JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2849/2007

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobců a) M. S., a b) M. S., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému P. H. s místem podnikání V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 276.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 977/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 20. dubna 2006, č. j. 22 Co 398/2005-130, takto:

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové–pobočky v Pardubicích ze dne 20. dubna 2006, č. j. 22 Co 398/2005-130, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. února 2005, č. j. 4 C 977/2001-108, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 276.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 14. 11. 2000 do zaplacení oproti vydání ve výroku blíže specifikovaných 23 kusů dveřních křídel a 19 kusů dveřních obložek, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 4. 2005 (článek II bod 3. zákona č. 59/2005 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která

je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn.

29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná

v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Námitky žalovaného, že se odvolací soud nezabýval tím, zda mu žalobci mohou vrátit plnění, které od něho na základě zrušené smlouvy dostali, že dveře a dveřní obložky nelze odmontovat, aniž by došlo k jejich znehodnocení, a že mu žalobci neumožnili odstranit vady díla, resp. neposkytli mu potřebnou součinnost, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť jde o námitky mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno. Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly

ze zjištěného skutkového stavu vyvozeny, žalovaný těmito výhradami nebrojí.

Výhradami, že soud prvního stupně v rozporu s § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil změnu žaloby, ačkoli žalovanému nebyl doručen stejnopis podání obsahující navrhovanou změnu, že petit žaloby v části týkající se vzájemného plnění žalobců nebyl určitý a že žaloba trpěla vadami, pro které byla neprojednatelná, neboť postrádala tvrzení, jaká smlouva byla mezi účastníky uzavřena, uplatnil žalovaný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Vytýkanými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu, jak vyplývá z § 242 odst. 3 o. s. ř., lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat,

jen je-li dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006,

sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tvrzené vady řízení, i kdyby byly opodstatněné, nejsou bezprostředním důsledkem řešení (právních) otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo; posouzení,

zda v tomto konkrétním případě je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, postrádá hlavní atribut zásadního významu po právní stránce ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a to jeho judikatorní přesah.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b)

o. s. ř. žalovaný vytkl soudům obou stupňů, že na zjištěný skutkový stav neaplikovaly

§ 120 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalovaný nezpochybňuje, že nároky ze zrušené smlouvy se vypořádají podle § 457 a § 458 obč. zák.; prosazuje názor,

že dveře a dveřní obložky se staly součástí nemovitosti a přestaly být samostatnou věcí v právním smyslu.

Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že v případě vrácení plnění ze zrušené smlouvy není rozhodující, zda se v právním smyslu předmět díla stal součástí věci žalobců. Správně přitom poukázal na to, že zrušením smlouvy vzniká mezi jejími účastníky synallagmatický vztah, v jehož rámci jsou povinni navzájem si vrátit to, co podle zrušené smlouvy od druhého obdrželi. Není-li to dobře možné např. proto, že v mezidobí byl předmět plnění zničen nebo spotřebován, musí být poskytnuta peněžitá náhrada (§ 458 odst. 1 věta prvá a druhá obč. zák.). V případě, kdyby vrácená věc byla poškozena, může ten, jemuž má být vydána, uplatnit právo na náhradu škody. Správně proto odvolací soud vztáhl „možnost“ vrácení poskytnutého plnění k otázce fakticity a nikoliv právní možnosti takového plnění; v souladu s dosavadní rozhodovací praxí (viz R 30/1977 civ.) přihlédl ke stanovisku žalobců, kteří s vědomím demontáže již zabudovaných dveřních obložek, tj. za cenu znehodnocení věci hlavní – stavby domu, souhlasili s takovou formou naturální restituce. Dovolatelem zmiňovaná judikatura Nejvyššího soudu v dané věci nenajde uplatnění, jelikož se dotýkala otázek vlastnického práva a nikoliv souvislostí práva závazkového, zejména problematiky vypořádání bezdůvodného obohacení podle § 457 a § 458 odst. 1 obč. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu tak z pohledu vymezené právní otázky neodporuje hmotnému právu.

Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení.

V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny

v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované

v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišel žalovaný s (novým) tvrzením, že na nárok žalobců je nutno započítat hodnotu odpovídající užívání a opotřebování dveří, zárubní a obložek. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť - jak již bylo výše vyloženo - nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením, námitkám a novým důkazům, jež mohl žalovaný uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinil.

Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobcům, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2009

JUDr. Václav D u d a , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 31. August 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin