JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Tdo 372/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. 8. 2007 sp. zn. 55 To 300/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 53/2007, a rozhodl t a k t o :

Dovolání J. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 4 T 53/2007 byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 235 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 30. 1. 2007 v době kolem 05.30 hod, na ul. G. v Š. přinutil nasednout na zadní sedačky vozidla zn. Renault Kangoo, které užívá M. T., poškozeného A. Š., sám k němu přisedl na zadní sedačku a nechal jej odvézt před H. b. na ul. R. v Š., zde jej uchopil za rukáv bundy, vytáhl jej z vozidla a dovedl do zadní místnosti H. b., kde se jej snažil přimět, aby napsal vlastní rukou dopis, v němž měl uvést, že byl donucen komisařem SKPV O. k tomu, že obžalovaného křivě obvinil ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování peněz, pro který jsou oba trestně stíháni, a když toto poškozený odmítl, vyhrožoval mu obžalovaný, že pokud neučiní, co po něm požaduje, tak již do smrti nebude chodit a že o toto se postará někdo jiný, kdy obžalovaný sám bude spát v teple, přičemž po těchto výhrůžkách poškozený napsal dle diktátu obžalovaného čestné prohlášení bez uvedení adresáta, které obsahovalo sdělení, že k výpovědi proti obžalovanému byl donucen komisařem SKPV O.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S. odvolání, které projednal ve veřejném zasedání dne 20. 8. 2007 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. Usnesením sp. zn. 55 To 300/2007, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 8. 2007 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. řádu).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že orgány činné v trestním řízení právně kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin vydírání podle § 235 tr. zákona účelově proto, aby mohl být stíhán vazebně. Podle jeho názoru nebyla řádně zjištěna materiální stránka činu, neboť k jednání, které mu bylo kladeno za vinu, neměl žádný motiv. Napadl i nedostatečný rozsah provedeného dokazování a poukázal na to, že nebylo v plném rozsahu vyhověno návrhům obhajoby na doplnění dokazování. Nesouhlasil rovněž se způsobem hodnocení provedených důkazů a namítl, že soudy se nedržely zásady „in dubio pro reo“. Vznesl rovněž námitku proti postupu odvolacího soudu při posouzení čestného prohlášení M. J. ohledně zaujatosti a tendenčnosti jednání soudce soudu prvního stupně, kdy podle dovolatele toto čestné prohlášení ponechal odvolací soud svému osudu a nezabýval se jím.

S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. řádu (zřejmě míněna rozhodnutí soudů obou stupňů) a aby věc podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). Upozornila na to, že námitky dovolatele primárně směřují ke změně skutkových zjištění a prosazují skutkový stav věcí v odlišné podobě, než kterou shledaly soudy prvního a druhého stupně a že tedy nesprávnost hmotně právního posouzení stran zavinění činu je dovolatelem vztahována k jinému skutkovému stavu, než který vyplynul z rozhodnutí soudů. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Zároveň navrhla, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyslovila státní zástupkyně souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. řádu).

Obviněný J. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně týká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. řádu) a současně splňuje formální i obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1 odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí přitom vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva ( především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V souvislosti s výkladem shora uvedeného dovolacího důvodu lze mít za to, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky dovolatele, v jejichž rámci sám hodnotí výsledky provedeného dokazování a ve spojení s tím činí vlastní skutkové a právní závěry. Převážná část dovolacích námitek je tak založena na primárně skutkovém základě, tzn. na revizi soudy zjištěného skutkového stavu věci, k němuž soudy dospěly postupem podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu.

V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s uplatněným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není. Dovolatel totiž sice na jedné straně tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že orgány činné v trestním řízení zvolily právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle § 235 tr. zákona údajně účelově, aby mohly dovolatele stíhat vazebně, nicméně v rozporu s hmotně právním charakterem zvoleného dovolacího důvodu posléze vznáší toliko námitky vůči rozsahu provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu. Dovolatel tak nenapadá primárně nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění pro přijetí těchto právních závěrů. To se týká i jeho výtek ohledně údajně nedostatečného zjištění nezbytného pro posouzení materiální stránky činu. Revize skutkových zjištění soudu se však s odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V daném případě je zjevné, že dovolatel J. S. sice formálně s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadá nesprávnost právních závěrů obou soudů, tyto výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp. nedostatečnému dokazování.

Ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto zákonného ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší především a výlučně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.

Za námitku odpovídající zákonnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud nemohl považovat ani výtku dovolatele ve vztahu k prohlášení M. J. ohledně zaujatosti a tendenčnosti jednání soudce soudu prvního stupně. Tato námitka svým obsahem nejen že nekoresponduje s uplatněným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani např. s dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu (který ovšem dovolatel ani neuplatňuje), jakož ani s žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů.

Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání J. S. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný ( § 265n tr. řádu ).

V Brně dne 27. března 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á

Vydáno: 27. March 2008