JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 570/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce S. m. H., proti žalované K. P., zastoupené opatrovníkem Mgr. K. H., justiční čekatelkou Okresního soudu v Přerově, o 3.475,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 98/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. prosince 2005 č. j. 12 Co 963/2005-32, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. prosince 2005, č. j. 12 Co 963/2005-32, a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 10. srpna 2005, č. j. 9 C 98/2005-25 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Přerově k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. prosince 2005, č. j. 12 Co 963/2005-32, potvrdil usnesení ze dne 10. srpna 2005, č. j. 9 C 98/2005-25, jímž Okresní soud v Přerově zastavil řízení o zaplacení částky 3.475,- Kč s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena M. m. H., a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dospěl k závěru, že rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek příspěvku na provoz motorového vozidla (dále též „příspěvek“), poskytnutého podle § 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb., nepatří do pravomoci soudu. Příspěvek na provoz motorového vozidla je podle § 2 odst. 1 písm. b) a § 73 odst. 6 písm. a) zák. č. 100/1988 Sb., peněžitou dávkou sociální péče. O jeho poskytnutí rozhoduje podle § 34 odst. 1 písm. b) zák. č. 114/1988 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) namítá, že příspěvek byl poskytnut na základě dohody (dvoustranného právního úkonu) a na jejím základě vzniklý právní vztah nemůže mít proto charakter správněprávního vztahu, založeného rozhodnutím (jednostranným aktem) správního úřadu, nýbrž vztahu občanskoprávního. Na podporu svého názoru argumentuje tvrzením, že poskytnutí příspěvku nepředchází vydání správního rozhodnutí. Navrhl proto zrušit usnesení soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je opodstatněné.

Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací námitkou žalobce napadá zejména závěr odvolacího soudu, že není dána pravomoc soudu ve věci rozhodnout.

Soudy obou stupňů opřely svůj závěr o nedostatku pravomoci o § 96 a § 107 odst. 2 zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, z nichž dovozují, že jedině v pravomoci správního orgánu je rozhodovat jak o přiznání, odejmutí či snížení příspěvku na provoz motorového vozidla, tak i o povinnosti vrátit dávku poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši. Přehlíží však, že předmětem řízení je vztah plynoucí z dohody o uznání dluhu a jeho splátkách ze dne 17. prosince 2003. Touto dohodou žalovaná uznala svůj závazek vůči dovolateli ve výši 3.975,- Kč a zavázala se tuto částku splácet v měsíčních splátkách. Jelikož zaplatila pouze jednu splátku ve výši 500,- Kč, žalobce v souladu s čl. II odst. 3 dohody podal návrh na vydání platebního rozkazu pro částku 3.475,- Kč.

Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 3 tohoto ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

Soudy jsou povolány k rozhodování o věcech, které svou povahou vyplývají ze vztahů uvedených taxativně v § 7 odst. 1 o. s. ř., není-li výjimečně založena výslovným ustanovením zákona pravomoc jiného orgánu. Vedle toho soudy rozhodují i o věcech do uvedeného výčtu nezařazených, jestliže jejich pravomoc zakládá zákon (§ 7 odst. 2 o. s. ř.). Pro posouzení, zda je v projednávané věci dána pravomoc soudu, je proto rozhodující charakter právního vztahu, z něhož vyplývá žalobcem uplatněný nárok.

Žalobce se v posuzované věci domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 3.475,- Kč představující přeplatek příspěvku na provoz motorového vozidla, poskytnutého žalované. Dne 17. 12. 2003 uzavřeli účastníci písemnou dohodu, v níž žalovaná tento dluh uznala co do důvodu i výše a zavázala se jej žalobci zaplatit. Jde tedy o posouzení, zda právní vztah mezi účastníky lze podřadit vztahům vyjmenovaným v § 7 odst. 1 o. s. ř. Protože je pojmově vyloučeno, aby se jednalo o vztah pracovněprávní, rodinněprávní a nejde ani o vztah obchodní, je rozhodující, lze-li předmětný vztah zařadit mezi vztahy občanskoprávní.

Občanskoprávními vztahy jsou především takové právní vztahy, které občanský zákoník definuje v § 1, tedy i majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem (§ 1 odst. obč. zák.); vyznačují se rovným postavením účastníků (§ 2 odst. 2 obč. zák.) spočívajícím v tom, že ve vzájemném právním vztahu žádný z nich nemá nadřazené postavení a není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka ani plnění povinností autoritativně vynucovat; základní právní formou, jíž se uplatňuje metoda právní regulace v těchto vztazích, je smlouva, popřípadě zákonem předvídaná právní skutečnost.

Žalobce v posuzované věci nárok na plnění uplatňuje na základě písemné dohody uzavřené účastníky, v níž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni uznaný dluh. Jde tak nepochybně o případ, kdy právním důvodem plnění je občanskoprávní závazkový vztah vzniklý z dohody účastníků. V případě sporu o právech a povinnostech z tohoto vztahu rozhoduje ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř. soud. Ostatně Nejvyšší soud ČR rozhodl obdobně v usnesení ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 907/2001, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 20/2003, kdy předmětem řízení byl omylem vyplacený sociální příspěvek.

S názorem soudů obou stupňů, že právní vztah mezi účastníky není vztahem občanskoprávním, ale veřejnoprávním, proto nelze souhlasit.

Jelikož usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud ve smyslu § 243b odst. 3 o.s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto usnesení (§ 243d odst. 1 věta prvá ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. května 2007

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu

Vydáno: 31. May 2007