JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 437/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Z. I. s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. K. Ž., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 50.180,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 116/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. února 2004, č. j. 13 Co 208/2002-137, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. června 2001, č. j. 7 C 116/97-84 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50.180,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% od 26. 8. 1993 do 14. 7. 1994 a ve výši 16% od 15. 7. 1994 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. února 2004, č. j. 13 Co 208/2002-137, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které nebylo blíže odůvodněno a ve kterém „zrušil“ plnou moc k zastupování pro dosavadního zástupce.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo proto v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).

Podle § 240 odst. 1 OSŘ účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle § 241a odst. 1 OSŘ v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto

rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241 odst. 1 OSŘ není-li dále (t. j. v odstavcích 2 a 3 téhož ustanovení) stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. V takovém případě musí být dovolání advokátem či notářem i sepsáno (§ 241 odst. 4 OSŘ).

Podle § 241b odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 OSŘ, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 OSŘ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

V posuzovaném případě byl rozsudek odvolacího soudu právnímu zástupci žalovaného doručen 23. 3. 2004. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku dovolání osobně u soudu prvního stupně dne 24. května 2004, tj. poslední den dvouměsíční lhůty podle § 240 odst. 1 OSŘ, aniž by byl zastoupen advokátem, a ve svém dovolání neuvedl žádné dovolací důvody. Usnesením ze dne 13. července 2004, č. j. 7 C 116/97-147, ho soud prvního stupně vyzval, aby si do 30 dnů ode dne doručení usnesení zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal dovolání a aby v téže lhůtě doplnil dovolání o náležitosti uvedené v § 241a odst. 1 OSŘ. Dne 20. srpna 2004 žalovaný požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Usnesením odvolacího soudu ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 59 Co 213/2004-174, které bylo žalovanému doručeno 22. 12. 2004 a nabylo tedy téhož dne právní moci, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. září 2004, č. j. 7 C 168/97-168, jímž byl návrh žalovaného na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítnut. Od tohoto dne počala žalovanému běžet dvouměsíční lhůta pro doplnění náležitostí dovolání. Žalovaný sice během této lhůty předložil plnou moc advokátky, která ho v dovolacím řízení zastupuje, i jí sepsané dovolání, ale ani to nemá náležitosti požadované § 241a odst. 1 OSŘ. I když je totiž z jeho obsahu zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je napadán v celém rozsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci, chybí obsahové vylíčení uplatněného dovolacího důvodu tak, aby nevznikly pochybnosti o tom, v čem žalovaný spatřuje jeho naplnění. Jak už bylo uvedeno, doplnění dovolání o dovolací důvod může dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 OSŘ jen do konce lhůty uvedené v § 241b odst. 3 OSŘ. Jejím marným uplynutím se vady dovolání stávají neodstranitelnými, neboť k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nesmí přihlédnout.

Jelikož v dané věci dnem 22. února 2006 marně uplynula lhůta uvedená v § 241b odst. 3 OSŘ a dovolání žalovaného nebylo přes výzvu soudu doplněno o chybějící dovolací důvod, dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 OSŘ odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. dubna 2006

Vít Jakšič, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 26. April 2006