JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 4 Nd 102/2009

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce J. H. proti žalovanému Č. r. – M. s., o zaplacení částky 300.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 9/2008, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze t a k t o :

Soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Marta Chrastilová, JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Vladislava Riegrová, PhD. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 36/2009.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se návrhem ze dne 10. 1. 2008 domáhá, aby mu žalovaná poskytla za způsobenou újmu zadostiučinění v penězích ve výši 300.000,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 19 C 9/2008 žalobu zamítl, přičemž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce podal proti rozsudku odvolání a věc byla dne 23. 12. 2008 předložena k rozhodnutí Městskému soudu v Praze. Dříve než tento soud přistoupil k rozhodování, vznesl žalobce dne 16. 2. 2009 námitku podjatosti vůči všem soudcům Městského soudu v Praze a domáhá se toho, aby tento soud byl vyloučen z rozhodování. K posouzení důvodnosti této námitky je oprávněn Vrchní soud v Praze, jemuž byl spis předložen dne 17. 3. 2009, přičemž žalobce navrhl, aby z projednávání věci byl vyloučen i Vrchní soud v Praze pro poměr k věci, když v tomto směru argumentuje rozhodnutími Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Nd 138/2002 a 4 Nd 60/2008.

Věc byla k rozhodnutí o této námitce předložena Nejvyššímu soudu České republiky dne 1. 4. 2009. Ten jako nadřízený soud (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.

Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedící, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 15 odst. 1 věta prvá, § 14 odst. 1 a § 14 odst. 4 o. s. ř.)

Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze – jak vyplývá z obsahu spisu – má věc u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 36/2009 projednat a rozhodnout senát 12 Cmo, v němž působí soudci Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Ladislav Derka a JUDr. Marta Chrastilová, popřípadě zastupující senát 9 Cmo, v němž jsou zařazeni soudci JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Vladislava Riegrová, PhD.

Všichni jmenovaní soudci shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávaní a rozhodnutí předmětné věci, a že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani jejich zástupcům.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze Mgr. Marcely Tuscanyové, JUDr. Ladislava Derky, JUDr. Marty Chrastilové, JUDr. Daniely Menclové, JUDr. Marie Grygarové a JUDr. Vladislavy Riegrové, PhD. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhod nutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani úvahy žalobce, že proti Vrchnímu soudu v Praze podal v jiné věci žalobu, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci, a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.

Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti ( srov. § 15a odst. 3 o. s. ř.) totiž vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni „všichni soudci“ určitého soudu. Skutečnost, že účastník kupříkladu z důvodů, které on sám považuje za závažné, podal žalobu proti konkrétnímu soudu jako organizační složce státu, může být důvodem pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., sama o sobě však nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu. Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodování věci pouze v závislosti na tom, že účastník podal proti příslušnému soudu žalobu, a dále, že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení § 16 odst. 1 větě druhé o. s. ř.) oprostit se od záležitostí týkajících se soudu jako složky státu. Protože účastník je povinen – jak je uvedeno – v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální „návrh na vyloučení VSPHA“ z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednat a rozhodnout posuzovanou věc.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002, na něž žalobce odkazuje, a které posloužilo za domnělé východisko usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 4 Nd 60/2008, bylo vydáno v jiné procesní situaci – ve věci byl přímo žalován Vrchní soud v Praze – a bylo rozhodováno za zjevně jiné právní úpravy – před účinností zákona č. 30/2000, jímž byl změněn občanský soudní řád, mj. zvláště výrazně v ustanoveních § 147 a násl. o vyloučení soudců, jakož před účinností zákona č. 220/2000 Sb., jímž bylo změnou dotčeno ustanovení § 21a o. s. ř. o jednání organizační složky za stát, ale zejména pak byl změněn právní status státu a jeho organizačních složek. Poukaz žalobce na výše citované rozhodnutí senátu 22 Nd je tak zcela nepřípadný.

Pokud žalobce argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 4 Nd 60/2008, pak senát Nejvyššího soudu projednávající nyní posuzovanou věc se mínil od právního názoru, jež je v rozhodnutí sp. zn. 4 Nd 60/2008 odchýlit a věc předložil podle § 20 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, k projednání velkému senátu Nejvyššího soudu České republiky. Tento senát rozhodnutím ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, označil právní názor vyjádřený v usnesení sp. zn. 4 Nd 60/2008, za nesprávný a ztotožnil se s právním názorem, který je v nyní činěném rozhodnutí rozveden výše. Tento právní názor velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky je tak po další rozhodování v obdobných právních věcech závazný.

Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Marta Chrastilová, JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Vladislava Riegrová, PhD. nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 36/2009. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná

Vydáno: 16. December 2009