JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 1780/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně E. s. r. o., proti žalované M. B., zastoupené advokátkou, o 60.674,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 56/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. června 2006, č. j. 12 Co 923/2005-240, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 8. dubna 2005, č. j. 15 C 56/2003-180, ve výrocích, kterými Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 60.674,10 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 18. 8. 2002 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a uložil žalované zaplatit soudní poplatek (výrok IV.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Napadené rozhodnutí má podle ní ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší rozhodující právní otázku v rozporu s hmotným právem. Zpochybněním obsahu zprávy ČSOB, závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a skutkového závěru o okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, jakož i tvrzením, že byla sice majitelkou peněžního účtu u ČSOB, avšak disponovala s ním výlučně její dcera E. E., dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bez bližšího odůvodnění napadá závěr odvolacího soudu o desetileté promlčecí době, neboť nezískala bezdůvodné obohacení úmyslně. Z těchto důvodů by měl být rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným. Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) nebo § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Dovolací výhrady žalované nezpochybňují právní posouzení věci, ale skutkové závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolatelka tedy ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci; ten ovšem, jak bylo shora vyloženo, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.

Rozhodnutí odvolacího soudu neodporuje ani hmotnému právu a přípustnost dovolání z tohoto důvodu nemůže být rovněž založena. Založil-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) své rozhodnutí na skutkovém závěru o způsobu, jakým žalovaná získala finanční prostředky žalobkyně a na její vědomosti o neexistenci důvodu takového plnění, pak jeho právní závěry o desetileté promlčecí době nároku na vydání bezdůvodného obohacení zcela korespondují s § 107 odst. 2 in fine obč. zák.

Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§ 167 odst. 1 o. s. ř.). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. Přípustnost podle § 237 o. s. ř. dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Lze tedy uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2007

Vít Jakšič

¨

předseda senátu

Vydáno: 28. February 2007