JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 1418/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalované P. a.s. v likvidaci, o 26.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 14 C 156/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2006, č. j. 12 Co 886/2004-178, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2006,

č. j. 12 Co 886/2004-178, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. října 2004, č. j. 14 C 156/2004-126,

ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. října 2004, č. j. 14 C 156/2004-140, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 26.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. února 2006, č. j. 12 Co 886/2004-178, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o soudním poplatku. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne 20. 4. 2001 podepsal žalobce smlouvu označenou pouze číslem 148078, kterou mu nabídla žalovaná; zástupci žalované smlouvu nepodepsali (jejich podpisy byly na smlouvě předtištěny). Na základě této smlouvy složil žalobce na účet žalované dne 20. 4. 2001 částku 26.000,- Kč. Do ledna 2002 vyvíjel žalobce pro žalovanou činnost spočívající ve shánění klientů na prezentační akce žalované. V lednu 2002 pojal podezření, že jednání žalované je podvodné, neboť od ní neobdržel - až na děkovný dopis - nikdy žádné plnění. Na jaře 2002 udělil své matce Mgr. E. K. plnou moc k zastupování ve věci proti žalované. Mgr. E. K. následně jeho jménem opakovaně vyzývala žalovanou k vrácení peněz, které jí žalobce zaplatil, čemuž žalovaná nevyhověla.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že smlouva č. 148078 je absolutně neplatná pro neurčitost a nesrozumitelnost a žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila přijetím plnění 26.000,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně však shledal důvodnou námitku promlčení, kterou žalovaná v řízení uplatnila. Dovodil, že právo na vrácení 26.000,- Kč z neplatné smlouvy bylo u soudu uplatněno (nejasným podáním) dne 5. 8. 2003, tj. po marném uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby. Již při podpisu smlouvy, tj. 20. 4. 2001, totiž žalobce zjistil skutečnosti rozhodné pro závěr o její neplatnosti a již tehdy věděl, kdo se plněním podle neplatné smlouvy na jeho úkor bezdůvodně obohatil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž brojí proti správnosti závěru o promlčení jeho práva na vydání bezdůvodného obohacení. Namítá, že své právo u soudu uplatnil dříve, než uvádí odvolací soud. Již podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 27. 5. 2002 se prostřednictvím zmocněnce (své matky Mgr. E. K.) domáhal jednak zajištění majetku žalované pro náhradu škody a jednak určení neplatnosti smlouvy. Současně již v tomto podání navrhoval, aby žalovaná vrátila částku 26.000,- Kč, kterou jí podle neplatné smlouvy zaplatil. Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 18. 7. 2002 doplnil (opět prostřednictvím své matky) své původní podání a doložil další doklady. Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 5. 8. 2002 požádal soud o „zproštění platby“ a přidělení advokáta ex offo. Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 5. 8. 2003, kterým se odvolal proti odmítnutí žaloby ve věci sp. zn. 7 Nc 808/2002-26, navázal na zmíněná předchozí podání. Žalobce je přesvědčen, že měla-li jeho původní žaloba doručená soudu 27. 5. 2002 nedostatky či vady, byly tyto jejich následným odstraněním zhojeny ke dni doručení původního podání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovanou osobou (žalobcem) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo napadeno; je přitom zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a ani z obsahu spisu nevyplývá.

