JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Nd 279/2009

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala, ve věci péče o nezletilou V. R. trvale bytem v Chomutově, Školní pěšina 5097, matky V. R. trvale bytem v Chomutově, Školní pěšina 5097, a otce O. R. bytem v Praze 7 – Holešovicích, Kostelní 24/859, o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilým dětem, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 14 P 327/2002, k návrhu otce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, t a k t o :

Věc vedená u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 14 P 327/2002 se nepřikazuje Městskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

U Okresního soudu v Chomutově je od roku 2001 vedeno řízení ve věci péče o nezletilou V. R.

Podáním ze dne 2. 2. 2009 otec s poukazem na ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) navrhl, aby věc byla přikázána jinému soudu než soudu místně příslušnému. Na základě výzvy Okresního soudu v Chomutově ze dne 8. 6. 2009 konkretizoval tento soud jako Městský soud v Brně. Svůj návrh odůvodnil tím, že řízení u Okresního soudu v Chomutově probíhá již osmým rokem a „věci neodpovídající jednání soudů“ prvního a druhého stupně způsobilo, že otec neměl již osm roků možnost styku se svou dcerou ani na chvíli. Soudy nebraly na vědomí opakovaná tvrzení otce, a ani zprávu soudního znalce z roku 2006, že nezletilá žije ve Spolkové republice Německo, což potvrdila i matka nezletilé, která oznámila, že nezletilá Veronika již navštěvuje druhou třídu základní školy, kterou stejně jako mateřskou školu, absolvuje ve Spolkové republice Německo. Otec podrobně popsal svou situaci, uvedl, že v P. žije ve spokojeném partnerském vztahu, pravidelně se stýká se svou druhou dcerou, s nezletilou V. byl na rodičovské dovolené, o dceru se staral a od počátku nesouhlasil s tím, aby byla odvezena z P. do Ch., z čehož vyplývá i místní nepříslušnost Okresního soudu v Chomutově. Uvedl, že matka nezletilé mnohokrát lhala a rezolutně odmítl tvrzení matky, že by nezletilou V. hodlal unést. Kritizuje postup Okresního soudu v Chomutově v dané věci, maje za to, že nekonáním tohoto soudu byl porušen článek 3 Listiny základních práv a svobod, kdy soudy nepřiznali otci jeho práva, což navrhovatel shledává diskriminačním na základě pohlaví. Dále má za to, že byly porušeny i další články Listiny, stejně jako ustanovení Úmluvy o právech dítěte, která dle jeho názoru měla, ale nebyla, soudem v dané věci aplikována, stejně jako Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. Doslova uvádí, že v případě nezletilé „stát přímo zkolaboval a dlouhodobě a bez následků pro ty, kdo neučinili nic“. Upozorňuje dále na to, že Okresní soud v Chomutově dle jeho názoru nedělá předběžná opatření, což může zcela a prokazatelně dokázat. Navrhovatel má za to, že v daném případě jsou splněny podmínky pro delegaci věci specializovanému senátu Městského soudu v Brně, jelikož se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, resp. o otázku zavlečení nezletilé do ciziny.

Opatrovník nezletilé s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně souhlasil, pokud je to v zájmu nezletilé.

Matka vyslovila s návrhem nesouhlas s odůvodněním, že pokud by v tomto stadiu byla věc delegována k jinému soudu, lze předpokládat, že by se řízení opětovně prodloužilo.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh otce na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Podle § 88 písm. c) o. s. ř. je k řízení ve věcech péče o nezletilé příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště.

Podle § 177 odst. 2 o. s. ř. změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost ve věcech péče o nezletilé, může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.

Ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 88 písm. c) o. s. ř. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé nelze použít, a nelze proto z důvodů vhodnosti takovou věc přikázat jinému soudu. Ve prospěch tohoto názoru (jejž Nejvyšší soud vyslovil již např. v usneseních ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 11 Nd 315/2001, ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 26 Nd 213/2003, a ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 26 Nd 66/2006) svědčí úvaha, že rozhodujícím hlediskem pro případnou změnu místní příslušnosti (a koneckonců pro každé rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé) je zájem nezletilých dětí, nad nímž důvody vhodnosti, jichž se dovolává některý z rodičů, nemohou převážit. Tento závěr odpovídá i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněnému pod č. 85/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se uvádí, že změna jednou určené příslušnosti soudu péče o nezletilé je zásadně možná jen postupem podle § 177 odst. 2 o. s. ř. Konečně nelze přehlédnout důsledky opačného výkladu, kdy přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti by problematizovalo možnost přenesení příslušnosti v dalším průběhu řízení, neboť by vznikly pochybnosti o tom, zda změna okolností významných pro určení místní příslušnosti (které pro založení příslušnosti postupem podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly významné) by mohla odůvodnit postup podle § 177 odst. 2 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky proto návrhu otce na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2009

JUDr. Petr Šabata v. r.

předseda senátu

Vydáno: 21. December 2009