JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 1454/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) D. G., bytem, b) Ing. A. Ch., bytem, c) Ing. Z. G., bytem, d) L. G., bytem, a e) V. T., bytem, zastoupené JUDr. J. J., advokátem se sídlem, proti žalovaným 1) Ing. J. H., bytem 2) P. M., bytem , 3) T. M., bytem , a 4) V. V., bytem, o zaplacení částky 118.400,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 348/93, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. září 2005, č. j. 8 Co 263/2005-184, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. prosince 1999, č. j. 23 C 348/93-90, zamítl žalobu, aby byla každému ze žalovaných uložena povinnost zaplatit částku 59.200,- Kč, a to společně a nerozdílně se společností H., s. r. o., které byla tato povinnost uložena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. září 1996, č. j. 23 C 348/93-43, zastavil řízení proti dalšímu žalovanému L. R., zemřelému dne 2. 12. 1998, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. ledna 2003, č. j. 8 Co 949/2002-138, odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl pro opožděnost.

Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 9. března 2005, č. j. 33 Odo 665/2004-170, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že nebylo ověřeno tvrzení žalobců, že jejich zástupce JUDr. J. J. rozsudek soudu prvního soudu nepřevzal a že jej nepřevzala ani některá z oprávněných osob vyjmenovaných v § 48 odst. 3 o. s. ř.; nelze tudíž spolehlivě dovodit, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalobcům účinně doručen.

Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 2. září 2005, č. j. 8 Co 263/2005-184, odvolání žalobkyně V. T. a původního žalobce Ing. Z. G. proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po doplnění dokazování výpověďmi svědků J. J. a JUDr. J. J. a pracovní smlouvou J. J. vyšel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně, který byl doručován prostřednictvím pošty do vlastních rukou advokátovi žalobců JUDr. J. J. na adresu jeho sídla v O., J. n., převzala sekretářka J. J. dne 14. 3. 2000. Převzetí písemnosti stvrdila na doručence svým podpisem a otiskem razítka „advokátní kancelář JUDr. J. J. JUDr. M. K., J. n., O. 1“. Zástupce žalobců a JUDr. K. v době doručování vedli společnou advokátní kancelář na základě smlouvy o sdružení. J. J. byla zaměstnankyní JUDr. K., s nímž dne 20. 9. 1999 uzavřela pracovní smlouvu. Od počátku, tedy i v rozhodné době, byla oprávněna přebírat veškeré písemnosti nejen pro JUDr. K., ale i pro JUDr. J., který ji k tomu ústně zmocnil. JUDr. J. své zmocnění neodvolal a nikdy nevyjádřil nesouhlas s tím, že pro něho poštu přebírá. Ve společné advokátní kanceláři byly zaměstnány vždy nejméně dvě sekretářky a na jejich výplatách se podíleli oba advokáti stejným dílem. Odvolací soud dovodil, že za daných skutkových okolností byl rozsudek soudu prvního stupně zástupci žalobců účinně doručen dne 14. 3. 2000 v souladu s § 48 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Lhůta k podání odvolání proto počala plynout dne 15. 3. 2003 a její konec připadl na středu 29. 3. 2000. Jelikož odvolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně až dne 12. 4. 2000 a žádost žalobců o prominutí zmeškání lhůty k odvolání byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. listopadu 2000, č. j. 23 C 348/93-107, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 26. února 2001, č. j. 8 Co 1257/2000-115, posoudil odvolací soud odvolání žalobců jako zjevně opožděné a podle § 218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“ je odmítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně V. T. a původní žalobce Ing. Z. G. dovolání, jehož přípustnost opřeli o § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Namítli nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, že rozsudek soudu prvního stupně jim byl účinně doručen. Připomněli, že písemnost byla jejich zástupci JUDr. J. doručována v jeho nepřítomnosti dne 14. 3. 2000, tedy před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Protože J. J., která písemnost pro něho převzala, nebyla jeho advokátní koncipientkou ani zaměstnankyní, nemohl mu být rozsudek soudu prvního stupně účinně doručen, i když ji k přijímání jeho zásilek zmocnil. Z uvedených důvodů navrhli usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Ing. Z. G. po podání dovolání dne 19. 7. 2005 zemřel; soud prvního stupně usnesením ze dne 21. července 2006, č. j. 23 C 348/93-211, rozhodl, že na místo původního žalobce bude v řízení pokračováno s jeho dědici, a to D. G., narozenou, bytem , Ing. A. Ch., narozenou, bytem, Ing. Z. G., narozeným, bytem, a L. G., narozeným, bytem.