Žalobce odvolacímu soudu vytýká, že z obsahu spisu nesprávně dovodil, že právo

na vydání plnění z bezdůvodného obohacení uplatnil teprve v (nejasném) podání, které došlo soudu 5. 8. 2003. Oproti tomu prosazuje názor, že toto právo uplatnil již podáním došlým soudu 27. 5. 2002. Výhrady žalobce vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Jak vyplývá z obsahu spisu, bylo Krajskému soudu v Ostravě dne 5. 8. 2002 doručeno podání datované dnem 2. 8. 2002, podepsané Mgr. E. K. a označené jako „žádost o zproštění platby a přidělení advokáta ex offo“. V něm Mgr. E. K. uvádí, že zastupuje na základě plné moci svého syna M. K. (následně do spisu dodává plnou moc k vyřizování záležitostí s P. a. s. s ověřeným podpisem Marka Krpela z 15. 5. 2002) a že podává „novou žalobu“, neboť předchozí žaloba doručená soudu 27. 5. 2002 byla soudem pro nedoložení potřebných dokladů odmítnuta. V protokolu ze dne 28. 11. 2002 o informativním výslechu ve věci žalobce M. K. Mgr. E. K. uvedla, že jejím zámyslem je podat žalobu na P. a. s. jednak jménem svým o zaplacení 400,- Kč a jednak jménem svého syna o zaplacení 26.000,- Kč. Nárok svého syna zdůvodnila tím, že podle smlouvy o vstupu do společnosti zaplatil P. a. s. částku 26.000,- Kč, avšak tato smlouva je neplatná a syn požaduje vrácení této částky včetně úroků. Současně pro sebe a svého syna žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta. Dne 14. 1. 2003 bylo Okresnímu soudu v Olomouci doručeno podání Mgr. E. K. „s plnou mocí M. K.“, v němž Mgr. K. vyjadřuje nesouhlas s účastí svého syna na soudním řízení a požaduje, aby jej soud už nadále neobesílal, neboť „syn má studovat a ne se účastnit soudních řízení“. Okresní soud v Olomouci usnesením z 29. 1. 2003, č. j. 7 Nc 808/2002-18, přiznal „žalobkyni E. K.“ osvobození od soudních poplatků a usnesením z 28. 4. 2003, č. j. 7 Nc 808/2002-23, jí ustanovil k ochraně jejích zájmů zástupcem advokáta. Usnesením z 23. 6. 2003, č. j. 7 Nc 808/2002-26, Okresní soud v Olomouci vyzval „žalobkyni E. K.“ k odstranění vad podání došlého Krajskému soudu v Ostravě 5. 8. 2002 a současně ji poučil, že nebude-li podání řádně doplněno, řízení zastaví; toto usnesení bylo doručeno ustanovenému zástupci Mgr. E. K. Dne 1. 7. 2003 advokát soudu sdělil, že z jednání s Mgr. K. nebyl schopen zjistit žalovatelný nárok a není tak schopen vyhovět výzvě soudu k odstranění vad žaloby. Zjistil pouze (mimo jiné), že jeho klientka chce vymáhat částku 26.000,- Kč, kterou zaplatil její syn M. K. společnosti P. S. M. a. s.; k podání žaloby o zaplacení 26.000,- Kč však není věcně legitimována a jejímu synovi zástupcem ustanoven nebyl. Okresní soud v Olomouci usnesením z 10. 7. 2003, č. j. 7 Nc 808/2002-29, nejasné podání „žalobkyně E. K.“ došlé Krajskému soudu v Ostravě dne 5. 8. 2002 odmítl podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Nikterak se však nevypořádal se skutečností, že odmítnuté podání (došlé Krajskému soudu v Ostravě dne 5. 8. 2002) obsahovalo především nejasný, resp. neurčitý žalobní požadavek M. K. Podání došlé Krajskému soudu v Ostravě dne

5. 8. 2003 obsahuje kromě odvolání E. K. proti usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl její žalobu ze dne 2. 8. 2002 (o tomto odvolání bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 10. 2003, č. j. 12 Co 726/2003-43), i údaje, jimiž Mgr. E. K. jako zmocněnkyně M. K. odstraňuje vady žaloby M. K. ze dne 2. 8. 2002 došlé soudu 5. 8. 2002. Protože ani tímto doplňkem se žaloba M. K. nestala bezvadnou, byl M. K. prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů, který mu byl ustanoven usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2004, č. j. 7 Nc 808/2002-57, dne 5. 5. 2004 soudem vyzván k odstranění vad žaloby; vady žaloby odstranil podáním ze dne 28. 5. 2004.

Z uvedeného vyplývá, že s „nejasným podáním z 5. 8. 2003“ nelze spojovat uplatnění práva žalobce M. K. na vydání bezdůvodného obohacení, jak to učinil odvolací soud. Toto podání nelze považovat za novou žalobu; svým obsahem navazuje na předchozí nejasná, resp. nedostatečně určitá podání, jež mají svůj počátek již v podání došlém soudu 5. 8. 2002, a je z nich dovoditelné, že žalobce po žalované požaduje vrácení plnění (26.000,-Kč) z neplatné smlouvy. Nelze proto přisvědčit odvolacímu soudu, že žalobce uplatnil své právo na zaplacení částky 26.000,- Kč u soudu teprve (nejasným podáním) dne 5. 8. 2003 a jeho skutkový podklad pro závěr o marném uplynutí subjektivní promlčecí doby tak neobstojí.

Protože rozsudek odvolacího soudu vychází ze zjištění, které nemá oporu v obsahu spisu, Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než tento rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 25. February 2009