JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 1391/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. K., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, proti žalované A. S. I. s. r. o., zastoupené JUDr. M. S., advokátem, o 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 590/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2006, č. j. 51 Co 495/2005-49, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 21.509,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. V., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. srpna 2005, č. j. 13 C 590/2004-32, zamítl žalobu o zaplacení částky 300.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 14. 8. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že syn žalobkyně F. S. zaplatil dne 3. 3. 2004 realitní kanceláři R. s. r. o. částku 300.000,- Kč, se kterou dne 2. 3. 2004 uzavřel rezervační smlouvu, jejímž předmětem byl dům č. p. na pozemku parc. č. a část pozemku parc. č., vše zapsáno na LV č., pro k. ú. P., část obce Z. Kupní cena nemovitostí byla dohodnuta částkou 6,600.000,- Kč. F. S. se zavázal zaplatit realitní kanceláři rezervační poplatek ve výši 300.000,- Kč. Dne 30. 4. 2004 uzavřely žalobkyně a žalovaná kupní smlouvu, v níž potvrdily, že část kupní ceny ve výši 300.000,- Kč žalobkyně uhradila 4. 3. 2004 jako zálohu zprostředkující realitní kanceláři R. s. r. o. Dopisem ze dne 19. 8. 2004 žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila a dne 17. 9. 2004 žalovanou vyzvala k vrácení zaplacené zálohy ve výši 300.000,- Kč. Realitní kancelář R. s. r. o. požadavek žalobkyně na vrácení zálohy odmítla s tím, že tuto částku sice obdržela, ale byla určena žalované a mezi realitní kanceláří a žalovanou byla také zúčtována. S odůvodněním, že záloha byla po podpisu kupní smlouvy předána žalované, jež uhradila provizi, odmítla realitní kancelář rovněž požadavek F. S. na vrácení předmětné zálohy. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že částka 300.000,- Kč nebyla zaplacena žalobkyní, nýbrž F. S., a realitní kancelář ji použila na úhradu administrativních výloh spojených se zajištěním převodu vlastnictví k nemovitostem, jakož i na zaplacení vlastní provize. Protože plnila třetí osoba, nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. února 2006, č. j. 51 Co 495/2005-49, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně 3 % úroku z prodlení z částky 300.000,- Kč za dobu od 14. 8. 2004 do 19. 8. 2004, jinak jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 300.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně od 20. 8. 2004 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování dokazování smlouvou o koupi nemovitosti ze dne 30. 4. 2004 a odstoupením od této smlouvy ze dne 19. 8. 2004, dospěl k závěru, že smluvní strany se v čl. II odst. 2 písm. a) kupní smlouvy ze dne 30. 4. 2004 dohodly, že část kupní ceny ve výši 300.000,- Kč prodávající uhradila dne 4. 3. 2004 formou zálohy prostřednictvím realitní kanceláře R. s. r. o. Odvolací soud uzavřel, že z kupní smlouvy vyplývá, že žalobkyně zaplatila částku 300.000,- Kč na základě dohody smluvních stran jako část kupní ceny prostřednictvím třetí osoby (svého syna), na účet zprostředkující realitní kanceláře, přičemž bylo na žalované, aby si tuto částku s realitní kanceláří vzájemně zúčtovala. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila řádně a včas a nemůže jí být k tíži, že mezi žalovanou a realitní kanceláří nedošlo ke vzájemnému zúčtování. Na podporu těchto závěrů odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2003, sp. zn. 29 Cdo 2631/2000 (nesprávně uvedeno 29 Cdo 2631/2001). Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení podle § 457 obč. zák.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalovaná (dále též „dovolatelka“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na základě rekapitulace dosavadního průběhu řízení odvolacímu soudu vytýká nesprávný skutkový závěr, že žalobkyně zaplatila žalované částku 300.000,- Kč jako zálohu na budoucí kupní smlouvu prostřednictvím zprostředkující realitní kanceláře; z provedených důkazů podle dovolatelky vyplývá, že žalobkyně tento závazek nesplnila (záloha na kupní cenu nebyla žalované zaplacena) a nemůže se tudíž domáhat vrácení této částky s odůvodněním, že kupní smlouva byla zrušena a její účastníci mají proto povinnost vrátit si navzájem plnění, která podle ní obdrželi. S tímto odůvodněním žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudu odvolacího, v části napadené dovoláním, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl obsahově vymezen (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). I když žalovaná avizuje uplatnění dovolacích důvodů podle § 241a odst. 1 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř., odvolacímu soudu ve skutečnosti pouze vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy uplatňuje jen dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.

Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatelka tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).

Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů tak lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).

Skutkový závěr, že žalobkyně uhradila částku 300.000,- Kč podle dohody obsažené v kupní smlouvě ze dne 30. 4. 2004 zaplacením tzv. rezervačního poplatku realitní kanceláři R. s. r. o. dne 4. 3. 2004 a že tato částka tvoří součást dohodnuté kupní ceny ve výši 6,600.000,- Kč, učinil odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku – z kupní smlouvy ze dne 30. 4. 2004. Náležitě a zcela logicky přitom zdůvodnil, proč považuje závazek žalobkyně zaplatit část kupní ceny ve výši 300.000,- Kč za splněný. Jestliže dohodou smluvních stran bylo v čl. II. bodu 1 a 2 písm. a) kupní smlouvy ze dne 30. 4. 2004 potvrzeno a ujednáno, že kupní cena nemovitostí činí 6,600.000,- Kč, přičemž kupující (žalobkyně) se zavázala uhradit prodávající (žalované) kupní cenu tak, že její část ve výši 300.000,- Kč již uhradila dne 4. 3. 2004 jako zálohu zprostředkující realitní kanceláři R., s. r. o. (odhlédnuto od toho, kdo peníze na účet realitní kanceláře poukázal), přičemž nebylo zpochybněno, že k zaplacení sporné částky takovým způsobem došlo, je správný závěr odvolacího soudu, že žalobkyně svou povinnost zaplatit částku 300.000,- Kč dohodnutým způsobem splnila. Je nepochybné, že plněno bylo ve prospěch prodávající, a realitní kancelář byla pouze dohodnutým platebním místem.

Lze uzavřít, že žalované se prostřednictvím jí uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahovaného vymezení nepodařilo správnost napadeného rozsudku zpochybnit a dovolací soud proto její dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je neúspěšná žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle § 3 bodu 6., § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 18.000,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 75,- Kč a částka 3.434,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2008

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Vydáno: 28. November 2008