JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 993/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce K. T., zast. advokátkou, proti žalovanému U. C. B. C. R., a. s., zast. advokátem, o zaplacení částky 17,658.000,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 332/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 Cmo 48/2005-496, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 Cmo 48/2005-496 se ve výroku I. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 11. 2004, č. j. 3 Cm 332/94-438 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 17,658.000,- Kč s přísl. a dále rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud dovolací rozsudkem ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 Cmo 48/2005-496 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž byla žaloba co do částky 8,247.000,- Kč s přísl. zamítnuta, ve zbylé části výroku I., tj. ohledně částky 9,410.600,- Kč s přísl. a ve výrocích II. a III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobce opírá svůj nárok o smlouvu o dílo ze dne 21. 10. 1992, č. 52/C/TTC/92, v níž se účastníci v čl. V. dohodli na měsíční fakturaci prací s tím,že faktura bude doložena zjišťovacím protokolem. Žalobce však zjišťovací protokoly nepředložil, neprokázal splatnost ceny dohodnutých částí díla a předmět díla kompletně neukončil a proto je třeba žalobcův nárok posoudit podle ust. § 544 obch. zák.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že zanikl-li závazek v případech uvedených v § 544 odst. 1 obch. zák. (žalovaný dne 30. 4. 1993 odstoupil od smlouvy neplatně a poté znemožnil dílo dokončit) z důvodů, za něž odpovídá objednatel, může zhotovitel požadovat úhradu ceny věcí, které účelně opatřil a jež se staly součástí zhotovené věci. Dojde-li k odstoupení od smlouvy z důvodů, za které odpovídá objednatel díla, v posuzované věci se jednalo o rekonstrukci stavby, je zhotovitel oprávněn požadovat úhradu té části díla, která byla realizována do doby odstoupení od smlouvy. Podle odvolacího soudu pak podkladem pro ocenění nároku žalobce nemohl být znalecký posudek z 22. 1. 2004, č. 174-34/03, v němž bylo konstatováno, že cena prací provedených žalobcem činí 13,309.388,- Kč vč. DPH, neboť tento posudek vycházel z ceny za 1 m³ obestavěného prostoru bez vazby na cenu díla dohodnutou ve smlouvě.

Odvolací soud dále konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil dne 5. 11. 1992 žalobci dle čl. V. bodu 3 smlouvy o dílo zálohy ve výši 8,247.400,- Kč. Protože v tomto rozsahu byl nárok žalobce uspokojen, odvolací soud potvrdil v této části zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. Ve zbylé části zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně, tj. o zaplacení 9,410.600,- Kč s přísl., odvolací soud tuto část výroku zrušil s tím, že rozsudek soudu prvního stupně je vnitřně rozporný pokud dospěl k závěru, že nárok žalobce je třeba posuzovat podle ust. § 544 odst. 2 obch. zák. a poté, že výše nároku žalobce vychází ze zmíněného znaleckého posudku, aniž by jeho závěry měly vazbu na dohodnutou cenu díla.

Dovoláním ze dne 3. 4. 2006 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soud ve výroku I., v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu první stupně v části, v níž byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení 8,247.400,- Kč s přísl. s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s. ř., popř. podle ust. § 207 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a bylo podáno z důvodů nesprávného právního posouzení věci, dále z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.].

V podrobnostech dovolatel v dovolání zejména uvedl, že nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části spatřuje v tom, že tento soud dospěl k závěru, že část ceny díla již žalovaný zaplatil (tj. 8,247.400,- Kč), přitom předmětem řízení je částka dosud neuhrazená (tj. 17,658.000,- Kč) a proto pro potvrzení zamítavého rozsudku v této části nebyl důvod. Ve znaleckém posudku byla cena díla stanovena ve výši 23,873.460,- Kč, smluvená cena díla byla 41,237.000,- Kč a k 30. 4. 1993 (odstoupení od smlouvy o dílo) bylo dílo podle posudku realizováno ze 60 %, generální projektant uváděl rozpracovanost v rozsahu 61 %. Dovolatel je toho názoru, že rozpracovanost díla byla vyšší a z dokladů vyplývá, že k 30. 4. 1993 činily náklady žalobce spojené s realizací díla 48,105.102,- Kč a vzhledem k tomu je v žalobě uplatněný nárok minimální.

Dovolatel dále uvedl, že pokud odvolací soud považuje sjednanou cenu díla ve výši 41,237.000,- Kč za závaznou, tak i při podhodnoceném rozsahu realizace díla ve výši 60 %, činí cena prací minimálně 25,000.000,- Kč, včetně 5 % DPH pak 26,250.000,- Kč. Odvolací soud pak měl zaplacenou zálohu (8,247.400,- Kč) odečíst od správného základu, tj. 26,250.000,- Kč, a pak by nárok žalobce činil minimálně 18,000.000,- Kč, což je více než v žalobě uplatněný nárok (17,658.000,- Kč). Pokud zaplacenou zálohu odečetl od v žalobě uplatňovaného nároku s tím, že soud prvního stupně se bude nadále zabývat nárokem žalobce ve výši 9,410.600,- Kč zkrátil ho v jeho právech. K tomu ještě dovolatel uvedl, že podle čl. V. bod 4 smlouvy měla být záloha zúčtována v konečné faktuře a nárok na zúčtování zálohy žalovaná nikdy neuplatnila a žalobce je toho názoru, že došlo k promlčení.

V další části dovolání dovolatel rekapituloval závěry odvolacího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 Cmo 307/2000, zejména týkající se splatnosti části díla při měsíční fakturaci podložené zajišťovacím protokolem (čl. V. smlouvy) a aplikací § 544 obch. zák., s nimiž se neztotožnil. Dále dovolatel nezpochybnil závěr, že odstoupení od smlouvy o dílo žalovanou bylo neoprávněné, ale podle dovolatele bylo zdůvodnění nepřesné a formální a v této souvislosti odkázal na stavební deník a příslušnou korespondenci, zejména dopisy žalované z března a dubna roku 1993. Žalobci byl taktéž znemožněn přístup na stavbu a proto nebylo možné k rozhodnému datu (30. 4. 1993) pořídit dokumentaci stavu díla.

Dovolatel dále poukázal na průběh soudních řízení v této věci a závěrem navrhuje, aby dovolací soud zrušil výrok I. rozsudku odvolacího soudu včetně odpovídajícího výroku soudu prvního stupně a věc vrátil soudní prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se podle předkládací zprávy a obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno [§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o. s. ř.].

Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je v posuzované věci dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c), na něž dovolatel odkázal.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání mj. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

V posuzovaném případě Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2001, čj. 1 Cmo 307/2000-106, zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2000, čj. 3 Cm 332/94-76, jímž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 17,658.000,- Kč s přísl. a odvolací soud ve zrušovacím rozsudku vyslovil právní názory, jimiž byl soud prvního stupně vázán. V dalším rozhodnutí ze dne 1. 11. 2004, čj. 3 Cm 332/94-438 soud prvního stupně žalobu, vázán právním názorem odvolacího soudu, zamítl a odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v dovoláním napadené části potvrdil. Z toho je zřejmé, že v daném případě je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu vychází z toho, že smlouvou o dílo ze dne 21. 10. 1992, č. 52/CTTC/92 se žalobce jako zhotovitel zavázal pro žalovaného jako objednatele provést kompletní rekonstrukci domu „Z.“ v K. V. a dále, že závazek provést dílo zanikl k 30. 4. 1993 aniž by žalobce předmět dílo dokončil.

Podstata rozhodnutí odvolacího soudu, a to s ohledem na dovoláním dotčený výrok I., spočívá na závěru, že žalovaný zaplatil dne 5. 11. 1992 žalobci 8,247.400,- Kč a v tomto rozsahu byla část žalovaného nároku uspokojena a proto byla žaloba v této části zamítnuta, aniž by odvolací soud tento závěr blíže odůvodnil.

Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, které je velmi stručné, dále vyplývá, že odvolací soud zaujal názor, že věc bylo třeba posoudit dle ust. § 544 odst. 2 obch. zák. (závazek zanikl z důvodu na straně objednatele) a proto nemohl být podkladem pro ocenění nároku žalobce znalecký posudek č. 174-34/03 ze dne 22. 1. 2004, který nebyl zpracován ve vazbě na sjednanou cenu díla (41,826.178,- Kč).

Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k názoru, že právní posouzení dovoláním dotčené věci provedené odvolacím soudem je neúplné a tedy nesprávné a je taktéž obtížně přezkoumatelné. V posuzované věci je totiž nutné ve smyslu § 544 odst. 2 obch. zák. (s přihlédnutím k ust. § 548 odst. 2 obch. zák.) nejprve zjistit, lze-li vycházet z toho, že závazek ze smlouvy o dílo zanikl z důvodů, za něž odpovídá objednatel a z toho, že znalecký posudek z 22. 1. 2004 nelze použít, cenu věcí účelně opatřených a zapracovaných do zhotovované věci, v tomto případě cenu těchto věcí (rekonstrukce) k 30. 4. 1993 a teprve poté lze dospět k závěru, zda žalobcem požadovaná částka je poprávu či zda je jí třeba korigovat zaplacenou zálohou a v jakém rozsahu.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu v jeho výroku I. zrušil, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí není v této části správné a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a vzhledem k uvedenému již bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami uvedenými v dovolání.

O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle § 243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.

V Brně dne 22. dubna 2008

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 22. April 2008