JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2446/2013

Osvobození od soudního poplatku po usnesení o zastavení řízení

Právní věty

  1. Výkladem ustanovení § 9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. a contrario je sice možné dospět k závěru, že po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemá podání návrhu na osvobození od soudního poplatku zásadně právní relevanci, neboť zákonodárce na tuto možnost výslovně nepamatuje. Judikatura Nejvyššího správního soudu i judikatura Ústavního soudu však upřednostňují výklad ustanovení § 9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. per analogiam; jím lze dovodit, že bylo-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku napadeno odvoláním (a nenabylo tudíž právní moci), musí soud o případném návrhu na osvobození od soudního poplatku podaném sice po vydání usnesení o zastavení řízení, avšak do pravomocného skončení řízení, rozhodnout. Konflikt dvou protichůdných, ovšem prima facie možných, právních výkladů ustanovení § 9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. je třeba vyřešit pomocí aplikace teleologických a systematických argumentů ve prospěch „postiženého“ účastníka řízení. Usnesení, kterým soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., totiž váže soud a účastníky teprve ve chvíli, kdy nabude právní moci. Právní moc usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je přitom v civilním řízení odložena do uplynutí lhůty k podání odvolání. Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud (§ 206 odst. 1 o. s. ř.).

  2. Pro výklad ustanovení § 9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. per analogiam se vyslovil nepřímo Nejvyšší soud již dříve, kdy dovodil, že přiznat osvobození od soudního poplatku za řízení lze jen k návrhu účastníka podanému nejpozději do doby pravomocného skončení řízení (jinými slovy i do doby, než nabude právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku).

33 Cdo 2446/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. L., zastoupeného JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 40, proti žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, o zaplacení 4,000.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 77/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2013, č. j. 22 Co 148/2013-158, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2013, č. j. 22 Co 148/2013-158, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. srpna 2012, č. j. 7 C 77/2012-86, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 4,000.150,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně částky 210.534,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Poté, co žalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání, Okresní soud v Mladé Boleslavi ho usnesením ze dne 26. října 2012, č. j. 7 C 77/2012-100, vyzval, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek z odvolání ve výši 200.010,- Kč; usnesení bylo právní zástupkyni žalovaného doručeno dne 9. 11. 2012. Protože žalovaný soudní poplatek z odvolání nezaplatil, Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 6. prosince 2012, č. j. 7 C 77/2012-106, odvolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, podal žalovaný odvolání, k němuž současně připojil svou žádost o osvobození od soudního poplatku z odvolání.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. dubna 2013, č. j. 22 Co 148/2013-158, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve „správném znění výroku I.: Odvolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. srpna 2012, č. j. 7 C 77/2012-86, se zastavuje“, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uzavřel, že o osvobození od soudního poplatku lze účinně požádat jen do uplynutí lhůty, kterou soud účastníku řízení určí ve výzvě k zaplacení soudního poplatku; pozdější návrh nemůže mít na zastavení řízení žádný vliv. Vzhledem k tomu, že usnesení vyzývající žalovaného (odvolatele), aby do tří dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek z odvolání, bylo zástupkyni žalovaného doručeno dne 9. 11. 2012, byl posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku i k podání návrhu na osvobození od soudního poplatku 12. listopad 2012. Návrh na osvobození od soudního poplatku ze dne 14. 12. 2012, který žalovaný podal spolu s odvoláním proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, nemá z hlediska § 9 odst. 1 věty za středníkem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), na zastavení řízení žádný vliv, resp. pro opožděnost k němu nemůže být přihlíženo. Stejně tak opožděný by byl údajný návrh na osvobození od poplatku došlý soudu 21. 11. 2012, který však odvolací soud vyhodnotil podle obsahu jako odvolání proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 7 C 77/2012.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí s názorem, že účastník řízení může účinně podat návrh na osvobození od soudního poplatku jen do uplynutí lhůty určené soudem k zaplacení soudního poplatku. Dovolávaje se judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu prosazuje oproti odvolacímu soudu názor, že podání návrhu na osvobození od soudního poplatku má stejný účinek jako zaplacení soudního poplatku. Z ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. dovozuje, že soud, který vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, toto usnesení zruší nejen v případě dodatečného zaplacení poplatku, ale i tehdy, kdy účastník podá návrh na osvobození od soudního poplatku dříve, než toto usnesení nabude právní moci. Je přesvědčen, že o zastavení řízení nelze pravomocně rozhodnout dříve, než je pravomocně rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, resp. než je účastníku dána příležitost k jeho zaplacení, neuspěl-li se svojí žádostí o osvobození od poplatkové povinnosti. Má za to, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, jestliže své usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nezrušil a jestliže o jeho návrhu na osvobození nerozhodl. Odvolací soud pak věc nesprávně právně posoudil, dovodil-li, že návrh na osvobození od soudního poplatku lze podat jen do lhůty, kterou soud poplatníku k zaplacení soudního poplatku určí. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako zjevně bezdůvodné odmítl a přiznal mu náklady dovolacího řízení. Analogii použití rozhodnutí ze správního soudnictví považuje za nepřípustnou a odkazy žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu za nepřiléhavé. Z ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. totiž vyplývá, že poplatek lze ve věcech správního soudnictví zaplatit do doby, než usnesení o zastavení řízení nabude právní moci, zatímco v ostatních věcech jen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění podmínek uvedených v § 241 odst. 1, 4 a § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu (na rozdíl od judikatury Nejvyššího správního soudu) dosud nebyla vyřešena.

Prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že jeho návrh na osvobození od soudního poplatku nemá z hlediska rozhodování o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku žádný význam, protože byl podán až spolu s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tedy po uplynutí lhůty, kterou soud žalovanému (poplatníkovi - odvolateli) určil k zaplacení soudního poplatku. Namítá, že odvolací soud pominul, popř. nesprávně vyložil, ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř., může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

Výkladem ustanovení § 9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. a contrario je sice možné dospět k závěru, že po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemá podání návrhu na osvobození od soudního poplatku zásadně právní relevanci, neboť zákonodárce na tuto možnost výslovně nepamatuje (zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku spojuje pouze s dodatečným zaplacením soudního poplatku). Judikatura Nejvyššího správního soudu (např. jeho rozsudek ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 - 41, popř. rozsudek ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011 – 251, publikovaný pod č. 2410/2011 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) i judikatura Ústavního soudu (např. jeho nález ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 588/2000) a rozhodovací praxe nižších soudů však upřednostňují výklad ustanovení § 9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. per analogiam; jím lze dovodit, že bylo-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku napadeno odvoláním (a nenabylo tudíž právní moci), musí soud o případném návrhu na osvobození od soudního poplatku podaném sice po vydání usnesení o zastavení řízení, avšak do pravomocného skončení řízení, rozhodnout. Konflikt dvou protichůdných, ovšem prima facie možných, právních výkladů ustanovení § 9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. je třeba vyřešit pomocí aplikace teleologických a systematických argumentů ve prospěch „postiženého“ účastníka řízení. Usnesení, kterým soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., totiž váže soud a účastníky teprve ve chvíli, kdy nabude právní moci. Právní moc usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je přitom v civilním řízení odložena do uplynutí lhůty k podání odvolání. Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud (§ 206 odst. 1 o. s. ř.).

Pro výklad ustanovení § 9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. per analogiam se vyslovil nepřímo Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 11 Zp 24/99, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 18/2002, s. 170 a v usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, v nichž dovodil, že přiznat osvobození od soudního poplatku za řízení lze jen k návrhu účastníka podanému nejpozději do doby pravomocného skončení řízení (jinými slovy i do doby, než nabude právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku).

Ve světle shora uvedeného lze uzavřít, že neobstojí právní závěr odvolacího soudu, že účastník může účinně požádat o osvobození od soudního poplatku pouze do uplynutí lhůty, kterou mu soud stanovil k zaplacení soudního poplatku za řízení, a že návrh na osvobození od soudního poplatku, který účastník řízení podal teprve spolu s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku („opožděně“), nemá právní relevanci, resp. není třeba o něm rozhodovat.

Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu

Vydáno: 26. February 2014
Vloženo: 17. October 2014

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás