JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 527/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové

ve věci žalobce J. C., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 45.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 242/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2005, č. j. 5 Co 381/2005-170, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2004, č. j. 16 C 242/2004-103, ve znění opravných usnesení ze dne 15. prosince 2004, č. j. 16 C 242/2004-118, a ze dne 20. ledna 2005, č. j. 16 C 242/2004-139, žalobě v rozsahu částky 45.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 2. 2004 do zaplacení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu ji zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. května 2005, č. j.

5 Co 381/2005-170, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V dovolání, jehož přípustnost žalovaný dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku podjatosti rozhodujícího soudce P. T., který je pro svůj vztah k zástupkyni žalobce P. P. vyloučen z projednávání a rozhodování dané věci. Zopakoval, že uvedený soudce působil jako justiční (soudní) čekatel u téhož soudu, kde ve stejné době P. P. vykonávala funkci místopředsedkyně soudu. V dovolání žalovaný současně formuloval čtyři otázky, které podle něj činí napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, a pro jejichž řešení pokládá dovolání za přípustné:

- zda v případě neplatnosti zprostředkovatelské smlouvy se výše bezdůvodného obohacení získaného plněním na úkor zprostředkovatele určí srovnáním odměn obvykle požadovaných jinými realitními kancelářemi,

- zda bez změny žaloby může soud přiznat žalobci plnění z důvodu vydání bezdůvodného obohacení, ačkoli svůj nárok vymezil tak, že jde o plnění

ze smlouvy,

- zda v případě platné zprostředkovatelské smlouvy může být výše odměny určena postupem podle § 136 o. s. ř., a

- zda při zkoumání námitky podjatosti může být soudce považován

za vyloučeného vzhledem k jeho poměru k zástupci účastníka

Další dovolací námitky si žalovaný vyhradil do samostatného podání, které neučinil. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena

k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 1121/2005, Nejvyšší soud odmítl samostatně podané dovolání vedlejší účastnice K. K. i dovolání žalovaného.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. I. ÚS 648/06, byla ústavní stížnost K. K. směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2005, č. j. 5 Co 381/2005-170, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, č. j. 33 Odo 1121/2005-200, odmítnuta.

Ústavní soud nálezem ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 1121/2005, zrušil;

ve zbývající části ústavní stížnost, pokud směřovala vůči rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2005 vydanému pod sp. zn. 5 Co 381/2005, odmítl. Nejvyššímu soudu vytkl, že svou interpretací a priori vyloučil možnost odůvodnit dovolání podané podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a vyloučil tedy a priori možnost z takového dovolacího důvodu dovodit zásadní význam rozhodnutí po stránce právní. Uzavřel, že pokud žalovaný v dovolání uplatnil rovněž námitku materiálně naplňující dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., měl dovolací soud povinnost posuzovat, zda je dána otázka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí též ve vztahu k námitkám ohledně toho, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tím, že dovolací soud tuto námitku vůbec nereflektoval a její relevanci z hlediska možného naplnění kritéria zásadního významu po právní stránce neposuzoval a nevyjádřil se k ní, nepřípustně omezil právo žalovaného

na přístup k soudu. Proto uložil Nejvyššímu soudu, aby se znovu zabýval přípustností dovolání a případně se vyjádřil k postupu odvolacího soudu.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neshledává dovolací soud přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je založena na závěru dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Námitkou, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, uplatnil dovolatel zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Pomíjí přitom, že ke zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá

o. s. ř.); samy o sobě takové vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. nezakládají. K posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

pod R 32/2003). Navíc tvrzená vada řízení, i kdyby byla dána, není bezprostředním důsledkem řešení otázky procesní povahy, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo; nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť postrádá hlavní atribut zásadního právního významu podle § 237 odst. 3 o. s. ř., a to judikatorní přesah (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 17. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 804/07).

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy že se soud dopustil omylu

při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.); proto je dovolací soud povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít. Závěr odvolacího soudu, že při určení výše bezdůvodného obohacení je nutno vycházet

ze srovnání odměn obvykle požadovaných jinými realitními kancelářemi, je závěrem skutkovým. Zpochybňuje-li jej žalovaný, nebrojí proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na takto zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny z tohoto skutkového stavu.

Na řešení další dovolatelem nastolené otázky, zda v případě platné zprostředkovatelské smlouvy může být výše odměny zprostředkovatele určena postupem podle § 136 o. s. ř., není rozhodnutí soudu prvního stupně, který vyšel

z platného rozsahu smluvního ujednání o výši provize, ani odvolacího soudu, který smlouvu považoval ze neplatnou, založeno, a proto posouzení této otázky nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Otázku, zda soud může bez změny žaloby přiznat žalobci plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení, ačkoli v žalobě bylo požadováno plnění vyplývající

ze smlouvy, dovolací soud již vyřešil v rozsudku ze dne 23. ledna 2002, sp. zn.

25 Cdo 643/2000, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, pod označením

SJ 178/2002 a v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím

C. H. Beck, svazku 13, pod C 962. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a které, budou-li prokázány, umožňují žalobě vyhovět. Právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu. Jestliže nárok na peněžité plnění vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu na to, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv. Odvolací soud se v napadeném rozsudku

od shora citovaných závěrů neodchýlil a jeho řešení žalovaným vymezené otázky tedy nemůže založit zásadní právní význam tohoto rozhodnutí ani přípustnost dovolání.

Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo

(§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2009

JUDr. Václav D u d a , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 25. June 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás