JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2649/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce M. K., proti žalovanému J. B., o zaplacení částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 219/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2008, č. j. 38 Co 3/2008-79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 1. října 2007, č. j. 7 C 219/2007-66, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 20.000,- Kč s úrokem z prodlení od 21. 5. 2004 do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Č. n. b. k 1. dni daného pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o sedm procentních bodů, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. ledna 2008, č. j. 38 Co 3/2008-79, odvolání žalovaného pro vady odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Přes poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné, napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu dovoláním.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují § 237 až § 239 o. s. ř.

Dovolání v této věci není přípustné podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdon 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), svazku 3, pod č. C 264]. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení o odmítnutí odvolání podle § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 915/2003, uveřejněné v Souboru pod č. C 1939). Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobci, který by na tuto náhradu měl právo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. července 2008

JUDr. Václav Duda, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 31. July 2008