JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 971/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) A. K., a b) K. T. K., , zastoupených JUDr. M. Š., advokátem, proti žalované D. H., , zastoupené JUDr. J. P., advokátem, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 124/2004, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. října 2005, č. j. 23 Co 141/2005-48, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. října 2005, č. j. 23 Co 141/2005-48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalovaná se domáhala povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 295/2002 s tvrzením, že po pravomocném skončení tohoto řízení se objevily důkazy, které nemohla použít v původním řízení a mohou pro ni přivodit zcela evidentně příznivější rozhodnutí ve věci. Dopisem JUDr. B. z 9. 6. 2004, jejím výslechem a výslechem dalších svědků H. B.a Z. Ž. chtěla vyvrátit tvrzení žalobců, že se na jejich úkor bezdůvodně obohatila o 230.000,- Kč.

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 28. ledna 2005, č.j. 11 C 124/2004-24, návrh, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod zp. zn. 11 C 295/2002, zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žádný z nabízených důkazů není důkazem předvídaným ustanovením § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Výslechy nabízených svědků nelze považovat za důkazy, které žalovaná nemohla bez své viny v původním řízení použít a ve spojení s důkazy provedenými v původním řízení by pro ni nepřivodily příznivější rozhodnutí, neboť by se jimi prokazovaly skutečnosti nevýznamné z hlediska skutkového stavu, jak byl zjištěn v nalézacím řízení. Dopis JUDr. B. nemůže jako důkaz obstát již proto, že byl napsán až po skončení původního řízení.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. října 2005, č. j. 23 Co 141/2005-48, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že obnovu řízení povolil. Přisvědčil sice soudu prvního stupně, že dopis JUDr. V. B. je důkazem nepřípustným pro účely obnovy řízení, neboť neexistoval v době původního řízení a správným shledal i závěr soudu prvního stupně o nepřípustnosti důkazu výslechem svědka Z. Ž.. Nesdílí však jeho názor na důkazy výslechem svědkyň JUDr. V. B. a H. B.. Uzavřel, že objektivně jde o důkazy, které existovaly již v době původního řízení, avšak žalovaná o nich nevěděla (jejich existenci zjistila až dodatečně) a nemohla je tudíž bez své viny použít. Tyto důkazy mohou přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí, neboť výpovědí svědkyně JUDr. B. chce žalovaná podpořit věrohodnost svědeckých výpovědí MUDr. P. a D. H. a výpovědí svědkyně B. míní zpochybnit výpověď svědkyně E. podporující skutkovou verzi žalobců. Lze proto uvažovat o určité míře pravděpodobnosti příznivějšího rozhodnutí pro žalovanou.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž namítli, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, dospěl-li k závěru, že nabízené výslechy svědkyň JUDr. V.B. a H. B. lze mít za důkazy, které žalovaná strana nemohla bez své viny v původním řízení použít a které mohou pro ni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Mají zato, že pokud lze existenci nějakého důkazu zjistit z důkazu, který byl v řízení proveden, je vinou účastníka řízení, že i tento důkaz nenavrhl k provedení. V souladu se zásadami dispoziční, koncentrace řízení, odpovědnosti účastníka řízení za jeho výsledek a při respektování rovnosti stran, by novým důkazem mohl být pouze výslech svědka, o kterém svědek, který byl v původním řízení již slyšen, sice věděl, ale přes otázky směřující k zjištění dalších svědků, jej neuvedl. Navíc výslechy svědkyň B. a B. nemohou přivodit pro žalovanou příznivější výsledek řízení; oba tyto důkazy mají pouze prokázat, zda dcera žalované obdržela od svého otce půjčku či nikoli. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení, konkrétně dne 7. 5. 2007, zemřela žalovaná JUDr. M. P. a usnesením ze dne 18. září 2008, č. j. 33 Odo 971/2006-71, Nejvyšší soud rozhodl, že v dovolacím řízení bude dále jako s žalovanou pokračováno s D. H., nar. 27. 2. 1958, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě k tomu oprávněnými osobami (žalobci), řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 , § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a že je podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, se zaměřil na posouzení jeho důvodnosti.

Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence těchto vad není v dovolání namítána a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by řízení těmito vadami trpělo.

V daném případě dovolatelé s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnili závěr odvolacího soudu, že důkazy výslechem svědkyň JUDr. V. B. a H. B. jsou těmi, které předvídá ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu o nepřípustnosti důkazů výslechem svědka Zdeňka Žídka a listinného důkazu (dopis JUDr. V. B. ze dne 9. 6. 2004) zůstal dovoláním nedotčen.

Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé;

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Skutečnosti a důkazy jsou nové tehdy, jestliže je účastník řízení – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít. Původním řízením se rozumí vždy řízení před soudem prvního stupně. Bylo-li proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, rozumí se „původním řízením“ také řízení před odvolacím soudem, avšak jen za předpokladu, že šlo o takové skutečnosti nebo důkazy, jejichž uplatnění v odvolání nebo v odvolacím řízení umožňují § 205a a § 211a o. s. ř. Obnovu řízení neodůvodňují případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Pro vyhovění žalobě na obnovu řízení postačuje, že se jeví pravděpodobným, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, a to buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími či důkazy.

Lze přisvědčit dovolatelům, že důkaz výslechem svědkyně H. B. nelze mít za takový, o němž původní žalovaná nevěděla. Jak vyplynulo z jí uváděných údajů a především z výpovědi stávající žalované, která byla v původním řízení slyšena jako svědkyně, šly dne 26. 2. 2001 z realitní kanceláře, resp. od notářky, kde byla podepsána kupní smlouva, do banky společně (ještě spolu s žalobci a s L. E.), spolu pobývaly i uvnitř banky a společně vyšly ven před banku, kde se rozešly. Shodně popsala pohyb zúčastněných osob ve své výpovědi i svědkyně L. E. a skutkový děj v této části nezpochybňovali ani žalobci. Žádná ze zúčastněných osob nevypovídala o tom, že se původní žalovaná a její dcera (stávající žalovaná) před bankou odloučily, příp. že by stávající žalovaná dorazila do banky teprve za ostatními, tj. s určitou prodlevou. Původní žalovaná proto nemohla nezaznamenat, že stávající žalovaná se před bankou potkala s H. B., resp. že „se s ní dala do řeči“ a že H. B. ji poté doprovodila i do interiéru banky, kde měla „vidět, že stávající žalovaná vložila na účet původní žalované z peněz, které měla při sobě, 230.000,- Kč“. Bylo na původní žalované, zda výslech této osoby, kterou její dcera kontaktovala při společné cestě do banky, nabídne na podporu svého tvrzení či nikoli. Pokud tak neučinila, z procesního hlediska zavinila, že nesplnila důkazní povinnost a toto pochybení nelze napravovat v rámci obnovy řízení.

Souhlasit lze rovněž s námitkou dovolatelů, že výslech svědkyně JUDr. V. B., která by v rámci obnovy řízení měla vypovídat o tom, že MUDr. D. P. půjčil dne 24. 2. 2001 své dceři (stávající žalované) částku 250.000,- Kč, nemůže přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí ve věci. Zjištění, zda MUDr. P. půjčil své dceři zmíněný finanční obnos či nikoliv, nebylo pro právní posouzení věci rozhodující, neboť z něho nevyplývá, jak bylo s případnou půjčkou naloženo. I kdyby totiž bylo z výpovědi nabízené svědkyně JUDr. B. zjištěno, že stávající žalovaná převzala dva dny před uzavřením kupní smlouvy mezi žalobci a původní žalovanou od svého otce zmíněný finanční obnos, nikterak to nedokládá, že tento obnos byl posléze vložen spolu s kupní cenou na bankovní účet původní žalované, přestože pouze takové zjištění by bylo pro právní posouzení věci významné.

Lze tudíž uzavřít, že ani jeden z navrhovaných důkazů není důkazem uvažovaným § 228 o. s. ř. Dovodil-li odvolací soud, že v posuzovaném případě byly splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 o. s. ř., je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolacímu soudu nezbylo, než jeho rozhodnutí zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 21. October 2008