JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Nd 301/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobce Ing. V. M., proti žalované Č. h., a. s., zast. JUDr. M. V., advokátem, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o koupi cenných papírů, vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 29 Cdo 3340/2008, o námitce podjatosti podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :

Soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivana Štenglová n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 29 Cdo 3340/2008.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výše uvedené věci projednávané u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 29 Cdo 3340/2008 vznesl žalobce podáním ze dne 28. 8. 2008 (soudu doručeno dne 29. 8. 2008) námitku podjatosti ve vztahu k soudkyni Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivaně Štenglové podle ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že JUDr. Štenglová patřila v 90. letech minulého století do skupiny právníků, kteří prosazovali nezákonné přeměny investičních fondů na obchodní společnosti a v tomto školila i další soudce rejstříkových soudů, kteří tyto přeměny zapisovali do obchodních rejstříků. Žalobce dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věcech vedených pod sp. zn. 32 Cdo 500/2000 a 29 Cdo 408/2001, ve kterých, dle názoru žalobce, JUDr. Štenglová (jako předsedkyně senátu) vyslovila zcela opačné názory a závěry na uvedenou problematiku. Z uvedených důvodů žalobce navrhl vyloučení JUDr. Štenglové z projednání a rozhodnutí věci s tím, aby předmětná věc byla předložena k projednání a rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího soudu České republiky.

Soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivana Štenglová k námitce podjatosti uvedla, že se necítí být podjatá v příslušné věci a neví o žádné skutečnosti, pro kterou by byla ve věci vyloučena podle ustanovení § 15 o. s. ř.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě

(§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Podle ustanovení § 15 odst. 1 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že v posuzovaném případě žalobce vznesl námitku podjatosti soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivany Štenglové z toho důvodu, že jmenovaná soudkyně měla patřit v 90. letech minulého století do skupiny právníků, kteří prosazovali nezákonné přeměny investičních fondů na obchodní společnosti a že ve dvou různých právních věcech ohledně totožné právní problematiky vyslovila opačné názory a závěry. Uvedený důvod však nelze podřadit pod žádný z výše citovaných a zákonem zakotvených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky žalobce neuvádí žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenované soudkyně a není důvod nevěřit jejímu tvrzení, že se necítí být podjatá a neví o žádné skutečnosti, pro kterou by byla vyloučena z projednání a rozhodnutí věci.

V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaná soudkyně byla nějakým způsobem ovlivněna vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).

Vzhledem ke skutečnosti, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenované soudkyně z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivana Štenglová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal

Vydáno: 17. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás