JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 1766/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. r. – Ú. p. z. s. . v. m., proti žalovanému J. P., , zastoupenému JUDr. T. V., advokátem , o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 317/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. září 2006, č. j. 7 Co 2034/2006-56, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. září 2006, č. j. 7 Co 2034/2006-56, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6. června 2006, č. j. 4 C 317/2005-36, jímž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 50.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % od 7. 12. 2002 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., které míří proti skutkovým zjištěním, je zde vyloučeno (srovnej znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí převzít skutkový stav, z něhož vycházel při právním posouzení věci soud odvolací.

Z uvedeného je zřejmé, že z hlediska zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je bez významu námitka žalovaného, že smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu uzavřel za souhlasu své tehdejší manželky R.Pl., neboť jde o výhradu skutkového charakteru, tedy o uplatnění nezpůsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř.

Žalovaný prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že pohledávka žalobkyně za žalovaným není součástí společného jmění manželů. I nadále tvrdí, že závazek vrátit státní příspěvek ze smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu, kterou uzavřel za trvání manželství dne 6. 11. 1992 s Českou republikou, Okresním úřadem v Jindřichově Hradci, je závazkem, který je ve smyslu článku VIII. bodu 2 přechodných ustanovení k zákonu č. 91/1998 Sb., součástí společného jmění manželů (jak je upravuje § 143 odst. 1 písm. b/ občanského zákoníku v platném znění) a žalováni měli být oba manželé.

Takto vytyčená právní otázka však z napadeného rozsudku nečiní rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejde totiž o otázkou dosud dovolacím soudem neřešenou a odvolací soud ji vyřešil v souladu s hmotným právem. Nejvyšší soud ČR již v odůvodnění rozsudku ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 1080/2004, kterým navázal na starší použitelnou judikaturu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 12. 1973, sp. zn. 3 Cz 57/73), vyslovil v souvislosti s výkladem § 143 a § 145 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.7.1998, právní názor, že závazky jednoho či obou manželů vzniklé za trvání manželství nebyly předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů a pasivní solidarita manželů byla stanovena pouze pro právní úkony týkající se věcí v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Smlouvou o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu nebyly dotčeny společné věci, neboť touto smlouvou byly peníze do bezpodílového spoluvlastnictví teprve získávány. Nešlo tudíž o právní úkon, který se týkal společné věci, z něhož byli oba manželé oprávněni společně a nerozdílně. Jestliže takový právní úkon uzavřel pouze jeden z manželů (tak jako v posuzovaném případě), byl z něho oprávněn či zavázán sám. Dovolací soud se ztotožňuje též s právním závěrem odvolacího soudu, že článek VIII. bod 2 přechodných ustanovení k zákonu č. 91/1998 Sb., na daný případ nedopadá. Nelze totiž přehlédnout že Nejvyšší soud ČR v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 24/2008, vyslovil, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů.

Jelikož odvolací soud při právním posouzení věci z intencí rozhodovací praxe dovolacího soudu nevybočil, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. září 2008

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu

Vydáno: 18. September 2008