JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 652/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. G. A., družstva, zastoupeného JUDr. Josefem Tichým, advokátem, proti žalované Č. r. – M. z., o zaplacení částky 6,235.231,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 36/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. listopadu 2005, č. j. 12 Co 946/2005-68, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 6,235.231,- Kč představující nedoplatky dotace a vyrovnávacího příspěvku, které mu byly poskytnuty rozhodnutím M. z. – Z. a. v Š. ze dne 29. 6. 2001 podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o zemědělství“), zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí, a kritéria pro jejich posuzování (dále jen „nařízení vlády“).

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. listopadu 2005, č. j. 12 Co 946/2005-68, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. února 2005, č. j. 10 C 36/2005-50, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 29. srpna 2005, č. j. 10 C 36/2005-61, jímž bylo řízení zastaveno s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena M. z. ČR – Z. a. Š., a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že projednání věci brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu 104 odst. 1 o. s. ř., neboť zde chybí pravomoc soudu rozhodnout ve věci (§ 7 o. s. ř.). Vyšel ze zjištění, že M. z. – Z. a. v Š. (dále jen „Ministerstvo“) rozhodnutím ze dne 29. 6. 2001, č. j. 345/2001-2165, poskytlo podle § 14 odst. 3 rozpočtových pravidel v souladu s § 2 odst. 1 nařízení vlády žalobci k jeho žádosti vyrovnávací příspěvek v rámci programu pomoci méně příznivým oblastem podle § 9 nařízení vlády ve výši od 5,613.457,- Kč do 8,493.530,- Kč a dotaci v rámci agroenvironmentálního programu ve výši 8,387.893,- Kč. Stanovení konečné výše sazby vyrovnávacího příspěvku bylo vyhrazeno nejpozději k 30. 11. 2001. Dodatkem č. 1 ze dne 9. 7. 2001 Ministerstvo stanovilo zálohy na vyrovnávací příspěvek a dotaci v částkách 5,613.457,- Kč a 5,032.735,- Kč. Dalším jeho rozhodnutím ze dne 13. 11. 2001 označeným jako Změna rozhodnutí č. 1 bylo změněno rozhodnutí ze dne 29. 6. 2001 tak, že výše vyrovnávacího příspěvku ve všech bodech původního rozhodnutí byla stanovena ve výši 0,00 Kč, s tím, že v ostatním zůstává uvedené rozhodnutí beze změny. Následně vydaným rozhodnutím ze dne 27. 11. 2001 označeným jako Doplněk č. 2 byla žalobci předepsána k vrácení částka 2,258.299,- Kč představující rozdíl mezi celkově přiznanou částkou vyrovnávacího příspěvku a dotace 8,387.893,- Kč a vyplacenou zálohou ve výši 10,646.192,- Kč. Na základě žalob podaných žalobcem Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 28. 4. 2004, č. j. 5 A 6/2002-57, a ze dne 13. 2. 2004, č. j. 6 A 6/2002-65, obě posledně uvedená rozhodnutí M. zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. M. poté žádné rozhodnutí nevydalo. Odvolací soud dovodil, že vztah mezi účastníky nemá povahu soukromoprávní, nýbrž veřejnoprávní, pro nějž je charakteristická nerovnost zúčastněných subjektů. Protože pravomoc soudů se vztahuje na sféru soukromého práva, nespadá daná věc do civilní pravomoci soudu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., a označil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Výhrady k závěru, že soudy neprojednávají spory o přiznání, případně odnětí přiznané dotace a vyrovnávacího příspěvku a že takové spory spadají do pravomoci orgánů moci výkonné, žádné neuplatnil. Vyslovil domněnku, že řízení o změně, resp. odnětí dotace zřejmě dosud běží, neboť Nejvyšší správní soud zmiňovaná rozhodnutí Ministerstva zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil však, že v dané věci nežádá, aby bylo rozhodnuto o poskytnutí, případně odnětí poskytnuté dotace a vyrovnávacího příspěvku. Oba nároky mu již byly přiznány a předmětem tohoto řízení je splnění povinnosti z přiznaného nároku vyplývající; jinými slovy podaná žaloba je žalobou na plnění podle § 80 písm. b/ o. s. ř., neboť pravomocné (meritorní) rozhodnutí o poskytnutí nároku podle nařízení vlády již bylo vydáno. Za této situace má zato, že aspekt veřejnoprávní již pominul; účastníci jsou subjekty závazkového vztahu, z něhož mu svědčí právo na zaplacení požadované částky a žalovaná je zatížena povinností mu tuto částku zaplatit. V situaci, kdy je zde vymahatelné perfektní právo, může se splnění povinnosti domoci v řízením soudním. Dobrovolné plnění závazku žalovanou nelze totiž očekávat. Z uvedených důvodů navrhl usnesení soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu legitimovanou (účastníkem řízení) při splnění zákonné podmínky uvedené v § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

Podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze podat dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, případně ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení věci v závěru odvolacího soudu, že projednání této věci nepatří do pravomoci soudu.

Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudu nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

Pravomoc soudu představuje zákonem vymezený okruh věcí, které je soud oprávněn projednat a rozhodnout. Do pravomoci soudu náleží zásadně rozhodování o všech věcech vyplývajících z právních vztahů vyjmenovaných v § 7 odst. 1 o. s. ř. Občanskoprávními vztahy ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř. jsou především takové právní vztahy, které občanský zákoník definuje v § 1, tedy majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem (§ 1 odst. 1 obč. zák.); vyznačují se rovným postavením účastníků (§ 2 odst. 2 obč. zák.) spočívajícím v tom, že ve vzájemném právním vztahu žádný z nich nemá nadřazené postavení, není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka a vynucovat plnění povinností autoritativně; základní právní formou, jíž se uplatňuje metoda právní regulace v těchto vztazích, je smlouva, popřípadě zákonem předvídaná právní skutečnost. Právě metodou právní regulace se občanskoprávní vztahy liší od vztahů, které se souhrnně označují za vztahy veřejnoprávní, pro něž je naopak charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti v různých formách a intenzitě, a v nichž je založena způsobilost autoritativně rozhodovat jednou stranou právního vztahu o právech a povinnostech strany druhé; základní metodou právní regulace je zde rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pro rozlišení soukromoprávních (občanskoprávních) vztahů od veřejnoprávních vztahů je rozhodující především posouzení vzájemného postavení jejich subjektů, jak vyplývá z příslušných ustanovení právní normy, která na tyto vztahy dopadá (srovnej J./Š./Š. a kolektiv: Občanský zákoník, komentář, C. H. B., 9. vydání 2004, str. 19 – 20, a řada nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky - např. usnesení ze dne 23. 6. 1995, sp. zn. II. ÚS 86/95, svazek 3, č. 15, Nález ze dne 1. 12. 1998, sp. zn. I. ÚS 41/98, svazek 12, č. 147, Nález ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 229/98, svazek 12, č. 138, či usnesení ze dne 25. 11. 1993, sp. zn. II. ÚS 75/93, svazek 2, č. 3).

V posuzovaném případě jsou předmětem řízení nedoplatky dotace a vyrovnávacího příspěvku, které byly žalobci poskytnuty rozhodnutím M. z. – Z. a. v Š. ze dne 29. 6. 2001, č. j. 345/2001-2165, podle nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí, a kritéria pro jejich posuzování. Dotace i vyrovnávací příspěvek poskytované podle nařízení vlády jsou jedním z výdajů státního rozpočtu (§ 3 písm. a/ rozpočtových pravidel); na jejich poskytnutí měla fyzická či právnická osoba v rozhodné době právní nárok, jestliže splňovala kritéria stanovená nařízením vlády (§ 14 odst. 1 rozpočtových pravidel a § 1 odst. 1 nařízení vlády). O poskytnutí dotace a vyrovnávacího příspěvku rozhodne Ministerstvo zemědělství, splňuje-li žadatel stanovená kritéria. Na takové rozhodnutí se na rozdíl od rozhodnutí Ministerstva o odnětí dotace a vyrovnávacího příspěvku nevztahují obecné předpisy o správním řízení (§ 2 odst. 1 nařízení vlády, § 14 odst. 2 a 3 a § 15 rozpočtových pravidel). V případě, že M. žádosti o dotaci, případně o vyrovnávací příspěvek nevyhoví, vyrozumí o tom žadatele písemně s uvedením důvodů, aniž o tom vydává rozhodnutí (§ 6 odst. 2 nařízení vlády). Z uvedeného je zřejmé, že vzájemné vztahy žalobce (žadatele) a M. z. (poskytovatele) v souvislosti s rozhodováním o poskytnutí dotace a vyrovnávacího příspěvku nejsou povahy soukromoprávní ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř., nýbrž povahy veřejnoprávní, neboť se vyznačují tím, že jeden účastník vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt může jednostranně zakládat práva druhému subjektu. Z postavení poskytovatele vyplývá, že autoritativně rozhoduje o tom, zda, za jakých podmínek a v jaké míře stanovené zákonem či v zákonných limitech stanovených jím samotným (např. v nařízení vlády) dotaci a vyrovnávací příspěvek poskytne; vůle žadatele přitom na jeho rozhodnutí nemá žádný vliv. Na veřejnoprávní povaze tohoto vztahu nemůže ničeho změnit okolnost, že poskytovatel částky přiznané žadateli na dotaci a vyrovnávací příspěvek nezaplatil, a ani způsob, jakým je požadavek na dotaci a vyrovnávací příspěvek procesně uplatněn. Předmětem řízení je totiž stále týž právní vztah. Protože soudu pravomoc k rozhodnutí o poskytnutí dotace a vyrovnávacího příspěvku nesvědčí (nejde o žádný z případů vyjmenovaných v § 7 odst. 1 o. s. ř. a pravomoc soudu není založena ani jiným zákonem ve smyslu § 7 odst. 3 o. s. ř.), nespadá rovněž do jeho pravomoci uložení povinnosti dotaci a vyrovnávací příspěvek zaplatit. K argumentaci žalobce, že se žalobou domáhá uspokojení svého vymahatelného práva, které mu bylo přiznáno pravomocným (meritorním) rozhodnutím o poskytnutí dotace a vyrovnávacího příspěvku, je třeba uvést, že nuceného vymožení peněžitého plnění lze dosáhnout cestou soudního výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu či exekučního řízení prováděného podle zákona č. 120/2001 Sb. za předpokladu, že titulem pro výkon rozhodnutí je vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy (§ 251 a § 274 písm. f/ o. s. ř., § 40 písm. e/ e. ř.).

Z výše uvedeného vyplývá, že se žalobci prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že daná věc nespadá do pravomoci soudu. Dovolací soud proto jeho dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy ve věci úspěšné žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. května 2008

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Vydáno: 22. May 2008