JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3371/2009

Uzavření písemné smlouvy při využití původní písemné smlouvy.

Právní věty

  1. Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí : písemnosti (projev vůle zahrnuje podstatné náležitosti zachycené v písemném textu) a podpisu jednající osoby. Jestliže listina z 10. 10. 2002 vykazuje splnění obou uvedených náležitostí, pak okolnost, že vozidlo žalovaný neprodal ve lhůtě stanovené v § 740, větě první, obč. zák. a „původní“ smlouva se ze zákona zrušila, nevylučuje, aby objednatel a obstaratel použili tutéž listinu ke sjednání „nové“ smlouvy o obstarání prodeje téže věci tím, že v jejím textu změní některé z náležitostí, tj. – v dané věci – cenu, za kterou má být věc prodána, a datum svěření věci do prodeje. Námitka, že „nová“ smlouva nevznikla, protože ji strany nepodepsaly, neobstojí; podpisy smluvních stran z 10. 10. 2002, kdy Z. M. poprvé předal vozidlo žalovanému, stvrzují projev vůle objednatele svěřit vozidlo za účelem prodeje žalovanému a projev vůle obstaratele učinit potřebná opatření k jeho prodeji.

NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 33 Cdo 3371/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Alešem Mejzlíkem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Sadová 2237/17, proti žalovanému Zdeňku Slámovi, podnikateli s místem podnikání ve Žďáru nad Sázavou, Chelčického 2149/24, zastoupenému Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, o 80.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 51/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2009, č.j. 15 Co 468/2007-109, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.900,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Pavla Dvořáka, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 4. 2009, č.j. 15 Co 468/2007-109, potvrdil rozsudek ze dne 26. 10. 2007, č.j. 8 Co 51/2004-85, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 80.000,- Kč (oproti vrácení „osobního automobilu BMW 750 SPZ ZRJ 38-85“), a žalobci uložil zaplatit žalovanému a státu náklady řízení; v souvislosti s meritorním rozhodnutím rozhodl krajský soud o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že žalobcovo právo dovolat se relativní neplatnosti kupní smlouvy z 31. 7. 2003 se promlčelo, a protože žalovaný vznesl námitku promlčení, považuje se – bez zřetele k tomu, zda skutečně jednal v omylu – smlouva za platnou (§ 40a, § 49a, § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), a že právo od uvedené smlouvy odstoupit pro vady, kterými vozidlo v době prodeje trpělo, zaniklo prekluzí, neboť žalobce vady ve lhůtě šesti měsíců od převzetí vozidla nevytkl (§ 597, odst. 1, 2, § 599 odst. 1 obč. zák.). Námitce, že kupní smlouva z 31. 7. 2003 je absolutně neplatným právním úkonem, protože prodej vozidla žalovaným nebyl podložen platnou smlouvou o obstarání prodeje věci, odvolací soud rovněž nepřisvědčil. Původní smlouva o obstarání prodeje věci z 10. 10. 2002 sice zanikla (§ 740 obč. zák.), ovšem Z. M. (objednatel) a žalovaný (obstaratel) se 24. 7. 2003 dohodli na nižší ceně, za kterou mělo být vozidlo prodáno, a „v tomto směru upravili i původní písemnou smlouvu, která však v té době již neplatila, neboť ze zákona zanikla.“ Jestliže novou dohodu „písemně projevili (zachytili) tím, že opravili již zaniklou ... smlouvu ze dne 10. 10. 2002,“ byla písemná forma právního úkonu dodržena (§ 40 odst. 1, § 738 obč. zák.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž (podle obsahu, viz § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“) prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. prosazuje názor, že kupní smlouva je absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.), neboť žalovaný nebyl oprávněn jako obstaratel svým jménem vozidlo prodat. Oprava textu smlouvy o obstarání prodeje věci, byť provedená účastníky zaniklé smlouvy, nemůže vést ke vzniku nové písemné smlouvy, ale je „pouze zásahem, který je na úkor srozumitelnosti původní zaniklé smlouvy.“ Nová písemná smlouva o obstarání prodeje věci nemohla vzniknout již proto, že „projev vůle“ nebyl ani jedním z účastníků podepsán. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu v plném rozsahu ztotožnil.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání – přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 8. 6. 2005, č.j. 8 C 51/2004-50, protože byl vázán právním názorem vysloveným v kasačním usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 3. 2007, č.j. 15 Co 271/2005-64) – není důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny, jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Protože uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr, že kupní smlouva je platným právním úkonem.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení § 40 odst. 1 obč. zák., nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

Podle ustanovení § 46 obč. zák. musí mít písemnou formu smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků (odstavec 1). Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině (odstavec 2).

Podle ustanovení § 737 obč. zák. smlouvou o obstarání prodeje věci vznikne objednateli právo, aby obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná opatření k prodeji. Smlouva musí být uzavřena písemně (§ 738, věta první, obč. zák.). Podle ustanovení § 740 obč. zák., neprodá-li obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy mu byla věc svěřena do prodeje, smlouva se ruší, nebylo-li mezi objednatelem a obstaratelem dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout, že se po uplynutí stanovené doby prodá věc za nižší cenu.

V projednávané věci vyšly soudy obou stupňů ze zjištění, že žalobce (kupující) uzavřel s žalovaným 31. 7. 2003 písemnou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil „BMW 750 SPZ ZRJ 38-85.“ V den uzavření smlouvy žalobce převzal vozidlo (s osvědčením o technickém průkazu) a zaplatil kupní cenu 80.000,- Kč. Dne 9. 9. 2003 byl žalobce zaregistrován jako vlastník vozidla, do té doby byl v registru jako jeho držitel veden Z. M., který 10. 10. 2002 předal vozidlo žalovanému za účelem jeho prodeje. Protože se do tří měsíců ode dne převzetí nepodařilo vozidlo prodat (jinak se strany nedohodly), předal je Z. M. žalovanému znovu 24. 7. 2003; v původním předávacím protokolu z 10. 10. 2002 přepsali datum, kdy bylo vozidlo žalovanému svěřeno k prodeji (z 10. 10. 2002 na 24. 7. 2003), a cenu, za kterou mělo být vozidlo prodáno (z 89.000,- Kč na 80.000,- Kč). Zbylý text – již opatřený jejich podpisy – ponechali nezměněn.

Není pochyb o tom – a ani dovolatel proti takovému hodnocení nevznáší námitky – že protokol z 10. 10. 2002 je listinou obsahující podstatné náležitosti smlouvy o obstarání prodeje věci (§ 737, § 738 obč. zák.), pro niž je charakteristické, že kupní smlouvu se třetí osobou uzavírá obstaratel jako nepřímý zástupce objednatele, tj. vlastním jménem a na účet objednatele (vlastníka věci). Nedodržení písemné formy smlouvy o obstarání prodeje věci má za následek její absolutní neplatnost (§ 40 odst. 1 obč. zák.). Pokud by věc prodal třetí osobě ten, kdo ji na základě neplatné smlouvy převzal do prodeje, byla by kupní smlouva rovněž absolutně neplatná, neboť s vlastnickým právem nakládal ten, kdo k tomu nebyl oprávněn (§ 39, § 123 obč. zák.).

Se závěrem odvolacího soudu, že zákonný požadavek písemné formy smlouvy o obstarání prodeje věci (vozidla) byl splněn, se dovolací soud ztotožňuje.

Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí : písemnosti (projev vůle zahrnuje podstatné náležitosti zachycené v písemném textu) a podpisu jednající osoby. Jestliže listina z 10. 10. 2002 vykazuje splnění obou uvedených náležitostí, pak okolnost, že vozidlo žalovaný neprodal ve lhůtě stanovené v § 740, větě první, obč. zák. a „původní“ smlouva se ze zákona zrušila, nevylučuje, aby objednatel a obstaratel použili tutéž listinu ke sjednání „nové“ smlouvy o obstarání prodeje téže věci tím, že v jejím textu změní některé z náležitostí, tj. – v dané věci – cenu, za kterou má být věc prodána, a datum svěření věci do prodeje. Námitka, že „nová“ smlouva nevznikla, protože ji strany nepodepsaly, neobstojí; podpisy smluvních stran z 10. 10. 2002, kdy Z. M. poprvé předal vozidlo žalovanému, stvrzují projev vůle objednatele svěřit vozidlo za účelem prodeje žalovanému a projev vůle obstaratele učinit potřebná opatření k jeho prodeji.

Lze uzavřít, že odvolací soud otázky platnosti smlouvy o obstarání prodeje věci a – potažmo – platnosti kupní smlouvy posoudil ve shodě s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, bodu 4, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.450,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.150,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 17. února 2011

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 17. February 2011
Vloženo: 07. May 2011

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč