protože byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 5 T 34/2002. Tato skutečnost přitom byla samosoudkyni známa, neboť opis rozsudku Okresního soudu v Karviné je součástí napadeného trestního spisu.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. M. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle ustanovení § 340b odst. 1 tr. ř. o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce vykonávány, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání.

Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Karviné se uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.

Ze spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 7 T 102/2002, vyplývá, že samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 13. 8. 2002 trestní příkaz, jímž uznala obviněného A. M. vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., za což mu uložila trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

Usnesením ze dne 6. 1. 2003 nařídil Okresní soud v Karviné podle § 336 odst. 2 tr. ř. odsouzenému A. M. výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, spočívající v pracích ve prospěch města při údržbě veřejných prostranství, úklidu, údržby veřejných budov a komunikací nebo jiných prací sledujících obecný prospěch. Obviněný byl rovněž poučen o své povinnosti dostavit se k Městskému úřadu v O. k projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací.

Dne 13. 11. 2003 podala probační úřednice Probační a mediační služby České republiky, středisko Havířov Okresnímu soudu v Karviné návrh na přeměnu trestu obecně prospěšných prací uložených obviněnému A. M. trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 7 T 102/2002, který odůvodnila tím, že obviněný nejenže uložený trest nevykonal, ale jeho výkon dosud ani nezapočal.

Na podkladě tohoto podnětu samosoudkyně Okresního soudu v Karviné podle § 340b odst. 1 tr. ř. nařídila ve věci veřejné zasedání. Ve veřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2003 provedla mimo jiné důkaz spisem 7 T 102/2002. Součástí tohoto spisu je rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 5 T 34/2002, z něhož je zřejmé, že obviněný A. M. byl odsouzen tímto okresním soudem pro trestný čin krádeže podle ustanovení § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., za což mu byl uložen v sazbě § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Tímto rozhodnutím byl současně zrušen výrok o trestu uložený trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 7 T 102/2002 (viz č. l. 43 – 46 spisu), jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vzhledem k tomu, že v písemně vyhotoveném rozhodnutí tohoto usnesení byla písařská chyba spočívající v tom, že v záhlaví usnesení bylo uvedeno nesprávné datum vynesení rozhodnutí 29. 7. 2003, ač rozhodnutí bylo učiněno dne 15. 12. 2003, vydala samosoudkyně dne 8. 1. 2004 opravné usnesení ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř., kde byla zřejmá nesprávnost opravena. Toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 1. 2004.

Z argumentace výše uvedené je zřejmé, že době, kdy samosoudkyně nařizovala veřejné zasedání, a poté rozhodovala o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, neexistoval již zákonný podklad k tomuto procesnímu postupu, t. j. výrok o trestu v trestním příkazu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 7 T 102/2002.

Samosoudkyně Okresního soudu v Karviné porušila zákon v ustanovení § 340b odst. 1 tr. ř., neboť pro nařízení veřejného zasedání neexistovaly zákonné předpoklady a také ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť nezjistila skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a který byl nezbytný pro její rozhodnutí, a tato nesprávně a neúplně provedená skutková zjištění se promítla i do vadného hodnocení důkazů.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 7 T 102/2002, a v řízení, které mu předcházelo byl porušen zákon v ustanoveních § 340b odst. 1 tr. ř. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. M.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Pokud jde o usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 1. 2003 sp. zn. 7 T 102/2002, jímž podle § 336 odst. 2 tr. ř. byl obviněnému nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací, byť bylo učiněno až po vydání rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 5 T 34/2002, jímž byl obviněnému A. M. uložen souhrnný trest a zrušen výrok o trestu z trestního příkazu téhož soudu ze dne 13. 8. 2002 sp. zn. 7 T 102/2002, bylo toto usnesení zrušeno jako usnesení obsahově navazující v souvislosti s užitím ustanovení o souhrnném trestu citovaným rozsudkem sp. zn. 5 T 34/2002. Nejde tedy o rozhodnutí obsahově navazujícím na usnesení, jež je napadeno stížností pro porušení zákona a zrušující ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř. se na ně nevztahuje.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 15. February 2005