JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2857/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce J. H., proti žalované H. J., o zaplacení částky 15.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 142/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2008, č. j. 27 Co 79/2008-41, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl pro vady odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. srpna 2007, č. j. 14 C 142/2007-26, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 15.000,- Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

I přes poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné, napadla žalovaná usnesení odvolacího soudu dovoláním.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.

Všem třem případům přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované pod C 264/3 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a proto je Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení - podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. srpna 2008

JUDr. Václav Duda, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 29. August 2008