JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 401/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. Ž., zastoupeného advokátem, proti žalované M. R., s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 30 C 26/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 14 Co 545/2005-81, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.767,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. V. V., advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 14 Co 545/2005-81, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro P. ze dne 26. května 2005, č. j. 30 C 26/2003-60, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. otevřela žalovaná dovolacímu přezkumu správnost závěru odvolacího soudu, že ujednání účastníků o smluvní pokutě je neplatné, neboť mezi nimi nevznikl žádný závazek (tzv. hlavní), jehož splnění by mohlo být smluvní pokutou zajištěno. Dovoláním zpochybněná právní otázka nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny, a odvolací soud ji vyřešil v souladu s touto judikaturou (jeho rozhodnutí tak není v rozporu s hmotným právem). Již v rozsudku ze dne 31. května 2004, sp. zn. 33 Odo 330/2002, Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že smlouvou o smlouvě budoucí podle § 50a obč. zák. mohou platně převzít závazek uzavřít budoucí smlouvu toliko strany této smlouvy (tedy smlouvy, která má být jimi v budoucnu uzavřena); jiný subjekt se sám může zavázat, že v dohodnuté době uzavře smlouvu, jen tehdy, je-li nepřímým zástupcem účastníka budoucí smlouvy. Je-li sjednán závazek uzavřít v budoucnu smlouvu mezi jinými subjekty, než mezi nimiž má být v budoucnu uzavřena, jde o smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 51 obč. zák., která nemůže být platná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Ujednání o smluvní pokutě je pak neplatné, nevznikl-li platně závazek, jehož splnění má být smluvní pokutou zajištěno.

Zpochybňuje-li dovolatelka rovněž závěr odvolacího soudu, že ujednání účastníků o smluvní pokutě by nemohlo obstát ani z hlediska § 55 odst. 1 obč. zák., nelze než konstatovat, že na tomto závěru odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (uvedl jej jen pro úplnost). Případná nesprávnost tohoto závěru by nemohla zvrátit správnost rozsudku odvolacího soudu. Námitkou, jíž dovolatelka brojí proti tomuto závěru, se tudíž dovolací soud pro nadbytečnost nezabýval.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.250,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) s připočtením částky 442,- Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 30. ledna 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 30. January 2008