JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 177/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně C., spol. s r. o., proti žalovanému P. G., o zaplacení 83.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 85/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2003, č. j. 13 Co 288/2003-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 83.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje nesplacenou půjčku, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 10. 1. 1999, avšak svůj písemný závazek nesplnil.

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 15. prosince 2000, č. j. 10 C 85/2000-19, uznal žalovaného povinným do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 83.000,- Kč s 15 % úrokem od 11. 1. 1999 do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl v části, jíž bylo požadováno zaplacení 6% úroku z prodlení z částky 83.000,- Kč od 11. 1. 1999 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. června 2001, č. j. 13 Co 359/2001-50, tento rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. o lhůtě splatnosti přisouzené částky potvrdil a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Okresní soud ve Zlíně poté usnesením ze dne 26. září 2003, č. j. 10 C 85/2000-59, uznal žalovaného povinným nahradit žalobkyni (k jejím rukám) náklady řízení ve výši 14.920,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. listopadu 2003, č. j. 13 Co 288/2003-75, změnil toto usnesení soudu prvního stupně jen tak, že náklady řízení v částce 14.920,- Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni do 30 dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. R. B. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 11. 2003 podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že s tímto rozhodnutím nesouhlasí, neboť „odporuje dobrým mravům“. Rozhodnutím odvolacího soudu se cítí být značně poškozen, neboť má řadu zdravotních problémů, a přestože je současná finanční situace jeho rodiny značně nepříznivá, dluh žalobkyni splácí v úmyslu celý jej doplatit. Navrhl, aby jím napadené usnesení odvolacího soudu bylo v plném rozsahu zrušeno.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného usnesení odvolacího soudu bylo proto v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle § 240 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.

Bylo-li dovolání podáno u jiného než příslušného soudu prvního stupně nebo u nepříslušného odvolacího soudu (např. u krajského nebo vrchního soudu, který o odvolání podaném ve věci nerozhodoval), popř. jinému státnímu orgánu, je dovolací lhůta zachována jen tehdy, stačí-li tento soud nebo jiný státní orgán ještě v dovolací lhůtě odeslat jim doručené dovolání příslušnému soudu prvního stupně, odvolacímu nebo dovolacímu soudu (tj. podat je na poště nebo přímo u soudu).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému bylo usnesení odvolacího soudu, proti kterému směřuje jeho dovolání, doručeno dne 13. 1. 2004. Lhůta k podání dovolání mu uplynula 13. 3. 2004. Žalovaný své dovolání proti usnesení odvolacího soudu adresoval i zaslal formou doporučené zásilky R 049352 Vrchnímu soudu v Olomouci, který však není v dané věci žádným ze soudů zmiňovaných v ustanovení § 240 o. s. ř. Vrchní soud v Olomouci zaslal dovolání žalovaného odvolacímu soudu (tj. Krajskému soudu v Brně) formou doporučené zásilky R 088371 dne 26. 3. 2004, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání.

Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout, bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. a/ o. s. ř. dovolacím soudem odmítnuto. Dovolacímu soudu se jeví vhodným poznamenat, že i kdyby dovolání bylo žalovaným podáno u příslušného soudu včas, nešlo by o dovolání přípustné. Směřuje totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu přípustný (podle § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není rozhodnutím ve věci samé - k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – a ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy). Proto také výzva soudu, aby si žalovaný pro podání dovolání v této věci zvolil zástupce z řad advokátů byla ve smyslu ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. nadbytečná.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. února 2006

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 28. February 2006