Se zřetelem k části dvanácté, hlavě I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále opět jen „o. s. ř.”. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými při splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a že je podle § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, se dovolací soud zaměřil na posouzení otázky, zda je též důvodné.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. žalobci zpochybnili správnost právního závěru odvolacího soudu, že převzetí rozsudku soudu prvního stupně Janou Jablonskou mělo za následek jeho účinné doručení advokátu JUDr. J. J.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 158 odst. 2 věty první o. s. ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou.

Podle § 49 odst. 1 věty první o. s. ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.

Podle § 48 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.

Odvolací soud vycházel ze žalobci nezpochybněného zjištění, že jejich zástupci JUDr. J. J., který vykonával advokacii ve společné advokátní kanceláři s JUDr. M. K. na základě smlouvy o sdružení (§ 829 a násl. obč. zák.), byl rozsudek soudu prvního stupně doručován do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu jejich společného sídla v O. Zásilku převzala dne 14. 3. 2000 J. J., která převzetí na doručence stvrdila svým podpisem a otiskem razítka „advokátní kancelář JUDr. J. J., JUDr. M. K., J. nám. 8, O.“. V době doručování se JUDr. J. zdržoval v cizině. J. J. byla od 20. 9. 1999 zaměstnána u JUDr. K., s nímž uzavřela pracovní smlouvu; na její výplatě (stejně jako na výplatě další sekretářky) se podíleli oba advokáti stejným dílem. Praxe při doručování zásilek advokátům coby účastníkům sdružení (tedy i JUDr. J.) byla taková, že JUDr. J. J. J. u zmocnil, aby zásilky jemu určené pro něho přebírala, což od počátku svého pracovního poměru činila. Zásilky pro JUDr. J. běžně přebírala, doručenky podepisovala vlastním jménem a opatřovala je otiskem razítka společné advokátní kanceláře. JUDr. J. o tom věděl, nic proti tomu nenamítal a jako osobu přebírající písemnosti ji využíval.

Jestliže má účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, je soud povinen ve smyslu § 49 odst. 1 věty první o. s. ř. doručovat písemnosti tomuto zástupci. Jen tak jde o účinné doručení, s nímž se pojí počátek běhu lhůty k odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Účinky doručení písemnosti advokátu jsou splněny nejen tehdy, převezme-li advokát písemnost osobně, ale i tehdy převezme-li ji jeho advokátní koncipient či jiný pracovník, který je u něho pracovně činný, jestliže byl advokátem pověřen přijímáním zásilek (§ 48 odst. 3 věta před středníkem o. s. ř.). Není sporu o tom, že Jana Jablonská nebyla a není zaměstnankyní JUDr. J. J., nýbrž dalšího účastníka sdružení JUDr. M. K. Ovšem za situace, kdy JUDr. J. výslovně J. J., coby osobu pracovně činnou ve společné advokátní kanceláři, zmocnil k přijímání písemností určených pro něho a takto ji vědomě využíval a kdy takový způsob doručování byl ve společné kanceláři dlouhodobě praktikován, lze z těchto mimořádných skutkových okolností dovodit, že v důsledku převzetí rozsudku soudu prvního stupně J. J. byla tato písemnost účinně doručena JUDr. J. J. Ostatně úprava občanského soudního řádu účinná od 1. 1. 2001 v případě, že advokát vykonává advokacii společně s dalším advokátem ve sdružení, připouští již možnost odevzdat zásilku též zaměstnanci tohoto dalšího advokáta s účinky řádného doručení.

Lze tedy uzavřít, že se žalobcům nepodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že převzetí rozsudku soudu prvního stupně J. J. mělo za následek účinné doručení této písemnosti JUDr. J. (§ 48 odst. 3 část věty před středníkem o. s. ř.). Proto obstojí též jeho závěr, že dne 15. 3. 2000 počala žalobcům běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání, jejíž konec připadl na středu 29. 3. 2000. Jestliže žalobci podali odvolání u soudu dne 12. 4. 2000, stalo se tak opožděně. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže odvolání podle § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítl.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobců zamítnout (§ 243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobcům právo (§ 243b odst. 4 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Vydáno: 22. October 2008