JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 167/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce L. M., proti žalovanému J. U., o zaplacení částky 66 966,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 60/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2000 č. j. 18 Co 22/2000-37, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 15. září 1999 č. j. 17 C 60/99-24 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 66 966,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 23. června 1997 smlouvu o půjčce, podle které žalobce půjčil žalovanému částku 1 190 000,- Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci půjčenou částku do 30. 9. 1997, učinil tak však až dne 18. prosince 1997. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dovodil, že se žalovaný ve smyslu § 517 občanského zákoníku dostal do prodlení. Žalobce se proto oprávněně domáhá zaplacení úroků z prodlení za dobu od 1. 10. 1997 do 18. 12. 1997.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2000 č. j. 18 Co 22/2000-37 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř., neboť podle žalovaného odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání, a důvodnost v naplnění podmínek § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) o. s. ř. Dovolatel uvedl, že v průběhu řízení prokazoval, že byl připraven půjčené peníze žalobci včas a řádně vrátit. S žalobcem bylo dojednáno i datum převzetí peněz. K jejich převzetí se dostavil právní zástupce žalobce, ovšem bez plné moci. Průkazně bylo konstatováno, že peníze byly připraveny, když se uskutečnil výběr z peněžního domu. Půjčka byla sjednána mezi společníky v. o. s. E. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že při předání peněz žalobce vrátí účetnictví firmy, což se nestalo. K vrácení peněz došlo až po několikeré urgenci právního zástupce žalobce. Prodlení tedy nastalo na straně žalobce. Došlo tudíž k naplnění ustanovení § 520, 522 a 523 občanského zákoníku. Je možno aplikovat i ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Odvolací soud neprovedl navržený důkaz výslechem právního zástupce žalobce s odůvodněním, že tento výslech by zřejmě narážel na překážky dané § 21 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, který upravuje povinnost advokáta zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Dovolatel s tím z důvodů uvedených v dovolání nesouhlasí a uvádí, že tímto postupem mu soudy odňaly možnost řádné obrany. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.").

Dovolání v této věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v § 237 odst. 2 o. s. ř., jež však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné při splnění podmínek uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo. Pokud by byla oprávněná námitka žalovaného, že soudy neopodstatněně neprovedly důkaz výslechem navrženého svědka – právního zástupce žalobce, bylo by možno tuto skutečnost případně hodnotit jako vadu řízení ve smyslu § 241 odst. 3 písm b) o. s. ř. (tak tuto skutečnost v dovolání hodnotí i sám žalovaný) a nikoliv jako vadu ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek uvedených v § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v § 239 o. s. ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Takový případ však v dané věci nenastal.

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V daném případě odvolací soud proti svému rozsudku dovolání nepřipustil, i když žalovaný je nesprávně přesvědčen o opaku.

Občanský soudní řád v ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. svěřuje výlučně úvaze odvolacího soudu, zda přípustnost dovolání vysloví, či nikoliv. Z výslovné dikce citovaného ustanovení plyne, že připuštění dovolání právně relevantním způsobem se může stát pouze ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání nemůže být založena poučením, jež odvolací soud připojil na závěr písemného vyhotovení svého rozsudku, které zní „…dovolání lze podat za podmínek ustanovení § 236 a násl. o. s. ř. do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku …" Tím odvolací soud neučinil nic jiného, než že upozornil na to, že dovolání proti jeho rozhodnutí je přípustné pouze za splnění zákonných předpokladů, tedy předpokladů, jež byly vyloženy výše.

Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci však žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil.

Protože v projednávané věci nejsou zákonné předpoklady přípustnosti dovolání splněny, dovolací soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2001

JUDr. Zdeněk D e s , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová

Vydáno: 25. April 2001