JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 925/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. Ř., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 73.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 225/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 28 Co 796/2007-400, takto:

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 7. června 2004, č. j. 6 C 225/99-303, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 73.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 2. 4. 1999 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení 3 % úroku z prodlení z částky 73.000,- Kč od 2. 4. 1999 do zaplacení a částky 62.000,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 2. 4. 1999 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 28 Co 796/2007-400, rozsudek soudu prvního stupně v žalobě vyhovujícím výroku a v nákladových výrocích potvrdil; současně rozhodl o nákladech dovolacího a odvolacího řízení (jeho rozsudek ze dne 9. listopadu 2004, č. j. 28 Co 407/2004-338, ve znění opravného usnesení ze dne 31. ledna 2005, č. j. 28 Co 407/2004-349, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. září 2007, č. j. 26 Odo 1564/2005-378, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení).

Dovolání, které žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (odvolací soud potvrdil v pořadí první ve věci vydané rozhodnutí soudu prvního stupně) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

I když žalovaný v dovolání vyjadřuje názor, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl (vytýká odvolacímu soudu, že pominul příkré rozpory v závěrech znaleckých posudků vypracovaných znalci J. K. a J. Š. a že vyšel bez bližšího odůvodnění ze znaleckého posudku, jehož závěry byly v jeho neprospěch; polemizuje se skutkovým závěrem, že předmětem prodeje byl automobil po havárii, a namítá, že žalobci prodal automobil za nižší cenu, než byla jeho hodnota). Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak provedené důkazy hodnotily, a také výhrada, že soudy nepřihlédly ke všem okolnostem, které jsou podle jeho názoru pro posouzení věci významné. V dovolání předestírá odlišné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalobce nemá právo na slevu z kupní ceny). Tím nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaného tudíž nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004 a SJ 130/2006).

Ani výtka, že odvolací soud neprovedl navržený důkaz revizním znaleckým posudkem a kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a třetí osobou, není z hlediska přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. relevantní, neboť je uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., k němuž dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné. Nadto tato tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a postrádá potřebný judikatorní přesah (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. srpna 2009

JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 11. August 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin