JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 5121/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy

ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované S. s. r. o., zastoupené advokátem, o uložení povinnosti bezplatně odstranit vady díla, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 250/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2006, č. j. 19 Co 470/2005-92, takto:

I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

19. května 2006, č. j. 19 Co 470/2005-92, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. června 2005, č. j. 5 C 250/2002-66, tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se odmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2006, č. j.

19 Co 470/2005-92, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. června 2005, č. j. 5 C 250/2002-66, tak, že žalovanému byla uložena povinnost bezplatně odstranit vady úpravy střechy na domě čp. 10 v obci Chloumek

ve vlastnictví žalobkyně spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny, a ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalované domáhala bezplatné opravy vady střechy na domě čp. 10 v obci Ch. tak, že na celé střeše domu bude vyměněna stávající střešní krytina za novou střešní krytinu D., česká šablona - 470 m2 a hřebenáče 400 x 120 - 86 ks. Uváděla, že žalovaná na základě smlouvy ze dne 22.10.1999 opravila na jejím domě střechu, na níž se vyskytly vady spočívající mimo jiné v barevné odlišnosti šablon. Ač tuto vadu v záruční době vytkla, žalovaná ji neodstranila. Současně požadovala uhradit náklady ve výši 2.400,- Kč, které vynaložila na vypracování znaleckého posudku v souvislosti uplatněním práva z odpovědnosti za vady.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 9. června 2005, č. j.

5 C 250/2002-66, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá toho, aby byla žalované uložena povinnost „bezplatně opravit vady opravy střechy na domě č. p. 10 v obci Ch. tak, že na domě na celé střeše bude vyměněna stávající střešní krytina za novou střešní krytinu D., česká šablona - 470 m² a hřebenáč 400 x 120 - 86 kusů“ (výrok I.), dále zamítl žalobu o zaplacení částky 2.400,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 22.10.1999 smlouvu, kterou označily jako smlouvu o dílo, na základě níž žalovaná (zhotovitel) provedla pro žalobkyni (objednatele) opravu střechy jejího domu. Dne 15.12.1999 žalovaná předala žalobkyni objekt s novou střechou a téhož dne účastnice sepsaly zápis o předání práce, v němž se uvádí, že na provedené vláknocementové výrobky D.-česká šablona, grafitové (dále jen „šablony“) je záruční doba deseti let podle podmínek uvedených v záručním listu. Zápis obsahuje vyjádření žalované, že na několika šablonách se během pokrývání objevily pravděpodobně výkvěty, že po dohodě se žalobkyní a zástupcem firmy C. panem H., který si střechu prohlédl 7. 12. 1999, se krytina ponechá do 1. 6. 2000 a pokud výkvěty nezmizí, bude dohodnut postup k jejich odstranění. Vyjádření žalobkyně v zápise není uvedeno. Zápis podepsaly obě účastnice. Vada spočívající v barevné odlišnosti části střešní krytiny existovala již při dokončení díla. V přípise ze dne 23.10.2001 adresovaném a doručeném žalované žalobkyně žádala urychlené řešení reklamace střechy, jejíž krytina vykazuje závady a neodpovídá kvalitě I. jakosti; velká část šablon má porušenou glazuru, ulamují se rohy a značná řada šablon je prasklých. Přípisem ze dne 20.11.2001 žalobkyně žalovanou urgovala, aby reklamaci vyřídila. Zadala posouzení vad střešní krytiny soudnímu znalci z oboru stavebnictví Ing. J. J., který v září 2002 provedl místní šetření a následně vypracoval znalecký posudek č. 106-03/2002 ze dne 20. 9. 2002. V něm konstatoval, že střešní krytina vykazuje montážní vady (otlučení a popraskání hran a rohů šablon, nerovné dělení šablon a nekvalitní pokládku v okolí oken a okrajů střechy) a vady materiálu spočívající v odlupování povrchové vrstvy a odlišném zabarvení části šablon, jež vznikly do dvou let od montáže. Žalobkyně znalci za vypracování znaleckého posudku zaplatila 2.400,- Kč. Ke stejným závěrům dospěl soudem ustanovený znalec z oboru stavebnictví-stavby obytné Ing. M. H., který vyslovil závěr, že vada spočívající v barevné odlišnosti části střešní krytiny vznikla chybnou výrobou a že ji lze odstranit pouze výměnou celé střešní krytiny. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že v uzavřené smlouvě ani v zápise

o předání práce záruční dobu deseti let na šablony podle záručního listu neposkytla žalovaná coby zhotovitel, nýbrž výrobce této střešní krytiny. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastnice uzavřely smlouvu

o opravě a úpravě věci podle § 652 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“), která je zvláštním druhem smlouvy o dílo podle § 631 a násl. obč. zák. Protože se účastnice dohodly o předmětu smlouvy a o ceně díla, má smlouva zákonné náležitosti a je platným právním úkonem. Jelikož žalovaná neposkytla žalobkyni prodlouženou desetiletou záruční dobu na šablony, vztahovala se na ně záruční doba osmnáct měsíců podle § 654 odst. 1 obč. zák. Současně soud prvního stupně vyslovil názor, že právo žalobkyně z odpovědnosti za vady zaniklo ve smyslu § 655 odst. 2 obč. zák., neboť v záruční době konkrétní právo z odpovědnosti za vady u žalované neuplatnila (nezvolila právo, které z odpovědnosti za vady uplatňuje). Volbu práva z odpovědnosti za vady díla řádně uplatnila až v žalobě, tedy po marném uplynutí záruční doby. Žalobkyni proto nenáleží ani právo na náhradu nákladů, jež jí vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady (§ 509 odst. 1 obč. zák.).

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. května 2006, č. j.

19 Co 470/2005-92, změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil žalované povinnost bezplatně odstranit vady úpravy střechy na domě čp. 10 v obci Ch. ve vlastnictví žalobkyně spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny (výrok I.), dále povinnost zaplatit žalobkyni 2.400,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Oproti soudu prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná jak ve smlouvě ze dne 22.10.1999, tak v zápise o předání práce ze dne 15.12.1999 poskytla na šablony použité k úpravě střechy záruční dobu deseti let podle záručního listu; tato záruční doba se tudíž vztahuje i na vady spočívající ve změně barvy a opotřebení povrchu šablon, které se objeví do dvou let od jejich dodání. Žalobkyně tzv. výkvěty na šablonách vytkla již v zápise o předání práce z 15.12.1999, následně v reklamaci ze dne 23.10.2002 a rovněž v žalobě, která byla žalované doručena dne 15.11.2002. Na základě odlišně zjištěného skutkového stavu odvolací soud shledal nárok žalobkyně opodstatněným. Dovodil, že účastnice uzavřely platně smlouvu o úpravě a opravě věci podle § 652 a násl. obč. zák., v níž žalovaná jednostranným prohlášením ve smyslu § 502 odst. 1 obč. zák. stanovila na šablony záruční dobu v délce deseti let, po kterou odpovídá za jejich vady. Na rozdíl od soudu prvního stupně vyslovil právní názor, že v posuzovaném případě nebylo podmínkou úspěšného uplatnění práva z odpovědnosti za vady, aby žalobkyně zároveň s vytknutím vady sdělila žalované, které právo z odpovědnosti za vady uplatňuje. Podle § 655 odst. 1 obč. zák. jí totiž svědčilo pouze právo na bezplatné odstranění vady. Teprve v případě, kdy by např. žalovaná vytknutou vadu neodstranila v dohodnuté době, vzniklo by žalobkyni právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny opravy nebo úpravy. Desetiletá záruční doba počala běžet od předání díla, žalobkyně vytkla vadu spočívající v barevné odlišnosti části šablon a uplatnila právo na bezplatné odstranění této vady v žalobě, která byla žalované doručena před uplynutím záruční doby. Právo žalobkyně z odpovědnosti za vady proto nezaniklo. Odvolací soud vzhledem k učiněným závěrům přiznal žalobkyni podle § 509 obč. zák. náhradu nutných nákladů, které jí vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady (tj. částka 2.400,- Kč zaplacená znalci Ing. J. J. za vypracování znaleckého posudku zaměřeného na posouzení vad střešní krytiny).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a/ a b/

o. s. ř. Odvolacímu soudu mimo jiné vytýká, že nepřistupoval ke znaleckému posudku vypracovanému Ing. J. J. jako k listinnému důkazu ve smyslu § 129 o. s. ř. a že nepřihlédl k tomu, že byl vypracován mimo soudní řízení na základě zadání žalobkyně. Tím řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná není srozuměna se zjištěním odvolacího soudu, že žalobkyně vytkla vadu barevné odlišnosti již v zápise o předání díla ze dne 15. 12. 1999. Poukazuje na to, že podle obsahu zápisu na výkvěty šablon upozornila ona jako zhotovitel. Není srozuměna ani se závěrem, že ve smlouvě ze dne 22.10.1999 poskytla žalobkyni

na šablony desetiletou záruční dobu. Namítá, že není zřejmé, na jakém základě odvolací soud tento závěr učinil, a proč se v této zásadní otázce odchýlil od hodnocení důkazů soudem prvního stupně. I nadále tvrdí, že v záručním listu, který žalobkyně obdržela při předání díla a z něhož vychází, je zachycen výlučně projev vůle výrobce střešní krytiny poskytnout tuto desetiletou záruční dobu. Jedině vůči němu mohla žalobkyně uplatnit právo z odpovědnosti za vady v prodloužené záruční době, což také učinila, a výrobce její nárok uspokojil. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že smlouva je absolutně neplatným právním úkonem z důvodu absence projevu její vůle provést dílo pro žalobkyni a ujednání o povinnosti žalobkyně zaplatit jí cenu díla. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního závěru, že podmínkou úspěšného uplatnění práva z odpovědnosti za vady byla kromě výtky vyskytnuvší se vady též volba práva z odpovědnosti za vady. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 33 Odo 723/2003 žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že jeho právní posouzení věci je neúplné a tudíž nesprávné. Z uvedených důvodů navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalobkyně námitku žalované, že smlouva o opravě a úpravě věci je absolutně neplatným právním úkonem, považuje za neopodstatněnou, neboť smlouva obsahuje závazek žalované provést pro žalobkyni dílo za sjednanou cenu. Výtku, že není zřejmé, z jakých zdrojů odvolací soud dovodil, že žalovaná poskytla desetiletou záruční dobu, pokládá za zavádějící; má zato, že na straně 3 smlouvy byla desetiletá záruka jednoznačně uvedena. Okolnost, že zápis o předání díla obsahuje vyjádření účastníků o způsobu odstraňování vady spočívající ve výkvětu šablon, nasvědčuje tomu, že uvedenou vadu vytkla. Výtka žalované stran znaleckého posudku vypracovaného Ing. J. J.není důvodná, jelikož soud ustanovil soudního znalce Ing. M. H. a z jeho znaleckého posudku, který byl shodný se znaleckým posudkem Ing. J., činil skutková zjištění. Je přesvědčena, že právo na bezplatné odstranění vady mohla uplatnit jedině vůči žalované, s níž měla smluvní vztah.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění platném před novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4

o. s. ř.), se nejdříve zabýval jeho přípustností.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). V dané věci žalovaná napadá dovoláním výroky rozsudku odvolacího soudu, kterými byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti bezplatně opravit vady díla, a ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2.400,- Kč (představující náhradu nutných nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady). Protože těmito výroky bylo rozhodnuto o samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, je třeba přípustnost dovolání posuzovat ohledně každého nároku zvlášť. Zatímco dovolání proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o právu z odpovědnosti za vady, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., přípustnost dovolání proti výroku, jímž bylo rozhodováno o platební povinnosti nepřevyšující částku 20.000,- Kč, je vyloučena vzhledem k § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání směřující proti tomuto výroku odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Dovolací soud se dále zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání, jež je přípustné, je též důvodné.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. (existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O takovou vadu řízení se mimo jiné jedná, jestliže soud při provádění dokazování nepostupoval v souladu s příslušným ustanovením občanského soudního řádu.

Žalovaná odvolacímu soudu vytkla, že znalecký posudek Ing. J. J. považoval za důkazní prostředek vypracovaný soudem ustanoveným znalcem (§ 127 o. s. ř.), ačkoli byl vypracován mimo řízení na žádost žalobkyně, která jej předložila soudu jako svůj důkaz, a měl tedy povahu listinného důkazu (§ 129 o. s. ř.).

Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

Citované ustanovení vyjadřuje zásadu, že tam, kde posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti jen prostřednictvím odborného znaleckého posudku. Důkaz znaleckým posudkem, včetně výslechu znalce, hodnotí soud podle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Přitom hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Není vyloučeno, aby soud činil skutková zjištění i ze znaleckého posudku vypracovaného mimo řízení. Důkaz takovým znaleckým posudkem ovšem provede jako důkaz listinou podle § 129 o. s. ř.

V posuzovaném případě není řízení namítanou vadou zatíženo. Jak se podává z protokolu o jednání ze dne 5. 2. 2003, soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem, který vypracoval Ing. J. J. na objednávku žalobkyně mimo řízení, spolu s ostatními listinnými důkazy tak, že jej přečetl (§ 129 odst. 1 o. s. ř.). Následně usnesením ze dne 2. 6. 2003, č. j. 5 C 250/2002-23, ustanovil znalce z oboru stavebnictví-stavby obytné Ing. M. H., aby vypracoval znalecký posudek k posouzení vad střešní krytiny na domě žalobkyně. Při jednání dne 8. 6. 2005 tímto znalcem vypracovaný znalecký posudek ze dne 30. 5. 2005 přečetl k důkazu a znalce Ing. M. H. ke znaleckému posudku vyslechl (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). Z obsahu odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, na které v tomto ohledu odkazuje i odvolací soud, je patrné, že znalecký posudek znalce Ing. J. J. byl hodnocen jako listinný důkaz, jenž byl k důkazu předložen jednou ze stran sporu. Okolnost, že je označován jako znalecký posudek a že Ing. J. J. dospěl ke stejným závěrům jako soudem ustanovený znalec Ing. M. H., je z hlediska vytýkané vady bezvýznamná.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je dán i tehdy, vychází-li odvolací soud z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy, na nichž založil svá skutková zjištění soud prvního stupně, popřípadě dokazování doplnil.

Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.

Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování,

na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.

Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět

k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. Jinými slovy řečeno, z ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolacímu soudu vyplývá povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. To znamená, že odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat dokazování jako celek (srovnej obdobně Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1133 s.).

Soud prvního stupně na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl

ke skutkovému závěru, že žalobkyně v zápise o předání práce odpovědnost za vady neuplatnila, že smlouva o dílo, resp. zápis o předání práce neobsahuje projev vůle žalované poskytnout desetiletou záruční dobu na šablony a že naopak v záručním listu, jenž žalobkyně při předání práce převzala, poskytl desetiletou záruční dobu výrobce střešní krytiny. Odvolací soud, jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání dne

18. 5. 2006, nezopakoval jediný důkaz, z nichž soud prvního stupně učinil pro posouzení věci rozhodná zjištění, a bez dalšího dospěl k odlišnému skutkovému zjištění, že žalobkyně již v zápise o předání díla z 15.12.1999 reklamovala vady, které se na provedeném díle vyskytly, a že žalovaná ve smlouvě o dílo i v zápise o předání práce poskytla na šablony záruční dobu deseti let podle podmínek uvedených v záručním listu. Jelikož tedy v rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř. na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně učinil jiná skutková zjištění, aniž by je zopakoval, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

Vzhledem k uvedenému odvolací soud, který má pochybnosti o správnosti skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná neposkytla záruku deseti let

na šablony a že žalobkyně při předání díla nevytkla vadu spočívající v odlišné barevnosti části šablon, v dalším řízení zopakuje důkazy, na jejichž základě soud prvního stupně zjistil tyto skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci. Přitom se neobejde bez toho, aby vyložil obsah projevu vůle účastnic zachycený ve smlouvě o dílo a v zápise o předání práce za pomocí výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 obč. zák. Provedené důkazy zhodnotí podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a v odůvodnění svého rozhodnutí přezkoumatelným způsobem stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).

S odkazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná vytkla odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou, zda byly naplněny zákonné znaky smlouvy o opravě a úpravě věci podle § 652 obč. zák. Tvrdí, že tento právní úkon je absolutně neplatný pro absenci projevu její vůle provést dílo pro žalobkyni a ujednání o povinnosti žalobkyně zaplatit jí cenu díla. Podle § 652 odst. 1 obč. zák. jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci. V posuzovaném případě odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že účastnice dne 22.10 1999 uzavřely smlouvu označenou jako smlouva o dílo, na základě níž žalovaná (zhotovitel) provedla pro žalobkyni (objednatele) opravu střechy jejího domu. Z těchto zjištění oba soudy shodně dovodily, že účastnice uzavřely smlouvu o opravě a úpravě věci podle § 652 odst. 1 obč. zák., která je zvláštním druhem smlouvy o dílo podle § 631 obč. zák., přičemž práva a povinnosti účastníků této smlouvy se řídí obecnými ustanoveními smlouvy o dílo podle § 632 až 643 obč. zák. Odvolací soud zjevně (stejně jako soud prvního stupně) vyšel z obsahu smlouvy ze dne 22.10.1999, i když to výslovně neuvedl, z níž je nepochybné, že obsahuje projev vůle žalované provést pro žalobkyni zde vyjmenované práce za smluvenou cenu (např. v článku II. se žalovaná výslovně zavazuje, že dílo budou pracovníci provádět s potřebnou kvalifikací, v dalších článcích IV. a V. jsou obsaženy závazky žalované předat dílo žalobkyni do 30.11.1999 a zaplatit jí pro případ prodlení smluvní pokutu; ve smlouvě je obsaženo ujednání účastnic o ceně díla a v článcích VIII., IX. a X. smlouvy ujednání o způsobu úhrady ceny a závazek žalobkyně zaplatit žalované smluvní pokutu v případě neuhrazení ceny včas). Výhrada žalované k neúplnému (nesprávnému) právnímu posouzení věci odvolacím soudem, pokud jde o naplnění zákonných předpokladů pro uzavření smlouvy podle § 652 odst. 1 obč. zák., je proto neopodstatněná a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není naplněn.

Protože se žalované podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného

v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu

ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti bezplatně opravit vady díla, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku (a v závislých nákladových výrocích) zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení, aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).

Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 243d odst. 1 větou první o. s. ř. bude odvolací soud v dalším průběhu řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 28. May 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin