JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Nd 378/2009

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce B. V. proti žalovanému J. R. o ochranu osobnosti, v řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 7/2008 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 170/2009, podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř., t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Alexandra Jiříčková, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová a Mgr. Jiří Čurda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 170/2009.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozhodl ve výše uvedené věci usnesením ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 37 C 7/2008, tak, že předmětné řízení zastavil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti uvedenému usnesení podal žalobce podáním ze dne 9. 4. 2009 a doplňujícím podáním (na výzvu soudu) ze dne 24. 5. 2009 odvolání spolu s námitkou podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze s odůvodněním, že ze strany soudců obou uvedených soudů dochází k soustavnému porušování výkonu práv žalovaného zaručených mu Listinou základních práv a svobod s tím, že soudci kryjí jednání žalovaného, který údajně křivě vypovídal na Policii České republiky, soudce Vrchního soudu v Praze označil jako „opory totalitního systému nebo osoby, které se přímo podílely na represi vůči jeho osobě“.

Výše uvedenou námitku podjatosti spolu se spisem předložil následně Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soudu České republiky spolu s vyjádřením, že Vrchnímu soudu v Praze byla věc předložena Krajským soudem v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců tohoto soudu. Podle rozvrhu práce rozhoduje o námitce podjatosti v předmětné věci senát 2 Cmo Vrchního soudu v Praze a zastupujícími senáty jsou senáty 8 Cmo a 3 Cmo. Vrchní soud v Praze proto předložil Nejvyššímu soudu České republiky spolu s námitkou podjatosti též vyjádření všech soudců dotčených senátů.

Soudci dotčených senátů Vrchního soudu v Praze (tj. senátů 2 Cmo, 8 Cmo a 3 Cmo) - JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Alexandra Jiříčková, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová a Mgr. Jiří Čurda – se ve svých vyjádřeních shodují, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a že se necítí být podjatí.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.

Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

V projednávané věci žalobce podanou námitku podjatosti, jak již bylo uvedeno výše, odůvodnil tím, že ze strany soudců Vrchního soudu v Praze (i Krajského soudu v Praze) dochází k soustavnému porušování výkonu práv žalovaného zaručených mu Listinou základních práv a svobod s tím, že soudci kryjí jednání žalovaného, který údajně křivě vypovídal na Policii České republiky a soudce Vrchního soudu v Praze označil jako „opory totalitního systému nebo osoby, které se přímo podílely na represi vůči jeho osobě“.

Uvedené důvody však nelze podřadit pod žádný z výše citovaných zákonem stanovených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky žalobce neuvádí žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že se necítí být podjatí a není jim známa žádná skutečnost, pro kterou by mohli být vyloučeni z projednání a rozhodnutí příslušné věci.

V daném případě tedy nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Alexandra Jiříčková, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová a Mgr. Jiří Čurda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 170/2009.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2009

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Vydáno: 26. listopadu 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč